Evropské hodnoty a ruský sen

Zde se používá označení „evropské hodnoty“ ve smyslu všech těch částí světa, kde dominuje takzvaná „evropská kultura“, či chcete-li „euroatlantická“ – pozn. překl.

Do uší nám neustále našeptávali, jak o těchto hodnotách, tak i o povinnosti Ruska mířit právě k nim. Evropské hodnoty studují filosofové i politologové, píšou o nich spisovatelé, píšou o nich novináři, žvaní žvanilové. Evropa je přece taková báječná, krásná, podivuhodná, je to území, kde létají pečená kuřata přímo do úst. Je třeba dodržovat všechny její postuláty a Rusko rozkvete, a kdo tato blaha nechápe a necení si jich – ten je „křupan“ a „idiot“.

Ušně-oční nemoc z evropských hodnot

Z donucení jsem prožil geograficky v tomto „ráji“ nemálo let, nakonec jsem však nevydržel a vrátil se do Ruska, protože jsem už prostě nemohl neustále poslouchat řeči o evropských hodnotách – stále silnější byly záchvaty „ušně-oční“ nemoci. Znáte ji? To je, když slyšíš jedno, ale vidíš něco zcela jiného. A tak se chci podělit s tím, co jsem viděl. Ne, nebudu mluvit o obchodech, výplatách a cenách za komunální služby – to řeknou i beze mne. Já budu mluvit o náladách a myšlenkách Evropanů, proč a z jakého důvodu se s proudem muslimských imigrantů Evropa už nevyrovná. Samozřejmě, odpovědět je možné velmi krátce: Ona umírá. Běženci tento proces, který začal brzy poté, co oni označují jako 2. světovou a my Velkou vlasteneckou válku, pouze urychlují.

Co je to ta „Evropa“ z pohledu geografie a klimatu? Ne příliš velké území s velmi dobrým klimatem mírného pásma, Golfský proud jej ohřívá, i moře je teplé, dešťů je dostatek, aby půda vydávala dostatečné sklizně – na mnoha místech i dvakrát za rok: Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko. Tady nikdy nebylo třeba napínat svoje síly do úmoru pro uživení, ale místa pro rostoucí počet obyvatel se ukázalo málo. A Evropa našla způsob své existence a svého rozvoje: Je potřeba čas od času odkopnout nadbytek obyvatel pryč ven a častěji okrádat všechny, kdo mají jinou víru, jazyk, či barvu kůže. Okrádat do základu. Ničit domorodce a protivníky do všech důsledků.

Přitom samotná Evropa svoje hodnoty a náboženská přesvědčení měnila jako had kůži na jaře. Řekové s jejich desítkami Bohů se vyřádili ve svém světě i na jeho hranicích, Alexandr Makedonský se hrnul zabírat až Indii. Římané změnili jména Bohů, ale ne bojechtivost, ne agresivitu, ne snahu podmést pod sebe všechny země naráz. Vyčlenivší v křesťanství ne podstatu, ale myšlenky o podřízení se člověka jakékoliv moci jednoho panovníka, Evropa klidně přestrojila tuto prvotně div ne nejlidštější víru pro své záměry. Katolicismus s jeho jediným vládcem, absolutismem papežské moci, se stal podivuhodným, nejvyšším základem pro další posilování skutečných, základních evropských hodnot: zabij, ober, vyžeň pryč ven všechny ty, co se nezařadili do společnosti blahobytu.

„Nezabiješ, nepokradeš, miluj bližního svého!!!“, řvali polní kaplani a současně se křižácké armády hrnuly směrem na Blízký Východ i na Východní Evropu. „Blaženi pokorní, neboť oni zdědí Zemi!!! Blažení mírumilovní, neboť oni budou jmenováni syny Božími!!!“, kvíleli mniši, kráčeje po zemích Jižní Ameriky hned za oddíly konkvistadorů. A Cortésovi vojáci nesli skutečné, nefalšované, základní evropské hodnoty, které tehdy ještě neuměli tak obratně a chytře zakrývat obláčky krásných slov. Tady je citát z Kolumbova dopisu španělskému královskému páru:

„Zlato – to je dokonalost. Zlato vytváří poklady, a ten kdo jej ovládá, může uskutečnit vše, co si zapřeje, a je schopen také vést lidské duše do ráje.“

Jiná verze:

Zlato je báječná věc. Kdo je má, je pánem všeho, čeho se mu zachce. Zlato dokonce otevírá duším brány ráje. 

Roku 1503, zformulováno navěky věků. Všechna možná nová slova přicházejí a odcházejí, ale tato budou znít v duších Evropanů tak dlouho, jak dlouho bude existovat tato civilizace. Zapamatujte si tuto formuli – dnes nezní tak hlasitě, ale když setřete nánosy miliónů slov evropských politiků i politikářů, novinářů, filosofů i mudrlantů, poznáte ji lehce. Je vtištěna do duší Evropanů navždy, neboť ona vyznačuje nejvyšší cíl této civilizace: Osobní bohatství je jediné, k čemu je důstojné kráčet, jediné čemu je vhodné zasvětit svůj život.

Evropské hodnoty … Spolu s kolonizátory do Jižní Ameriky přijel i dominikánský mnich Bartolomé de Las Casas, první historik Nového Světa. Jeden z nemnoha nepředpojatých pozorovatelů popisoval, jakými byli oni indiáni. Konkviistadoři indiány věšeli i topili, rozsekávali na kusy meči, upalovali zaživa, opékali na rožni na pomalém ohni, honili a trhali pomocí psů, nelituje ani starců, ani žen, ani dětí. A to jsou ty skutečné evropské hodnoty, neschovávané za licoměrnost mravních pouček o významu každého lidského života, tolerantnosti a jiných těch „svobod, bratrství, rovností“.

Ale katolicismus byl poněkud těsným – povinnost zodpovídat se před hlavou evropské civilizace papežem v Římě, se stala nepříjemným břemenem. Vzniklo protestantství – teď si duchovního vůdce mohl vybrat jakýkoliv „tým“ sám. Evropa zaplála povstáními, ale do plného zničení to nedošlo – Nový Svět se stal tím vypouštěcím ventilem, který znova dovolil vyhnat zvláště bujné obyvatelstvo, a veliká Kolumbova formule dovolila úspěšně spolupracovat klientům starých i nových společností.

Z Afriky do obou Amerik bylo vyvezeno od 5 do 17 milionů otroků, a při tomto byznysu si protestanti z Anglie pokojně rozdělili sféry vlivu s portugalskými katolíky. Jaký má smysl se hádat, vyjasňovat vztahy, jestli je území dostatek a zboží nadbytek? Je potřeba usilovně pracovat, a když pak se ti nejschopnější zmůžou dostat ke Kolumbovu ideálu…? Rozdíl čísel – buď 5 miliónů, nebo až 17 miliónů mluví sám za sebe: Evropské hodnoty zuřily i v Africe na plné koule.

Přesto protestantství přesvědčivě dokázalo, že je přijatelnější pro to, aby se úspěšněji mohly nést pravé evropské hodnoty po všech kontinentech. Katolíci, přes všechnu snahu, indiány Jižní a Střední Ameriky nedokázali vykořenit fyzicky. Protestanti šli dále, nesli evropské hodnoty hlouběji, spolehlivěji. Podívejte se na poklady Britského muzea – materiální důkaz a svědectví toho, jak byly oloupeny Indie, Afrika, Blízký východ a také Austrálie. Podívejte se na žalostné pozůstatky indiánů Severní Ameriky, připomeňte si, jak je ničili alkoholem, spálou – to je přece rozmach!! Tak to je po našem – po evropsky!

Ale i katolicismus za to vzal, však se i střelil do vlastní nohy, přičemž ne do nějakého prstu, ale rovnou do kyčle, vypustivší tím ze sebe moře krve. Ještě je možné, aby Livonský i Teutonský řády přesně prohmataly nový „okraj světa“. Civilizovat ve jménu Krista muslimský Východ – to je možné. Nést blahou zprávu na území nynějšího Pobaltí – s drahou duší. Ale dál je kraj světa (vždyť je Země plochá a na sloupech stojí), a dál je led Čudského jezera, a těm kdo zkoušel jít dále, patří hned věčná památka. Francouzští katolíci, mysleli si, že protestanti jsou plně a zcela zaujati Novým Světem, se to rozhodli prověřit – a co když Teutoni lhali, a co když je to teď možné? … Vlastenecká válka roku 1812 není jen tak prostě válka Francie Napoleona proti Rusku. To bylo střetnutí civilizací Evropy a Ruska. Výsledkem byli nejen kozáci v Paříži.

Výsledkem bylo i to, že Evropa pochopila, že křesťanství jako doktrína nestačí pro omluvu snahy dosáhnout Kolumbova ideálu: Celkem příliš mnoho krásných slov, příliš mnoho nevysloveného. Aby se mohli znova pokusit zničit Ruskou civilizaci, křesťanství je příliš humánní, celkem milující člověka. Pro pokoření Ameriky, Afriky, Austrálie, Indie křesťanství ve dvou podobách stačilo. Ale tady to bude málo. Dodatečná prověrka v Krymu ukázala: Zastavit rozšiřování Ruské civilizace je pomocí křesťanstva Evropa schopna, ale pak ji oloupit, pokořit, zničit – to se nepodaří.

Nové evropské učení

Děla zmlkla, Evropané se zaměstnali – je nutné nové učení! Koho jsme bili v roce 1812? Francouze? Oni se vrhli jako první k novým vrcholům: Zakladatelem „vědeckého rasismu“ byl Joseph de Gobineau, v roce 1855 vydal knihu „Zkušenosti o nerovnosti lidských ras“. Rasismus se stal skutečnou, harmonickou etapou rozvití systému evropských hodnot. „Přední ideje“ Josepha de Gobineau byli podebrány a rozmnoženy: Gustave Le Bon, Jean Louis Armand de Quatrefages de Bréau, Nietzsche s jeho „bestií s bílou kůží“ … Vrcholem rozvoje filosofického myšlení Evropy se staly známé knihy anglického aristokrata Houstona Stewarta Chamberlaina „Základy XIX. století“ a „Árijský pohled na svět“.

Sir Houston Chamberlain byl celkem důsledný v plnění postulátů vlastního učení: Pro to, aby mohl árijsky přemýšlet, přesídlil do Německa a byl šťastným z toho, že před svou smrtí, již smrtelně nemocen, částečně paralyzovaný, se uspěl setkat s Adolfem Hitlerem. To proběhlo v září roku 1923, kdy k postu „fýrera“ Hitlerovi chybělo ještě velmi mnoho času. Ale Chamberlain, kterému v tom roce bylo 67 let, byl schopen ocenit tohoto člověka. Tady je citát z dopisu na druhý den po setkání: „Vás čekají velké a těžké úkoly … Moje víra v německý národ byla vždy neotřesitelná, přesto, jsem nucen uznat, že všechny moje naděje se dosud neospravedlňovaly. Tím, že jste se objevil, jste obnovil harmonii v mé duši a znova jste mi daroval naději. Ten fakt, že v době plné deprese vaše země dala světu Adolfa Hitlera, mluví jen o tom, že tak jako předtím zůstane velkou. Bůh vás ochraňuj!“

Ani neúspěch Mnichovského puče nezměnil víru Chamberlaina v Hitlerovo poslání. V traktátu z 1. ledna 1924 psal: „Hitler, to je požehnání boží, to není mluvka, ale někdo, kdo promýšlí svoje mysli do konce a nebojácně z toho dělá vývody“.

Chamberlain v Hitlera věřil a ten se postaral aby se stal jeho „duchovním nástupcem a pokračovatelem“. Ještě jednou. Zaměňuje mnohobožství za monoteismus ve formě katolicismu, evropská civilizace důsledně a logicky šla dál a dál: od katolicismu k protestantství, od protestantismu k rasismu, od rasismu k fašismu a nacismu. Nacismus do Evropy nebyl zavlečen odněkud odjinud, nebyl nasazen silou. Nacismus to je vlastní krev z těla evropské civilizace, vrchol evropského filosofického rozvoje. Vzpomeňte, kolik fašistických režimů vzniklo v Evropě po 1. světové válce. To přece nebylo jen Německo, ale i Itálie, Portugalsko, Rumunsko, Bulharsko, Pobaltské země… Fašismus a nacismus se ukázaly vstřebány všemi, kdo neuspěl včas přijít k rozdílení kolonií a nebo jich byl zbaven. Tyto země se připojí k evropským hodnotám – ideál Kolumbovy kouzelné formule podmanivě volal a lákal, ale dort byl už rozdělen. Tato učení, jejichž ideje byly vstřebány, aby se na jejich základě, semknuti v jedinou pěst, ještě jednou znova mohli odvážit prozkoumat smutnou zkušenost Teutonců – pokusit se rozlomit, zabojovat, pokořit Ruskou civilizaci v její sovětské variantě.

Když nám říkají, že 22. června Wehrmacht věrolomně vtrhl na území SSSR, tak nám, promiňte, lžou. No, jestli je to pro vás příjemnější, něco nedořeknou.

• Italské divize „Torino“, „Pasubio“ a „Prince Amedea“ – 62 000 lidí.
• Maďarská „Karpatská skupina“ – 40 000 lidí.
• 3. a 4. Rumunská armáda – 220 000 lidí.
• Finská Jihovýchodní a Karelská armáda – 150 000 vojáků a důstojníků.
• Dvě divize, 16 000 lidí, dalo Slovensko.
• 4 000 Chorvatů
• 18 000 Španělů v sestavě „Modré divize“.

Půl miliónu lidí! Však i v samotném Wehrmachtu v jedné řadě s Němci pochodovali Rakušané – vždyť nyní jsou přece v jednotném státě. A v průběhu války do sestavy německé armády vcházely její nové části „Waffen-SS“: Francouzi i Norové, Švédové i Belgičané, Estonci i Lotyšové, Holanďané i Vlámové.

Ale vždyť já začal rozmýšlet o EU, že? Tak naši dědové a pradědové ji viděli na vlastní oči, ona se jenom jmenovala „Třetí říše“. Jednotná měna, žádné vnitřní hranice, jednotné daně, volný pohyb pracovní síly i kapitálu, jednotné vedení z jediného politického a ekonomického centra. My teď, zívaje před obrazovkami televizorů a monitory počítačů, rozmýšlíme – jak jsou báječné ty evropské hodnoty! A naši hrdinští předkové na rozmýšlení neměli čas – oni viděli ne reklamu, ne pozlátko, ale skutečné pravé a nefalšované evropské hodnoty. Příkopy s popravenými, sonderkomanda, koncentráky a tábory smrti, krádeže a loupení všeho, co popadli „Evropané“ do rukou. Přeslovutné: „Mamko! Slepice, mléko!!!“ – i tohle byly a jsou evropské hodnoty, evropská kultura, evropská mentalita. Když „Mamka“ nevydala, co bylo vyžadováno – kulka do hlavy. Dala, ale bylo očividné, že to jsou její poslední zásoby – kulka do hlavy, aby se z ní nestala zbytečná zátěž.

Slepá ulička 50., 60 a 70. let

A čím se všechno zakončilo? Stalin, ruskými liberály označovaný jako „krvavý diktátor“, dovedl zákonně zvoleného kancléře Německa k sebevraždě. Ruská civilizace, krvácející z velkého přepětí vbodla bodák do hrdla evropské civilizace. A to není ani vtip, ani zveličování. Poté, co dospěla do nejvyššího bodu rozvinutí své filosofie, se Evropa definitivně přesvědčila: Ruskou civilizaci ona neporazí, nezlomí. V šoku z proběhlého, Evropa, jak začarovaná, se dívala na rozpad koloniálního systému a nenacházela v sobě sil tento proces zastavit. Nacismus a fašismus – to je to, za co mohou hlavy odseknout? Ale jak teď žít? Evropa v padesátých letech minulého století byla ve slepé uličce, nechápaje, v čem teď je smysl její existence. CO zachvacovat? KOHO okrádat? Nejde nic dělat, protože tihle „křupani“, „burani“ – se nikam neztratili, a pokusy vrátit se k bývalému stylu budou zastaveny pásy sovětských tanků, bombami sovětských letadel, hrůzu nahánějícím pěstním bojem?! Tak, co, co, co dělat?!

Tradiční evropská estetika, kultura a ideologie se v padesátých letech dvacátého století dostaly do slepé uličky: intelektuální elita se vyčerpala. Mladé pokolení ve Státech porodilo beatnictví – nový milník, jehož podstata je prostá a jednoduchá: Buď prokleto tohle společenství, ve kterém jsem já nešťasten! A jinak to ani nemohlo být. Starší pokolení nemělo dost sil dát směr energii mladých. Není co zachvacovat, zabírat, není koho okrádat, je možné jen se účastnit nekonečného přerozdělování toho, co již bylo dosaženo. Vědecko-technická revoluce tu ztrácela energii a dynamiku: tanky a letadla už byly vynalezeny, porazit „třetí svět“ něčím neuvěřitelným a nečekaným se už nedařilo. Francie, chytrá Francie celou válku sedící na dvou židlích se pokoušela z toho prorvat, ale Vietnam a Alžírsko ukončily tyto poslední křeče. Ohněm a mečem dobývat, pokořovat, okrádat – to se už nedařilo. Po uznání svého vrcholu rozvoje – rasismu a nacismu – ve své podstatě zločinnými, Evropa se v beznadějné situaci bila zoufale hlavou do zdi …

Na pomoc beatníkům přišla revoluce hippies roku 1968. Pryč s buržoazní kulturou! Pryč s poctivou prací a kariérou, do hajzlu s patriotismem, pryč s přetvářkou oficiální rodiny, pryč se všemi zákazy, koukej dát svobodu a získávat uspokojení jakýmikoliv způsoby a prostředky!

Yankeeové – šlachovití, připraveni riskovat, hotovi vynalézat na koleně, vládci řvoucích motorů … Kam zmizeli? Oni se stali … Američany. Rasismus a fašismus – to je špatně, špatné také pro ty, kdo je oddělen od matky Evropy oceánem. Když přijali tento postulát, Yankeeové již nemohli potlačit obvyklým způsobem – zbraněmi – hnutí černochů za stejná práva. Už nestačila energie a ani drzost na to, aby popravili Martina Luthera Kinga, ani – aspoň to! – uvrhnout ho za mříže: jeho zbaběle zastřelili „cizíma rukama“. Stoupli si tak na vlastní hrdlo, Yankeeové dali stejná práva těm, koho mnoho let měli jen za svůj chodící majetek. A – zmizeli, stali se Američany. Protest proti válce ve Vietnamu, který rozvířil celé Státy – logické pokračování tohoto ustupování od závětí předků, kteří skalpovali Indiány, proháněli bičem černochy po plantážích, preventivně sehnali všechny obyvatele žluté kůže do táborů, odháněli od svých břehů pryč parníky s židy v letech holokaustu. Jaká to „slavná“ minulost odešla do neznáma…

Evropa i Amerika tak dostali svoji vzpouru mladých, ale vzpouru podivnou – ani na gram nepodobnou té ruské. Aby nepustili mládež na barikády, starší pokolení našlo pouze jediné východisko: Evropa se bleskově začala proměňovat ve společnost spotřeby. Ne, veliká formule Kolumbova se nikam neztratila – ji nelze odebrat, vždyť je to … no, jako když z člověka vyrvete srdce! Ale teď se nějaká ta část zlata v transformované podobě (v podobě předmětů konzumu) stane dostupná všem. Berte si úvěry – jsou levné a je jich hodně – konzumujte vše přímo teď a hned! Nelíbí se vám hodnoty vašich předků? Tak zapomeňte i na nezbytnost úporné a úmorné práce, i na šetření jako způsob zabezpečit si rozumnou spotřebu! Užívejte všechny slasti teď hned, a přímo tady – vždyť vy máte právo sežrat, co se do vás vejde, prostě a jednoduše z důvodu, že náležíte ke „Zlaté miliardě“! A mládež přijala tuto „slavnou ideu“: Koukej a dej realizaci „zákonného“, přirozeného práva člověka na uspokojení. Uspokojení tady a teď hned okamžitě, za pomoci narkotik a „volné lásky“ všech se všemi – to je to štěstí a historie nové, poválečné Evropy. A vzpoura mládeže se stočila k odmítnutí náboženské víry, k odmítnutí institutu rodiny, odmítnutí kultury, kterou prohlásili za „pokryteckou“. Bezplatné zdravotnictví, vzdělání, lístky na jídlo, humanitární oblečení a levné spotřebitelské půjčky dorážejí Evropu před našimi očima. Vtipy Michaila Zadornova přestávají být vtipy – stávají se konstatováním faktu.

Na co šla energie Evropy v 70. letech dvacátého století? Na formování a silný rozvoj hnutí homosexuálů a feministek, dobrovolnou bezdětnost, primitivizaci kultury, literatury a hudby. Soupis je možné prodlužovat do nekonečna, ale co je pozoruhodné: nehledě na všechny tyto novinky, Evropa … se vrátila na svoji cestu. Křižácké pochody, kolonizace, a všelijaká jiná agrese se zastavovaly, když do Evropy přicházel mor, neštovice a jiné všelijaké pandemie. Proč se zabývat válčením a zabíráním území, když se „zbytečné“ osídlení likviduje samo bez dodatečných úsilí?

Úder ruské civilizace zastavil také pokusy o uchvatitelské války. A … my pozorujeme vymírání Evropy. Je něčím nové – vždyť nejsou války, ani epidemie, ani hlad. Ale počet obyvatel se zmenšuje! Svoboda uspokojování přivedla k tomu, že porodnost v Evropě klesá a padá – ona vymírá. Rodit a vychovávat děti? Tfuj, takové barbarství! Evropský civilizovaný člověk a má utírat zadečky a utírat nosánky?! Prostě HRŮZA, jak vám to může vůbec přijít do hlavy? Tak tohle není náš Bůh – ten je Bohem vetchých staříků, kteří jsou ještě tak hloupí, že navštěvují kostely!

A tohle všechno všichni ruští liberálové nazývají „evropským systémem hodnot“. A právě tak všichni liberálové u moci tohle předkládají za prakticky div ne starší sestru pro ruskou společnost. „Ruská kultura – část evropské kultury“. Vy tohle můžete klidně poslouchat, bez toho, abyste si přáli utrhnout hlavu tomu, kdo to říká? Já – ne. Výstavy prací uměleckých kohort, učení technice pohlavního aktu na střední škole, rodič číslo 1, rodič číslo 2 (a může být, že ještě číslo 3, 4 …) – to je ta „úroveň civilizace“, k pochopení a přijímání které se musí Rusko hrnout? Tak tito lidé bez vůle, bez ideálů, bez cílů – to jsou ti, kdo se zmůže postavit muslimské imigrační expanzi? A tohle vy si snad vážně myslíte?

Evropa umírá v potocích vlastního zvrhlictví, bezmocnosti, bezcílnosti své existence. Ano, jsou ještě ti, kdo nitrem chápou smrtelnost vybrané cesty. Ale co oni mohou postavit proti novému jižnímu proudu, proudu běženců ze zemí, které sama Evropa změnila v ruin? Nic nového – pouze zostření svých chronických nemocí, rasismu, fašismu, povstání nacionalistů. Proč je to možné? Protože se tyto nemoci objevily současně s evropskou civilizací, byť se i tehdy nazývaly jinak.

Historie ukázala, že vyléčit tuto nemoc je nemožné, je ji možné pouze odseknout, odříznout nádor, na nějakou dobu zbavit ostrých bolestí. Dvě minulá století názorně ukázala a dokázala , že očkování je možné dostat do tohoto hnijícího organismu pouze jediným způsobem – ruským bodákem do krku.

Vždyť tato nemoc se nikam neztratila, my přece pozorujeme její záchvaty hned tu, hned tam. Bombardují Jugoslávii, hynou tisíce Slovanů, ničí se pravoslavné chrámy, na mizivé kousky se drobí celý stát. Pojďme na chvíli dělat, že to nevidíme. V Estonsku, v Litvě a teď i na Ukrajině je ruské obyvatelstvo zbaveno občanských práv, možnosti získat vzdělání v rodném jazyce. Budeme teď dělat, že jako věříme tomu, že se Pobalťané a kyjevské úřady postupně napraví. Likvidují v prach a popel země Blízkého Východu, stahují je do středověku, mění je v pole boje pro všechny proti všem, v těchto válkách umírají již miliony Afghánců, Iráčanů, Libyjců, Syřanů? A pojďme říci potichu BBC, aby to neukazovala. Kyjevská junta obstřeluje ze všech druhů zbraní pokojná města, která odmítla žít v režimu ukrajinského fašismu? A tak pojďme říkat, že to právě Rusko napadlo Ukrajinu a kolem dokola opakovat, že to Putin může za to, že začaly vybuchovat klimatizace. Někdo pořád ještě pochybuje, že mluvím pravdu o základních evropských hodnotách? No, pak otevřete nové číslo „Charlie Hebdo“.

Léčitelé evropské civilizace

Ruská kultura – část evropské? Tůdle nůdle! Ruská civilizace je jediným léčitelem evropské, který má úspěchy. Jednou za sto let se nemocnému hodně přitíží: On shromažďuje všechny svoje síly v jedinou pěst, táhne se svou vší silou a … obdrží novou dávku vakcíny. Jména lékařů jsou nám velmi dobře známa: Kutuzov a Rajevskij, Žukov a Rokossovskij, Michael Andreas Barclay de Tolly a Bagration, Koněv a Vasiljevskij. Práce těchto podivuhodných lékařů je hlavním vkladem Ruska v rozvíjení evropské civilizace.

Bude nové zostření záchvatů zastaralé nemoci Evropy – a my budeme poslouchat nová jména nových ruských léčitelů. Rusko pokrčilo rameny, vrátilo se na Blízký Východ – letadly a raketami na obranu svých věrných spojenců, a co pozorujeme v Evropě, když odhodíme pozlátko? Bože, nejspíše, doktor si všiml našich rošťáren! … Pojďme, na chvilku utichneme a vypadneme odsud na čas – nějaké podvědomé pocity tam někde ve vzpomínkách nás mučí…“

Ruští léčitelé pro Evropu, jestli se propadne do krvavých rasistických pogromů, se objeví. Jsem o tom přesvědčen. Mohu také objasnit, z jakých příčin. Jich, těch příčin, je mnoho, ale ta hlavní je prostá a jednoduchá. Kromě nás se neobjeví nikdo, protože to nikoho jiného nebude zajímat, nikdo jiný tu není a geograficky je Evropa celkem blízko, nám krvavý bordel vedle našich hranic není zapotřebí. No, ale jestli se Evropa rasistických pogromů vyvaruje, tak nepřetaví, nepřekoná a neasimiluje jižní proud. Před mnoha tisíci lety bylo řečeno: „Je čas kameny rozhazovat a je čas je sbírat,“ Ať muslimové kameny i seberou – památník na mohyle musí vypadat efektně.

Proč nejsou jiní lékaři pro Evropu? Tak především proto, že my jsme pro Evropany odpočátku jiní. „Jiný“ («Другой») anglicky – alien, a u tohoto slova jsou i jiné významy – cizí, mimozemšťan. Jejich svět končil tam, kde se začínaly naše lesy a stepi, náš Sever, naše Uralské hory. Za hranicemi jejich světa – není nic, tam začíná propast. Hlubinka, ve které jsme žili, a ještě se k tomu místy dobře cítili. Jestli se budeš dívat dlouho do Hlubinky, odtamtud na tebe vyhlédnou Rusové. Rusové s velkým eR, protože pro ně jsou naši Baškirové, Tataři, Tungusové i Kalmykové, Osetinci i Mordva – Rusové. Matička Rus přijala nás všechny – blondýny i brunety, dobráky i hlupáky, věřících i v Krista, v Alláha, v Buddhu. My šli sem, kde Evropan mohl jen jedno – zdechnout. Zdechnout na klima, pro chybějící cesty, města i osady, od nemožnosti žít okrádáním okolních národů. Naše přednosti nejsou okrádat, spovat, zabíjet. Naše přednosti, to je Afanasij Nikitin procházející napříč Indii, to jsou kozáci Čeljuskin, Dežněv, Jermak, to jsou Pomorové na březích souostroví Severní Země v 18. století. Pozůstatky středověké Evropy, to jsou kamenné hrady, které tam stavěli proto, aby se ochraňovali jeden před druhým. Ale v Sibiři hrady nebyly, nebylo před kým se bránit, každý nový člověk zde byl dlouho očekávaným vítaným hostem. V Evropě se rolnická rodina mohla nakrmit svou vlastní prací na svém kousku pole, ale my vyžívali jen díky našim komunitám. Devět měsíců v roce sněhu do pasu, tři měsíce na to, aby se vykonala všechna práce, na kterou v Evropě bylo možné využít celý rok. Zorat, zasít, opravit cesty, domy pro rostoucí drobotinu uspět postavit, sklidit úrodu a uklidit do skladů. Tam pečlivá práce po celý rok bez zastavení, u nás velká část roku na peci, aby poté skokem hopem, dvacet hodin denně. A jinak nelze, jinak zdechnem.

My jsme měšťané ve druhé třetí generaci, ale do toho přes tisíc let pouze tak a ne jinak. To tam – samotáři, egoisté, individualisté, tam je člověk člověku vlkem, ale my po celou svou historii – společně ve skupině, houfu, s celou osadou. To u nich byli rytíři v pláty zakováni, pro což pár vesnic rudu dobývalo a zpracovávalo, ale u nás kozácká setnina a naši atamani. To jim je tam těsno jeden vedle druhého v normě, ale u nás – od kraje do kraje, naráz nejde sedět na peci a nohy začnou brnět, a pak pár tisíc verst na sever, na východ, na jih – kam duše volá. A těch pár pokolení v městských podmínkách není schopno změnit to hlubinné, co se formovalo předchozími věky: Nám je prostě smutno ze dne na den přibalovat nějaká ta procenta k růstu ekonomiky, výplatám, drobečky k bytovým podmínkám, sociálním vymoženostem. Ano, je to nutné a užitečné, ale to není náš styl, není to náš přístup – náš vnitřní ruský kód vyžaduje skoky gigantického rozmachu, aby až duši zachvátilo nám samým, a i těm nevěřícím opodál stojícím pozorovatelům. Jakékoliv pokusy převést Rusko na evropskou chamtivost a hamižnost mikroskopických procent blahobytu povedou pouze k jednomu jedinému – my sami si zlomíme hřbet. Rychlostní železnice z Petrohradu do Moskvy a nebo z Moskvy do Kazaně? Věc potřebná, ale s tím se spraví Ruská železnice a všelijaké tam potřebné organizace. Nám je zapotřebí, když už železnici, tak od Kaliningradu do Anadyru, přičemž přes polární kraje, aby, až budeme stát na břehu Beringova moře, jsme mohli na Američany zařvat: „Na co čekáš? Dělej most nebo tunel co nejrychleji, a potom do Santiaga (de Chile) nebo co tam vlastně v té Ohňové zemi mají!“

A takové gigantické cíle, nemyslitelné pro povýšenecký Západ, pro osvobozující se Východ a Jih jsou potřeba nejen nám, ale i všem, kdo žije za hranicemi naší „Ruské Hlubinky“. Aby se zpočátku až ústa otevírala z nevíry a úžasu, a poté oni oči měli navrch z toho, že „Oni Rusové to dokázali!!!“, a poté ručičky zpocené – vzhůru jako školáci: „A co my, a snad je i nám možno, my spolu nebo alespoň vedle sebe, tak nějak postát a podržet se za krajíček můžem?“ To u nás jsou světy Strugackých, světy Jefremova, snění Ciolkovského, ale jejich fantastika o budoucnosti – to je apokalypsa různých rozsahů a podob a útoky mimozemských bestií všech druhů a různého stupně špinavosti, podlosti a dravosti – napůl se sněním o zlatých záchodech a fazónách módního oblečení jen pro sebe.

Nedá-li Rusko tomuto světu gigantické projekty vyžadující titánské úsilí, pak tento svět vymře a zmizí k čertu ve své tolerantnosti, přízemnosti i v tom případě, jestli u nich nepozvedne hlavu fašismus. Oni i dále budou fňukat, ale pro nás je to naše, svoje. Arktida – naše, Antarktida – také naše, jaderný vesmírný tahač, aby se dalo doletět na Mars za pár měsíců, města na dně oceánů i na sousedním Měsíci. Cože, všechno to řečené se zdá něčím odtažitým, s realitou nespojeným? Tehdy se podívejte na informační fenomén Elona Muska. Můžete tisíckrát kritizovat obšírně, za pomocí důkazů, jeho do nebe se tyčící piár, ale oceňte jeho vliv na mládež skoro všech zemí. Jeho letům na Mars, šíleným tunelům skrz kontinent, tisícům oběžnic pro rychlostní internet – prostě mu věří. Věří úporně zakrývaje oči před jakýmikoliv argumenty.

To nejhorší, co může proběhnout s Ruským světem, je dobrovolné se vzdání snu, snu o neuvěřitelných, nevídaných, odvážných, drzých a rozsáhlých projektech. Odchod od práva na sen vede k zabíjení zvědavosti – hlavní hybné pružiny naší vlastní ruské civilizace. Vezměte člověku sny a zvědavost a ani nebudete stačit mrknout okem, jak se člověk promění v kvalifikovaného spotřebitele, nebo kdo ví v jakou mrtvolu, obývající unylé mozky našich domácích liberálů. Liberálové bez zastavení neustále žvaní o tom, že my všichni se rodíme s instinktem spotřeby, ale to je lež, nakolik je vrozených instinktů více – ne jen spotřebovávat – spíše jíst a pít, ale i tvořit, instinkt zvědavosti. Potlačte idiotskými filmy a knihami přání tvořit, vynalézat  – a Rusko se ukáže být zaplaveno gajdary, grefy, s čubajsy, kteří se snaží naočkovat na naší zem ideály vyložené Kolumbem. Kvalifikovaný spotřebitel z dogmat liberálů je zapomenuté ubohé stvořeníčko schopné snít pouze o ajfónech značky 100500 a ultra nových kalhotách módních právě teď v této sezóně. Bestie, které se sami označily za novopečenou elitu, se pokoušejí nám odebrat zvědavost a právo na sen, snaží se vřadit Rusko do „civilizované rodiny národů“. Zaplatí-li takovým činitelům více peněz a nebo si je sami nakradou – budou lézt z kůže, aby zabili Ruský svět, který oni nechápou, kterého se bojí.

Ruský sen, to již dávno není štika v tůni, ani koníček hrbáček. To jsou hučící turbíny nových elektráren, to je překrývání řek, to jsou silnice na povrchu věčně zmrzlé půdy, rachot kosmických korábů, kvetoucí vyschlé stepi, to jsou v historii nikdy nevídané lodi, za týden doplující na Severní pól, aby ukázat našim dětem temeno planety, je to pokořený atom pro to, abychom navlékli tuhý a tvrdý náhubek na ty, kteří nám říkají, jak máme žít, a i proto, aby nám na polární Čukotce bylo teplo a měli jsme tam světlo. Dnes ruský sen roste jen na půdě znalostí, pouze na vzdělání, pouze na pochopení toho, že jen člověk práce je schopen zajistit rozvoj Ruska – ruské civilizace, je doba přestat počítat se pouze za zemi. Pro rozvoj je potřeba energie, přičemž ne jen energie tvůrčí, ale i jako obor ekonomiky, o které se já snažím, nakolik mohu a nakolik se daří, vykládat.

Ano, můj dnešní materiál je pro mne zcela netypickým, ale zachtělo se mi říci o tom, co se pro mne jeví těmi hlavními principy. Kolektivní západ ve svém předposledních stadiu dodýchávání, jednopolární svět je nemožný, jediná naděje na rozvoj je ruský sen, Ruský svět. Názor, samozřejmě subjektivní, ale je, a je už takovým.

Jak podobné je to osudu naší země. Země, kterou stále táhnou směrem do propasti a řičí přitom nadšením jako šílení splašení koně … „naši“ vlastní liberálové všech těch druhů a mastí – pozn. překl.

Zdroj: Zavtra.ru

Překlad: Bedřich Vinopalník