Nejdrsnější věznice světa: Olašská věznice v Rumunsku, kam se vězni stále vracejí
Rumunsko, jak je neznáte
Raphael a filmový štáb tentokrát zamířili do věznice Craiovo, kde většina vězňů patří k romské komunitě. Přestože romské etnikum má v zemi pouhé 3 % populace, kriminalitu v zemi ovlivňuje výrazným způsobem. Vysoká míra kriminality je údajně spojená se staletími sociálního vyloučení a s tradicemi samotného etnika. V chudobě se ocitají kvůli dětským sňatkům a špatnému vzdělání. To nepovažují pro život důležité a pro některé klany jsou zločinnost a násilné konflikty součástí jejich způsobu života.
Žádný rehabilitační program, žádné naděje na polepšení hříšníků
Náš vězeňský průvodce si prošel vstupní prohlídkou a vyplněním celé řady formulářů. Třítýdenní izolaci, kde vězni pobývají, aby se identifikovali rváči a násilníci, vzal Raphael zkratkou a s pěti vězni se stihl sotva pozdravit. Pak přišlo ubytování v méně rizikové zóně. Cela pro 28 hříšníků nebyla plná, a tak si snadno našel postel. Skromný prostor má vlastní sociální zařízení včetně sprch. Středně těžcí vězni, kteří nepracují, tráví v uzavřené cele 21 hodin. Bohužel jídlo, které zde mají vězni na přilepšenou, přitahuje množství švábů. Tři hodiny mají volnost a většinou jsou na malém plácku, kde hrají míčové hry. Naštěstí alespoň jeden z vězňů v cele hovořil anglicky, tak měl Raphael šanci se domluvit a také trochu poznat, jak složité vztahy v romské komunitě, kde se stále dodržuje „Vendeta“, jsou a že násilí je tam běžnou součástí života.
Část vězňů chodí do práce. Pracují například v obuvnické dílně. Pro některé je to první setkání s prací. Nezaměstnanost romské komunity přesahuje v Rumunsku 50 %.
Raphaela překvapilo, že v kuchyni pracoval muž odsouzený za znásilnění. Ve věznicích, kterými si sám prošel, byli sexuální zločinci pro jejich vlastní bezpečí oddělení od ostatních vězňů.
Prací si vězni mohou zkrátit trest, a hlavně se dostat na pár hodin z malé cely. Zločinci, kteří jsou v nejpřísněji střeženém oddělení takové štěstí nemají a v cele jsou 23 hodin denně. Bydlí po třech v malých celách.
Zločinci, kteří jsou v nejpřísněji střeženém oddělení takové štěstí nemají a v cele jsou 23 hodin denně.
Recidiva
Smutné je, že 70 % vězňů se do věznice vrací. Jejich životní styl se nemění ani po létech strávených za mřížemi. Jediné, co se pár vězňů naučí, je číst, psát a sčítat. Pohled na odsouzeného zabijáka, jak křepčí radostí nad odečtením dvou čísel, je opravdu zábavný.
Jinak je situace těchto lidí, kteří řeší každý spor mačetou a nezdráhají se provdat své třináctileté dcery, smutná a zoufalá. Kdyby od svých zvyků ustoupili, ve své komunitě by byli odepsaní.
Zdroj: