  |
Já: Hezký den jsem na cestě, už jste na místě?
Ona: Ano, mám červenou kabelku a bílé lodičky.
Já: Já mám modré sako a šedý klobouk…
Začáteční konverzace je jeden příklad za všechny, jak dojde k takovému předání věci.
Vendula FialováOd roku 2020 se objevuje v seriálu Ulice, kde ztvárňuje roli Dity Tálské. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava II, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě 2, Helena aj. Její velkou vášní je moderování, slyšet ji můžete každý víkend na rádiu Kiss, kde má odpolední vysílání Aktiv Víkend s Vendy, na kontě má desítky akcí, které moderovala. Od září 2017 do června 2019 byla v angažmá Divadla pod Palmovkou. Do angažmá se opět vrací od září 2020, vidět ji můžete v inscenaci Můj romantický příběh, Žítkovské bohyně, Rok na vsi, Pusťte Donnu k maturitě aj. Vendula se aktivně věnuje práci se seniory, dochází od centra Rosa, kde má čtenářský kroužek a nově také působí v centru Elpida, kde vede besedy s různými osobnostmi. Od roku 2020 se objevuje v seriálu Ulice, kde ztvárňuje roli Dity Tálské. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava II, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě 2, Helena aj. Její velkou vášní je moderování, slyšet ji můžete každý víkend na rádiu Kiss, kde má odpolední vysílání Aktiv Víkend s Vendy, na kontě má desítky akcí, které moderovala. |
Prostě si něco vyberu na internetu na jednom z bazarů, které sleduji. Nutno dodat, že jde většinou opravdu o nové věci ještě s cedulkou z obchodu, ale někdo dostane špatný dárek, nebo mu něco nesedí. V tomto případě jde o kus oblečení, ale na přetřes přijdou i jiné věci.
Takže najdu si vysněný kousek a raději volím osobní předání, přece jen je možné věc vidět, popřípadě zkusit. Domluvíme si den a místo předání. Zní to jako z akčního filmu, ale ještě akčnější je samotný průběh předání. Teď prosím, abyste zapnuli na plné pecky svou představivost.
Dvě ženy se sejdou někde na náměstí, jedna druhé předá tašku s obsahem zboží (od podprsenky po zimní kabát) a druhá ji předává peníze. Pochopitelně s pravidlem číslo jedna – vždy mít přesnou hotovost. Předáno? „Nashle, ať se pěkně nosí,“ a každá jde svou cestou.
Je fakt, že stran oblečení jsem častěji na straně kupující, já prostě nikdy neodolám novým kouskům a navíc, většinou jsou to věci, které nenajdete na každém rohu, originální kousky.
Když jsem se stěhovala (a nebudu raději říkat kolikrát, nicméně už jsem se dostala k dvojciferné číslovce), rozprodávala jsem po internetu také nábytek. Když něco sháním, nejdříve projdu bazary, až pak volím obchod. Proč? Věřte, ta radost, když seženete něco v úžasném stavu z druhé ruky, nepopsatelné. Alespoň pro mě.
Není to otázka financí, ale dávám na tyhle stránky tuto informaci proto, že svět je zahlcen pořád novým a novým. Kam s tím? Dnes už se věci neopravují, dnes se hází do koše, ještěže jsem tak uvědomělí, že třídíme, ovšem taky ne každý, ruku na srdce. Ale tahle recyklace přináší dobrý pocit, že to, co někde neposloužilo, jinde dělá radost, že to co, už nepotřebujete jinému ještě poslouží a to má pro mě jeden spojovací prvek – sounáležitost… A ta je moc fajn.
