Sídliště i část pražského panoramatu mají denně jako dlani, majitelé bytu totiž bydlí v posledním, 11. patře paneláku. Byt 3+1 nechali k nepoznání proměnit a v začátku jim pomohla náhoda. Lucie pochází ze Sokolova a v mládí znala jistého Petra, informace nijak zajímavá, ale v příběhu sehrála velkou roli.
Předsíň se odstraněním příček zvětšila a plynule přechází do obytného prostoru díky nábytku na míru i vinylové krytině na podlaze.
„Mám Petra na FB v přátelích. Nedávno sdílel vizitku své partnerky, interiérové designérky Jany Szonowské. Protože jsme se s mým přítelem Martinem rozhodli, že byt předěláme jen s pomocí odborníka, Janě jsme hned napsali. Její návrhy se nám na internetu moc líbily, takže jsme byli rádi, že obratem zareagovala,“ vzpomíná Lucie.
A designérka doplňuje: „Bylo to skvělé načasování, zrovna jsem měla na zakázku volný termín.“ Partneři si chtěli nejdřív poslechnout její názor, ale dodávají, že už první informativní schůzka se povedla. Loni v lednu se dohodli na spolupráci, v květnu začala stavba, v září se díky dobrému projektu a organizaci prací mohli stěhovat.
„V paneláku jsem vyrůstala, zpátky se mi do takového bydlení nechtělo. Nicméně toto sídliště má řadu plusů, je tu klid. Výhodou bylo, že jsme všechno udělali nově po svém,“ chválí Lucie.
Jednoduše na beton
Martin v tomto více než osmdesátimetrovém bytě vyrůstal. Rodiče mu jej přenechali a od osmnácti v něm žil sám. Před časem nechal dokonce předělat koupelnu.
„Věděli jsme, že když do toho kopneme jen částečně, nemá to smysl, že se to právě až na tu koupelnu musí udělat kompletně a na klíč. Takže jsme Janě dali klíče a nemuseli se o nic starat. Nedělali jsme kompromisy, tím pádem jsme počítali s tím, že se rozpočet v některých položkách zřejmě navýší. První nástřel návrhu byl odvážný a trochu nás i překvapil. Nakonec se realizoval a jsme moc rádi, protože takto je to nejlepší,“ konstatuje Lucie.
 |
Předešlá dispozice 3+1 byla stísněnější, obývací pokoj od úzké kuchyně dělila stěna. Prvním krokem k většímu otevření prostoru bylo odstranění příček a úprava vstupní a obytné části.
Designérka Jana Szonowská je majitelkou firmy Virtuální bydlení a postarala se o všechno, od hrubé stavby až po polštář a popisuje: „Ve vyčištěném bytě jsem nechala srovnat podlahy a povrchy stěn. Dostali jsme se až na beton. Bylo potřeba udělat nové stěrky a na ně položit vinylovou krytinu, kromě sociálního zařízení v celém bytě.“
V kuchyni designérka zkombinovala dekor dubu a šedý odstín Elephant breath, pro kontrast použila černé prvky.
Sádrokartonem se srovnaly stropy, betonová stěrka a textilní tapeta daly stěnám v obýváku a ložnici moderní vzhled. Nechybí ani praktická (walk in) šatna v chodbě.
Představení na míru
Lucie si přála kuchyňský ostrůvek. Designérce bylo líto obětovat kvůli tomu sloup a místo toho navrhla multifunkční blok, do něhož se ze strany kuchyně vešla lednice, z opačné funguje jako televizní stěna. Martin pracuje v IT, takže je teď spokojený, že má malý pracovní stůl v ložnici.
Obývací pokoj je spojený se zasklenou lodžií orientovanou na jih. Přehřívání regulují nainstalované black out rolety a závěsy.
Dětský pokoj má okno na sever stejně jako ložnice, v níž si partneři přáli sezení, aby viděli ven. V malé úzké místnosti si designérka poradila s pomocí šikovného truhláře (firma Pazour): postel umístila na zvýšené pódium s úložným prostorem, aby plochu nezabíraly skříně. Okno nechala orámovat širokým ostěním s lavicí (opět s úložným prostorem).
Úložné prostory jsou schované pod postelí. Sezení s výhledem vyřešilo široké ostění na míru. Stěny ložnice jsou polepené textilní tapetou Arte.
Zakázková výroba ušetřila centimetry a umožnila i několik originálních řešení, například lavici pod oknem v kuchyni, jejíž vyfrézované otvory překrývají radiátor.
Na míru je vyřešený i pokoj pro syna. Nikolasovi je sedm, ale výhody ocení určitě i za pár let. Kromě zvýšeného místa na spaní tu nechybí pohovka, kam si můžou sednout i kamarádi. K nadstandardní výbavě patří lana na šplhání, v plánu je lezecká stěna. Jana v návrhu myslela i na ergonomii: atypická výška kuchyňské linky i nábytku v koupelně zohlednily fakt, že Martin měří dva metry.
Zoo a klenot
Tříčlenné rodině rekonstrukce přinesla modernější komfort. Kromě toho domů do paneláku slona, velblouda i ušlechtilý drahokam. A jak se to povedlo? „Přáli jsme si barvy, které se nám neokoukají ani za deset let. Nechtěla jsem určitě bílou lesklou kuchyň ani moc dřeva,“ připomíná Lucie.
„Majitelce jsem dala za úkol vybrat si jednu oblíbenou barvu, která by interiér sjednotila, zvítězila smaragdově zelená. Do této barvy se výborně trefil sametový potah pohovky, dekorativní polštáře, přehoz přes postel, taburet či toaletní stolek v ložnici,“ vypočítává designérka.
Zařízení dětského pokoje je na míru a nadčasové, aby se synem a jeho potřebami rostlo. Do stropu jsou chycená lana na šplhání, v plánu je lezecká stěna.
Martin výběr mimochodem stvrdil dárkem, Lucie od něj dostala šperk na krk s malým kamínkem. Dveře a část stěny v okrovém odstínu připomínají velbloudí srst. Barva navíc opticky dobře rozbíjí neutrální tóny.
Část skříněk kuchyňské linky je šedá, přesně řečeno v odstínu, který vzorník v překladu označuje jako Sloní dech. Černá je kontrastem nábytku v dekoru dubu, opakuje se na doplňcích, kování, černé jsou radiátory i digestoř.
Svítidla, stolky či koberec mají podle autorky záměrně tvar kruhu, který symbolizuje dobře plynoucí energii. Ženskou energii pak podle ní zastupuje portrét majitelky, který visí v obývacím pokoji a na zakázku jej namaloval Pavel Dolejš.
