Skutečný gentleman se nepozná jen podle vybraných mravů a poker face v každé situaci. Prozradí ho taky na míru šitý oblek.
Ty nejproslulejší na světě pocházejí z londýnské Savile Row, kde se v salonech s dvousetletou tradicí oblékají členové panovnických rodin, ruští oligarchové i byznysmeni z celého světa. Jen málo z nich ovšem tuší, že jejich oblek neušil britský krejčí, ale české šičky v Prostějově.
„Z vyhlášených krejčovství na Savile Row je každé druhé našim zákazníkem,“ usmívá se Jindřich Koryčan, obchodní ředitel společnosti Bernhardt Fashion, která se zabývá prémiovou zakázkovou výrobou na míru.
Právě britský trh je pro ni klíčovým odbytištěm, tvořícím před pandemií až čtyřicet procent objemu zakázek. Firma s německými kořeny a českými vlastníky, která dnes v oboru patří ke světové špičce, má klienty v šedesáti zemích na pěti kontinentech.
Naprostou většinu z nich tvoří právě prémiové krejčovské salony. „Oblékali jsme dánského prince, početnou rodinu ománského sultána, bývalého francouzského prezidenta Françoise Hollanda nebo Dmitrije Medveděva,“ vyjmenovává Koryčan.
„Ale taky filmového Jamese Bonda. Jeden z našich partnerů má totiž exkluzivní smlouvu se studii Paramout, které bondovky produkují,“ dodává obchodní ředitel, jehož firma ročně na tržbách protočí slušných deset milionů eur – a přesto není obecně příliš vidět.
Diskrétnost je v jejich B2B byznysu klíčová: s koncovým zákazníkem nepřijdou do kontaktu, ale Koryčan dobře ví, že spolu s luxusními látkami a dokonale padnoucími saky prodávají i pocit výlučnosti.
Právě ten zákazníky na Savile Row vábí a ti jsou za něj v tamních salonech ochotni utratit v průměru od tří do pěti tisíc liber za oblek. V přepočtu tedy až sto padesát tisíc korun.
„Takový zákazník je konzervativní, očekává určité rituály. Patří k nim, že mu krejčí ručně vezme míry a zapíše si je do notýsku,“ vysvětluje Koryčan.
Jenže od časů Dickense už Temží proteklo mnoho vody a tak dnešní krejčí následně nevezme do rukou nůžky, ale usedne k počítači a parametry zakázky zanese do webové aplikace svého výrobního partnera ze střední Evropy.
„Je to srdce podniku. V naší aplikaci může klient zadat přes 300 různých střihových úprav, které zajistí, že oblečení dokonale padne i bez zkoušení,“ popisuje Koryčan proces, do jehož neustálého zdokonalování procesu proudí nemalé investice.
„Díky automatizaci jsme schopni zakázku začít stříhat do pěti minut od zadání, a pokud na to přijde, ušít celý oblek do čtyřiadvaceti hodin,“ konstatuje.
Službu často poptávají klienti z filmové branže. „Například v poslední bondovce byla scéna v hořícím vlaku. Než se ji povedlo natočit, zničili filmaři všechny kostýmy a museli objednat další sadu,“ vzpomíná Koryčan.
A protože natáčecí den je drahý, muselo to být rychle. V prostějovské fabrice zvládne 250 šiček expresně ušít až deset z denní kapacity sto dvaceti obleků. Podle Koryčana je to výrobní maximum, příležitost pro další růst tak obchodní ředitel vidí v zacílení na nejluxusnější produkty.
Věří, že v dalších letech dokáže stávajících deset milionů eur obratu zdvojnásobit. „Když začnete dělat věci masově, ztratíte exkluzivitu, proto chceme klienty selektovat a být dostupný pouze pro vybrané,“ přibližuje další strategii.
Byznysový příběh firmy, kterou dnes ovládá šestice majitelů, je přitom celkem barvitý. Ještě před necelou dekádou budoucnost značky Bernhardt zas tak optimisticky nevypadala.
Ostatně tak nevypadal ani osud celého „města módy“, které v dobách své socialistické slávy zajišťovalo osmdesát procent oděvní produkce v Československu a zaměstnávalo až deset tisíc lidí.
V roce 2012 převzal výrobu měřenek, jediného funkčního pohrobka zkrachovalého textilního gigantu OP Prostějov, výrobce šicích strojů AMF Reece – dřívější Minerva. Podnik, který se přes svůj potenciál tehdy topil ve ztrátě, získali noví majitelé za 35 milionů korun.
Trojice klíčových akcionářů Igor Komloš, David Poláček a Cenk Oflaz spolu s managementem následně restrukturalizovala a nastartovala výrobu pod značkou, jejíž kořeny sahají do předválečného Německa.
„Po sametové revoluci patřila společnost Bernhardt k prvním západním firmám, které přišli do moravského Prostějova se svojí výrobou. A pro řadu amerických klientů dodnes představují německé kořeny garanci kvality,“ říká Koryčan.
Od té doby společnost meziročně roste o deset až dvanáct procent a cestu vzhůru jí zhatila až pandemie. Prémiový oblek na míru na home office tak často neobléká ani pravý gentleman. Obrat za loňský rok se tak v Bernhardt Fashion propadl o čtyřicet procent.
„Během loňského jara textilky v severní Itálii na několik týdnů uzavřely provozy, takže nás kromě poklesu zakázek postihly i výpadky dodávek materiálu,“ bilancuje Koryčan.
Foto Jiří Zerzoň
Byť firma stále není na plném objemu výroby, nadějné přísliby tu jsou. Znamenalo to ovšem pružně zareagovat a rozšířit, či zcela změnit sortiment.
„Zákazníci z celého světa nás zaplavili poptávkou po domácím oblečení, které se v pandemii vyprodalo ve všech segmentech, včetně toho luxusního,“ líčí Koryčan.
V Prostějově tak místo dvouřadých obleků s proužkem začali šít tepláky, mikiny či sportovní parky, byť samozřejmě i u těchto kousků zůstávají u prémiových materiálů, kde metr látky přijde na nižší stovky eur.
„K pandemickým specialitám rovněž patří, že klienti si ke kravatě neobjednávají ze stejného materiálu pouze kapesníček do saka, ale i roušku,“ doplňuje obchodní ředitel.
Nechybí ovšem ani exkluzivní zakázky. Za loňský rok z Prostějova například vyexpedovali pět obleků se zatkávaným diamantovým práškem. Cenovka? Půl milionu korun.
„Mezi klienty byl švýcarský byznysmen, hned dva si objednal jeden ruský chirurg a další jsme šili pro jistého rumunského ženicha na svatbu,“ vzpomíná Koryčan v obklopení prostějovské práce, kterou oceňuje i Savile Row.
