Muzikály patří u českých diváků k nejoblíbenějším žánrům divadla. Ovšem ne všechny stojí za zhlédnutí. Proto jsme pro vás připravili výběr toho nejhoršího, co se na české scéně kdy objevilo, abychom tak zabránili případnému šoku a znechucení z návštěvy divadla.
Golem (2006, Hybernia)
Muzikál, jímž bylo slavnostně otevřeno divadlo Hybernia a do kterého byly vkládány velké naděje, u kritiků zcela pohořel. Mistři ve svém oboru (R. Hes, K. Svoboda, Š. Caban a další) naprosto nedokázali využít svých potenciálů k vytvoření multimediální muzikálové show. Kulisy vrzaly tak, až se návštěvníci smáli. Po zhlédnutí choreografie měl člověk pocit, že se dívá na Drákulu, a to vše doplňovala zcela nevýrazná hudba, která sice nešla pod skladatelovu úroveň, ale ani ji nepřekročila.
Je třeba zabít Davida (2010, divadlo Brodway)
Crazy muzikálová komedie o Michalu Davidovi, která si dělala legraci úplně ze všeho, ale hlavně ze známého umělce. Přistupovat ke své osobě s nadhledem a snést případnou kritiku, to dokáže málokdo, snad proto autoři (O. Lichtenberg, R. Baláš) představovali dílo jako ojedinělý projekt, který na české scéně zatím nevznikl. Celý muzikál byl pojat jako sci-fi detektivka, kdy je dvojice ne zrovna inteligentních vrahů vyslána do minulosti, aby zabila malého Michala Davida. Za vším stojí skupina konzervativních vědců z budoucnosti, která nesnese, aby se po Michalovi D. jmenovala Akademie múzických umění. Průhledná zápletka byla postavená na rádoby groteskních scénách s přemírou postav a neukočírovanou scénou. Původní záměr udělat si ze všeho legraci se zvrhl v tragikomickou podívanou.
Romeo a Julie (2015, Forum Karlín – 2016, Hybernia)
Velká smůla provázela francouzský muzikál Romeo a Julie. Původně měl premiéru ve Foru Karlín, kde vydržel snad jen deset představení, než byl z finančních důvodů přerušen. Po roce se konala obnovená premiéra v divadle Hybernia, ale ani zde se muzikál dlouho neudržel a byl ukončen na dobro.
Čas růží (2017, Hudební divadlo Karlín)
Dnešní trend českých muzikálů se nese ve znamení recyklace socialistických pop-star. Vzít známého interpreta, vybrat jeho nejlepší hity a vytvořit z nich muzikál, zní jako velká výzva pro tvůrce nebo skvělý marketingový tah producenta. Takové pocty se dostalo zlatému slavíku Karlu Gottovi. Sám mistr se zúčastnil slavnostní premiéry a nešetřil chválou. Mistrův hlasový projev je nenapodobitelný, ale většina herců se mu úspěšně přiblížila, což bylo kvitováno s povděkem. Hůře už je na tom scénář, který si Sagvan Tofi nejspíše vypůjčil z červené knihovny. Celý muzikál má vzezření jukeboxu hitů Karla Gotta.
Trhák (2018, divadlo Broadway)
Kdo by neznal českou filmovou komedii Trhák. Radek Baláš se ji rozhodli přenést na divadelní prkna, ovšem zde nastává první problém. Jak přenést velkou filmovou scénu na malé jeviště? Zkušený režisér si v tomto případě poradil po svém a dle podoby inscenace se řídil heslem hlavně neubírat, což nemusí být vždy na škodu. Alespoň pokud se nesnažíte být až příliš vtipní. Jemný humor, který skvěle fungoval ve filmu, se na jevišti jen těžko uplatní, a proto v představení můžeme vidět product placement České pošty nebo herečku pobíhající s půlmetrovou kládou na rukou.
Kvítek Mandragory (2019, divadlo Broadway)
Bohužel česká recyklace potkala i zlatou slavici Helenu Vondráčkovou. Opět zde máme dílo Radka Baláše a opět se pustil do detektivky. Tentokráte se nejedná o vraždu, ale o krádež diamantu. Scénář se opírá hlavně o hity Heleny Vondráčkové, a jak jsme se mohli přesvědčit u předchozích inscenací, na prvoplánovém humoru se nešetřilo. Vidět pány Etznera a Tofiho v ženských šatech je sice zábavné, avšak poněkud tuctové.
