Potrhlé televizní kádrování Ladislava Jakla

            V Institutu Václava Klause byli všichni tak trochu potrhlí, ještě víc než Pipi Dlouhá punčocha.

Aby taky ne, když se Jakl před 30 lety jako kopáč a poté jako historicky první myč šálků od kávy Úřadu Rady pro vysílání významně podílel na pokládání základů mediální legislativy u nás!

            Proto si v Institutu Václava Klause tak rádi hráli na Českou televizi, například na Otázky Václava Moravce. Za něhož se převlékal právě Jakl a opravdu byl od něho k nerozeznání, od skutečného Václava Moravce se lišil jen tím, že si zval do svých Otázek Václava Moravce výhradně Václava Klause, přičemž za kamerou stál Vajgl, který tak úročil své zkušenosti z tunelování IPB tím nejlepším možným způsobem, zabíral totiž jen Václava Klause.

            Sledovanost měly tyto Otázky Václava Moravce vskutku fantastickou. Dívali se na ně všichni zaměstnanci Institutu Václava Klause a jedna divačka, Livia Klausová, hned pod odvysílání posílala do Institutu Václava Klause nadšené ohlasy.

            Špatný nebyl ani pořád „168 hodin“, kde Noru Fridrichovou opět skvěle ztvárnil Jakl a jejichž celá stopáž byla naplněna reportážemi o zločinech Václava Havla. Na rozdíl od „168 hodin“ v České televizi dávali v Institutu Václava Klause každý den nový díl, takže se záhy ukázalo, že největším zločincem na celém světě je Václav Havel a jeho přisluhovači z České televize, která byla původně nástrojem k tomu, aby byl Václav Havel dosazen do své funkce, to jest, aby vymývala mozky poslancům a oni pořád dokola volili Havla, než tomu Václav Klaus konečně udělal přítrž a stal se teprve druhým prezidentem, který navštívil Karlštejn a vůbec prvním prezidentem, který vystoupil na Sněžku a Říp.

            Ale nejraději si v Institutu Václava Klause hráli na večerníčky, třeba na Krkonošské pohádky.

            To se Václav Klaus převlékl za Anči, Jakl za Trautenberka, Vajgl za hajného a Hana Lipovská j.h. za Kubu, protože měla ze všech nejhlubší hlas. Krakonoše nepředstavoval nikdo, protože Václav Klaus bytostně nesnášel, když byl někdo důležitější než on, a tak měl Krakonoš v těchto Krkonošských pohádkách smůlu, ostatně byl to stejně pravdoláskař z Hrádečku a jako takový nesměl přes práh Institutu!

            „Když je pán měkota, čeládka zvlčí! Já jsem tady pán, já můžu všechno! To bude peněz, to bude peněz! Jsme chudí? Jsme! Potřebujeme poklad? Potřebujeme! To kyselo je moc kyselý a ta Česká televize moc česká!“ rozkřikoval se Jakl, až mu jeho panděro nadskakovalo.

            „Milostpane, slíbil jste nám, že nám po žních vystrojíte veselku!“ připomínal Klaus jako Anči Jaklovi.

            „Jsem celý divej do ženění, milostpane!“ přitakávala Lipovská.

            „Jejda, aby si Česká televize nenárokovala autorská práva!“ třásl se Vajgl jako hajný.

Ale Jakl jako Treutenberk jim na to odpovídal: „Česká televize musí být výhradně naše a naše už musí zůstat! A svatbu vám zaplatím z koncionářských poplatků, jsme chudí? Jsme! A ty mi, hajnej, skoč pro pivo do trutnovskýho pivoaru, mám tam známýho sládka!“

Hajnej skočil Jaklovi pro pivo a tak každá krkonošská pohádka z IVK měla dobrý konec, protože Jakl jako Trautenberk uhasil svoji žízeň a Lipovská jako správná strážkyně nezávislosti České televize pak imitovala Krakonošovu sojku tak dokonale, že okna v Institutu Václava Klause svítila až do rána, jak se toho všichni nemohli nabažit.