Jednou z vůdčích tváří českého trampingu byl spisovatel a cestovatel Géza Včelička. Od narození slavného trampa uplyne 7. května přesně 120 let. Jeho pozoruhodnému osudu se věnuje týdeník 5plus2.
V první třetině divokého 20. století se v Československu zrodil fenomén – tramping. Módní vlna měla tisíce příznivců, kteří se s kytarou a „teletem“ na zádech vydávali za město, usedali k ohništím, kde ve svitu měsíce mizela v táborové písni a kouři nejen pravá jména trampů, ale i všední starosti. Říkali si pouze přezdívkami a pro svou svobodomyslnost byli z počátku nazýváni „divokými skauty“.
Tehdejší společnost trampy ale moc nechápala. Měšťáci a politici je brzy začali potírat, vrcholem se stal tzv. Kubátův zákon, vyhláška zemského prezidenta Hugo Kubáta z 9. dubna 1931, v níž mimo jiné stálo: „Zakazuje se společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech (vyjímaje táboření rodinné), pobíhání v nedostatečném úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného.“
Tiskovka, která pomohla trampingu
Trampové začali brojit proti snahám trampování zlikvidovat nebo alespoň znechutit. Protesty zviditelnily osobnost českého i slovenského trampingu Gézu Včeličku. Za své knihy sbíral ceny, texty se dramatizovaly pro divadla, část byla i zfilmována. Znechucovalo ho ale, když sledoval, jak se komunistické kádry snaží likvidovat jeho milovaný tramping.
V roce 1964 svolal Včelička tiskovou konferenci, kde zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu a hnutí obhajoval. Příspěvky v tisku pak zapůsobily jak na veřejnost, tak na politické kruhy. „Včelička tak s velkou pravděpodobností přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek,“ podotýká historik Jan Krško, který se věnuje historii trampingu.
Více o životě Gézy Včeličky a československém trampingu najdete v pátečním vydání týdeníku 5plus2 a na www.5plus2.cz