Jak chválit a jak kritizovat? Mělo by to být vyvážené?
Kritizovat bychom v podstatě vůbec neměli. Jako výchovný prostředek by se kritika možná měla zakázat. A výrazně bych omezil i pochvaly.
Tak moc? Sokrates údajně řekl, že člověk by neměl skládat pochvaly lidem, jak vypadají, protože je to shazuje. Ale pochvaly jsou přece důležité pro vytvoření sebevědomí, hlavně v dětství a v pubertě, nebo ne?
V případě chválení bych rozlišil pochvalu od ocenění. Pochvala totiž snižuje motivaci jak dětí, tak i dospělých. Lidé se pak kvůli tomu stávají na pochvalách závislými. A závislí bývají i na tom, kdo je chválí. Bez pochval se pak tito lidé stávají méně schopnými a vyrovnanými. Tato závislost se podle mě týká opravdu drtivé většiny lidí – něco mezi 90 a 99 procenty.
Oceňovaný člověk si uvědomuje, že za své činy má odpovědnost. Kdežto většina z nás, hlavně starší generace, má tendenci to špatné svádět na ostatní.
