InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Čarodějnické odpoledne

    Čtvrtek 25.4 15:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Na Sadech, České Budějovice

  • Tvořivý rok – gravírování

    Čtvrtek 25.4 16:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Čtyři Dvory, Emy Destinové 46, České Budějovice

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  >  Strakonicko  > 

Petr Kollros se zúčastnil s lvíčaty mistrovství Evropy. Jsem zklamaný, že jsme nepostoupili dál, řekl po návratu

4.5.2021 19:58

STRAKONICE - Dva body a vstřelené dva góly, navíc s přispěním soupeřů. To jsou čísla, která na postup do další fáze turnaje stačit prostě nemohla. Výprava českých fotbalistů do jednadvaceti let se tak vrátila z mistrovství Evropy, jehož základní skupiny se hrály koncem března ve slovinském Celje, s nepořízenou. Češi remizovali 1:1 jak s Itálií, tak i s domácím Slovinskem a na závěr podlehli favorizovanému Španělsku 0:2, což znamenalo konec velikého příběhu jedné generace. U toho byl také známý masér Petr Kollros ze Strakonic, který s národním výběrem absolvoval už celou kvalifikaci. „Když byl konec zápasu se Španělskem, tak někteří utrousili i slzy,“ uvedl pro Týdeník Strakonicko.

Berete účast na mistrovství Evropy jedenadvacetiletých fotbalistů jako vrchol své masérské kariéry?

Ano, myslím si, že tohle mistrovství Evropy bylo opravdu vrcholem. Akorát mě mrzí, že jsme tam moc neuspěli. Bylo to dáno tím, že s námi neodcestovali někteří hráči, kteří mohli hrát. Bohužel o tom rozhodla vyšší instance. David Zima byl třeba povolaný do áčka, a přitom nastoupil ve Skotsku na pět minut. Také nám mohl pomoci Adam Hložek, jenž by byl velmi platný, ale prý nabíral kondici… Nastoupil do třech zápasů, a když jsme se vrátili, tak hned proti Teplicím skóroval. Myslím si, že by poločas ve Slovinsku mohl zvládnout…

Takže převládaly pocity zklamání? Nebral jste přece jen jako úspěch už samotnou účast mezi evropskou elitou?

Byl jsem zklamaný z toho, že jsme nedokázali postoupit, protože jsme během celé kvalifikace prohráli pouze ve Skotsku. Kluci po celou dobu táhli za jeden provaz a bylo jejich snem postoupit do další fáze turnaje. Odrazilo by se to i na dalším vývoji jejich kariér. Bohužel to dopadlo takhle a lituji toho. Škoda, že při nás nestálo více štěstí.

Tím myslíte asi hlavně štěstí v koncovce, že? Dva vstřelené góly během třech duelů, to je prostě málo…

Ano, to je málo, a navíc obě branky - jak proti Itálii, tak i Slovinku - byly vlastní. Ve třetím zápase proti Španělsku jsme se drželi hodinu, kdy soupeř nevěděl, jak projít do našeho bloku, ale potom se přece jen projevily jeho lepší pohybové dovednosti s míčem.

Čím to bylo podle vás dáno, že se nedařilo střílet góly?

Chyběl nám koncový hráč, jakým je Adam Hložek. V útoku tak nastupoval Ondra Šašinka, jenž měl naštípnutá žebra, takže musel hrát pod obstřiky. Pak také hrálo svoji roli to, že Ladislav Krejčí ze Sparty musel vypomoci na postu stopera. Když se vrátil z mistrovství Evropy, šel se na své místo a hned se proti Teplicím blýskl hattrickem. Tak to bohužel bylo…

Jako rozhodující se ukázal zápas se Slovinskem, kdy se počítalo se všemi body. Proč se je nepodařilo získat? I trenér Karel Krejčí připustil, že mužstvo nezvládlo tíhu utkání…

Vůbec nevím, čím si tu ztrátu mám vysvětlit. Ale zrovna byl úplněk, tak jestli to taky nějak na kluky nezapůsobilo… Vybrali jsme si to, ale je třeba také říci, že jsou Slovinci snaživí a nemůžeme je podceňovat. Možná se také projevilo to, že jako pořádající země nemuseli absolvovat kvalifikaci, takže bylo obtížnější se na ně připravit. Byli hodně motivovaní. Nechci se vymlouvat na rozhodčí, ale trochu jim Švédi pomáhali tlačit káru.

Nebyl to trochu smutný pohled na prázdné tribuny krásného stadionu?

Stadion má kapacitu nějakých 13 500 a jeho trávník byl v suprové kondici. Jirka Jarošík, který vedl místní fotbalisty, nám říkal, že na něm ani netrénovali. Je opravdu škoda, že se muselo hrát bez fanoušků.

Panovala v mužstvu dobrá atmosféra?

Ta byla opravdu úžasná, kluci si společně sedli. Pokračovalo to už od kvalifikace a přeneslo se to i na šampionát. Když byl konec zápasu se Španělskem, tak někteří utrousili i slzy. Měli jsme přichystaná trička s nápisem, že příběh ještě nekončí a tam bohužel skončil. Kluci byli spolu prakticky od sedmnáctek a teď čeká lvíčata přechod do dospělého fotbalu, kde se budou muset prosadit.

Tričko jste také dostal na památku?

Ano, dostávali jsme je už po tom, co jsme vyhráli kvalifikaci. Akorát jsem na posledním utkání v Řecku nebyl, protože jsem si přivezl koronavirus z Bělehradu, kde jsem byl společně se Slovanem Liberec na utkání Evropské ligy. Nakazili se všichni fotbalisté včetně realizačního týmu, takže jsem lvíčatům fandil na dálku.

Jaké máte osobně zkušenosti s koronavirem? Co jsem se bavil s vrcholovými sportovci, někteří mi říkali, že ani nevěděli, že ho prodělali, a naopak někteří měli poměrně dlouhou dobu horečky…

Nejdříve to vezmu ze svojí stránky. „Nakoupil“ jsem ho v Bělehradě a čtrnáct dní jsem měl vysoké horečky, na které nezabíral ibalgin, paralen a ani aspirin. Během té doby jsem zhubl osm kilo. Někteří hráči měli skutečně lehký průběh, ale mluvil jsem třeba s docentem Petrem Zemanem z Plzně a ten ho měl během dvou a půl měsíců dvakrát, přičemž podruhé měl daleko horší průběh. A když se pak nechal očkovat, přišly čtyřicítky horečky. Nevím, co si o tom myslet. Je to zvláštní nemoc.

Zpátky ale k evropskému šampionátu. Co vše jste tam měl ze své pozice maséra na starost?

Kromě toho, že jsem tam byl jako masér, tak jsem měl na starost pitný režim všech hráčů. Ráno jsem vstával v půl šesté, následovala ranní hygiena a na šestou jsem už šel do masérny. Připravoval jsem pětadvacet jonťáků, každému jsem odměřoval dávku podle jeho váhy. Následoval dopolední trénink, po obědě znovu příprava na odpolední trénink nebo zápas. Potom večeře, hodinové slehnutí a od osmi jsme masírovali. Třeba až do půl druhé. Takhle to vypadalo po celý pobyt.

Musel jste řešit nějaké zdravotní komplikace?

Na to byl určený tým fyzio, který situaci vyhodnotil a pak jsme si hráče předali, pokud bylo třeba něco uvolnit nebo rozmasírovat. Vzájemně jsme si vyhověli, opravdu jsme makali.

Mistrovství probíhalo v takzvané bublině, kolik jste tedy musel podstoupit testů na koronavirus?

Před odletem do Slovinska jsme museli absolvovat dva PCR testy. Po příletu za námi přijela laboratoř a ta nám také dělala na hotelu test. Potom nás ještě čekaly před každým tréninkem nebo zápasem. A stejně tak tomu bylo, když jsme se vrátili do Prahy, aby se kluci mohli vrátit do svých ligových klubů. Jinak jsme všichni museli u sebe nosit doklad totožnosti, mít na krku akreditaci a také nám ještě zástupci UEFA měřili teplotu, než nás pustili do kabin. Naštěstí byly všechny výsledky pokaždé negativní.

Museli jste přesto nosit roušky nebo respirátory?

Ano, i na hotelu jsme v rámci své ochrany nosili roušky. Měli jsme také dva autobusy – jeden pro hráče a jeden pro realizační tým. Roušky nemuseli mít akorát hráči a trenér na hřišti.

Co následovalo po návratu do České republiky?

Měli jsme svůj speciál, kterým jsme přiletěli na terminál T3, kde nás čekaly dva svazové autobusy a tranzit nám odvezl zavazadla. Jeli jsme na hotel v Benicích, kde nás čekal poslední odběr. Následně se s námi rozloučil Karel Krejčí a popřál všem hráčům do další sportovní kariéry jen to nejlepší.

Už na podzim se rozjede kvalifikace na mistrovství Evropy, které proběhne v roce 2023. Budete opět u toho?

Tohle vám v tuto chvíli neřeknu. Po našem návratu se snesly nějaké kritiky na složení sestavy a podobně. Myslím si ale, že Karel Krejčí je erudovaný trenér, který udělal maximum. Předtím se dvakrát nepřešlo ani přes kvalifikaci, ale to, co napsali kritici, že se jednalo o ostudu celého mužstva, se de facto dotknulo i mě. Trenér Karel Krejčí udělá analýzu šampionátu a také asi bude záležet na novém vedení fotbalové asociace.

Spolupráce s trenérem Krejčím vám vyhovovala, že?

Absolutně, už v době, kdy jsem s ním byl u dvacítek, které hrály Elite ligu. Dával veliké šance a možnosti i hráčům z druhé ligy a kluci pod ním opravdu makali. Vážím si ho, protože je to trenér, který je přísný, ale má respekt, pokoru a úctu ke každému člověku. To ukázal, když v dospělém fotbale získal ligový titul s plzeňskou Viktorkou.

Jak to vůbec máte? Jste masérem na volné noze, nebo spolupracujete s nějakým klubem?

Dalo by se říci, že jsem na volné noze, ale spolupracuji se Slovanem Liberec. Tam jsem byl už za Jardy Šilhavého, poté mě povolal Jindřich Trpišovský a stejně tak tomu je i teď za Pavla Hoftycha. V zimě jsem s Libercem absolvoval soustředění v Rakousku, letos jsme se připravovali deset dní v Turecku a zúčastňuji se jak ligových, tak i pohárových zápasů. Myslím si, že jsou v klubu s mojí prací spokojeni a hráči se na mě pokaždé těší.

Autor: Jan Petráš

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace