Hašek ztělesňuje negativa, která ČSSD připravila o část voličů, říká o comebacku politika komentátor Hartman

Michal Hašek je zpět na scéně, proč právě on působí v rámci sociální demokracie a vlastně i za hranicemi té strany takové vášně?
Osoba Michala Haška v sobě ztělesňuje různé negativní věci, které byly spojovány se sociální demokracií v minulosti a které, dá se říci, stranu připravily o určitou část voličů a dostaly ji do problémů, ve kterých je dnes. Mám tím na mysli určité provázání politiky s různými klientelistickými vazbami i boj uvnitř sociální demokracie, týkající se toho, jakým způsobem se vypořádat s dědictvím bývalého předsedy Miloše Zemana. Mám tím na mysli pochopitelně také lánský puč, schůzku s prezidentem, kdy pan Hašek veřejně v televizi popíral to, co bylo všeobecně známé a co popřít nešlo. Takže to je také takový další symbol toho, jak člověk v politice může lhát, až se mu od pusy práší, a přitom se ani trošku nezachvěje a vede si stále svou, přestože je ta jeho nepravda velmi rychle vyvrácena.

Kdo je Michal Hašek? Kdy vstoupil na politickou scénu a s čím na ni tehdy přicházel?
Vstoupil na ni jako velmi mladý a přicházel s tím, že chce sociální demokracii pomoci v tom slova smyslu, že strana potřebovala nové mladé tváře. Potřebovala lidi z regionů, kteří byli spjati s životem v té které části země. Pan Hašek působil coby komunální politik, byl v těch funkcích velmi aktivní až hyperaktivní.

Věnoval se celé řadě věcí. Měl tím pádem také spoustu kontaktů na lidi v regionu, kde žil. A to všechno mohlo sociální demokracii pomoci. Není náhodou, že pan Hašek se v hierarchii sociální demokracie postupně propracovával výš a výš.

Ze začátku byl jedním z oblíbenců vedení sociální demokracie – strana totiž věřila, že to bude ta nová mladá tvář, která jí pomůže k úspěchu ve volbách tak výrazným způsobem, aby mohla vládnout této zemi.

A dá se nějak popsat, čím tedy voliče oslovoval? Co tehdy stálo za jeho popularitou? V roce 2006 se pan Hašek dostal do Poslanecké sněmovny, mnozí ho líčili jako takového zapáleného, energického politika. Co tehdy reprezentoval?
Mladou generaci nastupujících sociálních demokratů. Reprezentoval lidi, kteří si prošli v politice odspodu a míří vzhůru. Měl za sebou tu zmiňovanou práci na komunální úrovni. A vzhledem k tomu, jak byl velmi aktivní a už i v té době začal sbírat různé funkce, dostával se do kontaktu s mnoha lidmi. Podle některých sice byl velmi aktivní, ale konkrétní výsledky už nebyly tak hmatatelné. Vyvolával dojem člověka, který se zajímá o různé problémy a je ochoten naslouchat lidem, co je trápí, a je také ochoten jim slibovat to, že ty problémy bude řešit.

Kam až se Michalu Haškovi v té straně podařilo dojít?
Dá se to shrnout tak, že se mu podařilo dojít až téměř na vrchol. Tam se chtěl dostat, ale bylo to nakonec nad jeho síly. A možná, že v ten moment, kdy úplně neunesl porážku, začal jeho pozvolný pád. Michal Hašek byl například šéfem poslaneckého klubu sociální demokracie a postupně se vypracoval do pozice statutárního, to znamená prvního, místopředsedy sociální demokracie. V případě, že by stranu z nějakých důvodů nemohl naplno reprezentovat předseda, převzal by jeho pravomoci právě Michal Hašek. A Michal Hašek za sebou shromáždil určitou skupinu sociálních demokratů a byl si téměř jist, že v případě, kdy se utká o post předsedy s Bohuslavem Sobotkou, vítězství ho nemine. Vycházel také z toho, že na jižní Moravě měl silnou pozici. Byl to velmi silný sociálnědemokratický kraj v době, kdy tam dosahoval mimořádných výsledků, podařilo se mu také obhájit pozici hejtmana, atd. On byl přesvědčen o tom, že Bohuslava Sobotku porazí, ale to se mu nepodařilo.

S tou porážkou se úplně nesmířil, důsledkem čehož pak přišly některé kroky, které mu přinesly tu negativní popularitu. Mám tím na mysli právě pokus po volbách v roce 2013, kdy se u prezidenta republiky konala schůzka některých předních sociálních demokratů, kteří tehdy vítězného – byť ne natolik vítězného – jak si přáli, Bohuslava Sobotku, jejich předsedu, chtěli sesadit.

To byl ten tzv. lánský puč. Jaké to tehdy mělo důsledky pro ČSSD?
Strana tehdy měla různé názorové proudy. Ti, kteří byli považováni za přívržence toho puče, se v té straně pochopitelně ocitli v defenzivě.

A bylo zřejmé, že nebude pro ně jednoduché dál v té straně působit takovým způsobem, aby byli úspěšní, aby se dostali do některých pozic.

Asi nejdříve to pochopil pan Chovanec, který šel ještě během toho, co ostatní účastníci té schůzky zapírali, s pravdou ven.

Pak se postavil za Bohuslava Sobotku a prodloužil svoji kariéru právě po jeho boku ve vládě, kde se stal nakonec ministrem vnitra.

Pan Hašek postupně musel opustit vedení sociální demokracie a později se rozhodl i opustit Poslaneckou sněmovnu, protože sociální demokraté chtěli působit na veřejnost tak, že jsou proti kumulaci funkcí, čehož byl pan Hašek ostatně v minulosti názorným příkladem. Posbíral tolik funkcí, že mu někteří posměšně přezdívali japonská kalkulačka – že má tolik funkcí jako nějaký nejlepší přístroj této provenience.

Takže on se rozhodl, že upřednostní post hejtmana před postem ve Sněmovně, a snažil se tedy ještě působit na jižní Moravě a nějak se v té sociální demokracii zachránit, aby si tam udržel alespoň nějaký vliv.

Skandálů postupně přibývalo. Například se řešil i neoprávněný majáček na služebním autě, podivné získání diplomu atd.
Podle mého byla závažná kauza ta, o které jsme hovořili – ten pokus části sociálních demokratů svrhnout svého předsedu po vítězných volbách, kdy jednali v součinnosti s prezidentem republiky Milošem Zemanem. Z toho také vyplývalo, že hlavě státu nešlo ani tak o to, jak moc uspěla nebo neuspěla sociální demokracie, ale spíše o vyřizování starých účtů s některými sociálními demokraty. Po neúspěšné volbě prezidenta republiky v roce 2003, kdy se Miloš Zeman o tuto funkci ucházel a kdy někteří sociální demokraté ho nepodpořili, což považoval za zradu – tak to si myslím, že Michala Haška nejvíce v negativním slova smyslu zviditelnilo. Čelil pak různým skandálům – například když byl hejtmanem Jihomoravského kraje, zaměstnával fiktivní mluvčí. Pak se podařilo odhalit, že ta fiktivní mluvčí byla především politická lobbistka, která se snažila různým způsobem ovlivňovat zákulisí, média atd. To byl jeden z takových těch větších skandálů.

Další docela zaznamenáníhodný skandál byl, když se pan Hašek nijak netajil tím, že se prezentoval po boku motorkářského gangu Noční vlci. Je to ruský motorkářský gang, který má kontakty na Kreml, podporuje Vladimira Putina, zapojil se do dění na Ukrajině, kde operoval době, kdy došlo k anexi Krymu. Podporuje separatistické síly na Ukrajině, v Podněstří atd.. A pan Hašek se s nimi nechal fotografovat.

Na Facebooku se s tím ještě pochlubil, když zde uctívali památku rudoarmějců. Pochopitelně mu nikdo nevyčítal, že se přišel poklonit rudoarmějcům, ale že se jim přišel poklonit v takové společnosti, to byl další takový výstřelek pana Haška. A pochopitelně také se hovořilo o tom, jakým způsobem se dostal k titulu JUDr., protože ho získal na škole ve Sládkovičově, která, dá se říci, byla pod vlivem slovenské sociální demokracie.

Jeho dizertační práce byla velmi nekvalitní a ti, kteří měli možnost do ní nahlédnout, se nechali slyšet, že by případně neobstála ani jako seminární práce, natož jako dizertační práce. Takže to byl další problém, kterému pan Hašek čelil.

Například to angažmá s Nočními vlky v tuto chvíli vyvolává velké otázky právě kvůli napětí mezi Českem a Ruskem, nejen v diplomatických vztazích. Pan Hašek před sedmi lety ohlásil, že se vzdává politického působení. Víme, co od té doby dělal? Skutečně z politiky odešel, anebo v ní zůstal a nějakým způsobem se do ní promlouval z pozadí?
Pan Hašek o sobě prohlašuje, že je člověk politický, a že ho tedy politika zajímá, zajímala a zajímat bude. Z toho lze vyvodit, že z politiky nikdy neodešel, přestože těch sedm let nepůsobil v přední linii. To znamená, že by byl nějak viditelný, že by sbíral nějaké stranické funkce. Pan Hašek se rozhodl budovat svoji advokátskou kariéru, nastoupil jako advokátní koncipient, ale zároveň pochopitelně udržoval vztahy s různými politiky. Neopustil sociální demokracii, působil v ní dále a dá se říci, že udržoval a udržuje velmi dobré vztahy také s prezidentem Milošem Zemanem. Ten má v ČSSD své křídlo lidí, kteří sdílejí jeho myšlenky, například náklonnost k Číně, k Rusku apod., a shodují se na tom, jak by se sociální demokracie měla vyvíjet, na jaké voliče by se měla orientovat apod.
Michal Hašek z politiky nikdy neodešel, což dokládá také to, že byl schopen získat si podporu voličů –naposledy v roce 2020 v krajských volbách na jižní Moravě. Jeho jméno se tam stále těší podpoře části voličů – právě díky jeho aktivitě ve funkci hejtmana, kdy sbíral různé funkce. Z toho plynuly i různé kontakty, aktivity v regionu. Podpora části voličů se potvrdila tím, že byl na kandidátce na nevolitelném místě, hluboko pod čárou volitelnosti, a preferenčními hlasy se dostal až mezi čtyři sociální demokraty, kteří získali křesla v krajském zastupitelstvu. Pro sociální demokracii by to v minulosti byl výrazný neúspěch, debakl, pro pana Haška to byl, dá se říci, úspěch. I když on zároveň v té době také působil jako volební manažer sociální demokracie, byl tedy podepsán pod tím, že sociální demokracie v krajských volbách propadla. Pan Hašek se to tedy snaží interpretovat tak, že ten propad nebyl tak velký, a sociální demokracii tím, že se stal volebním manažerem, zachránil od ještě větší katastrofy.

Když ho tehdy šéf strany Jan Hamáček povolal do pozice volebního manažera strany před krajskými volbami, vyvolalo to docela velký rozruch – a to jak vně strany, tak ale i uvnitř ní samotné. Zajímavý je i rok 2018, tedy dva roky před tím, než pan Hašek založil společně třeba s bývalým hejtmanem Jiřím Zimolou a dalšími kritiky vedení ČSSD platformu „Zachraňme ČSSD“. A ta platforma kritizovala právě předsedu strany Jana Hamáčka, žádala výměnu ministrů ve vládě. Co se nakonec stalo, že Jan Hamáček s Michalem Haškem spolupracuje – a spolupracoval s ním vlastně i před rokem, když ho jmenoval volebním manažerem strany?
To souvisí právě s tím, že Michal Hašek si udržel určitý vliv uvnitř sociální demokracie a velmi dobré vztahy a kontakty s prezidentem republiky. V době, kdy vznikala platforma „Zachraňme ČSSD“, se v ní angažovali lidé, z nichž se někteří zúčastnili toho tzv. lánského puče. Oni se netajili a netají tím, že jsou přáteli Miloše Zemana, že s ním mají dobré vztahy. Ta platforma se snažila sociální demokracii odradit od toho, aby pokračovala ve své modernizaci, posouvala se více do liberálního středu. Snažili se, aby se strana orientovala spíše na voliče, kteří vyjadřovali podporu například v prezidentských volbách Miloši Zemanovi, kteří byli považováni spíš za takové to staro-levicové voličské jádro sociální demokracie apod. Když se Jan Hamáček stal předsedou strany, tak pochopitelně mezi tím tak lavíroval a zdálo se, že se spíš přikloní na stranu těch, kteří se budou snažit posouvat sociální demokracii více do středu, budou se snažit získat liberálnější voliče, což se prezidentovi nelíbilo. No a pan Hašek a další mu de facto vyšli vstříc tím, že založili tu platformu „Zachraňme ČSSD“.

Vzhledem k tomu, že pak Jan Hamáček přehodnotil svůj postoj, tak ta platforma také přehodnotila postoj k němu. Začala naopak pracovat na tom, aby Jan Hamáček zůstal i nadále předsedou sociální demokracie, což se na posledním sjezdu, který se konal, potvrdilo. Také s přispěním právě pana Haška došlo k tomu, že Jan Hamáček sice ne úplně drtivě, ale s přehledem porazil Tomáše Petříčka, a jeho, podporovatelé ovládli sociální demokracii. Výsledkem toho je mimo jiné také fakt, že Michal Hašek se mohl stát v tuto chvíli politickým náměstkem ministra vnitra, že tedy zkrátka Jan Hamáček tímto gestem vyjádřil, na kterou stranu sociální demokracie se přiklání, jakým směrem by se strana měla v nejbližší době ubírat.

Došlo tedy k nějakému dlouhodobému strategickému a taktickému přeskupování sil, přemýšlení o směřování ČSSD. Jan Hamáček si vybral cestu, řekněme tzv. východního křídla v ČSSD. Do toho zapadá i jmenování Michala Haška politickým náměstkem – dá se tento krok takhle číst?
Ano. Můžeme to vnímat jako signál toho, že sociální demokracie nechce jít cestou liberalizace, ale chce se soustředit na tradiční voliče, na něž se soustředila v minulosti. Nechce jít do konfliktu s prezidentem republiky. Lidé, kteří ve straně působili v minulosti a kteří, jak se ukázalo, pro ni v posledních letech nebyli takovým přínosem, se opět dostávají do sféry vlivu nejen uvnitř strany. Mohou se v této době také dostat do určitých funkcí, sociální demokracie se snaží být jednotná, jak říkal Jan Hamáček, ale jednotná v tom slova smyslu, že potlačuje zastánce liberální cesty sociální demokracie a vydala se tou cestou sázky na tradiční voliče, kterých je ovšem málo. Někteří z nich odešli ke komunistům nebo k hnutí ANO. Je otázka, zda budou mít důvod se v současné době k sociální demokracii vracet. Ostatně trendy v průzkumech volebních preferencí úplně nenaznačují, že by k tomu mělo dojít.

Vraťme se ještě k osobě Michala Haška, protože to je skutečně člověk, který rozděluje voliče v pohledu na ČSSD. Někteří političtí analytici ho označují za takový červený hadr na voliče. Dá se říct, vzhledem k tomu všemu, co o jeho historii a kauzách víme, jak zásadní to jmenování politickým náměstkem ministra vnitra je – z hlediska faktického ovlivňování věcí? Je to funkce, kde může Michal Hašek jako osoba něco zásadně ovlivnit, anebo to spíš lze číst jako vnitrostranický signál a odměnu za pomoc při nedávném sjezdu ČSSD?
Vzhledem k tomu, že to je politický náměstek, který může ministra zastupovat při jednání vlády nebo například v parlamentu apod., tak úplně bez vlivu pan Hašek není. Navíc je to tím pádem také velmi blízký člověk Jana Hamáčka, ministra vnitra, takže ho může ovlivňovat, může ovlivňovat jeho rozhodování. Takže nějaký vliv to má. Pochopitelně je to i ten signál dovnitř sociální demokracie – ostatně ne jediný, další signál byl ten, jak velmi rychle skončil Tomáš Petříček ve funkci ministra zahraničí. Takže dá se to takto vnímat. Nemyslím si, že Michal Hašek je úplně rudý hadr na všechny voliče, protože už jsem o tom také hovořil, ukázaly to poslední krajské volby, kdy přece jen ještě u části sociálních demokratů na jižní Moravě má podporu a přízeň. Zároveň je zřejmé, že ti, kterým vadí pan Hašek ve funkci a skutečnost, že se vrací více na oči veřejnosti, by sociální demokracii stejně nevolili – a pokud by to zvažovali, tak si myslím, že jeho angažmá nebude hlavním momentem, proč nechtějí odevzdat svůj hlas sociální demokracii. Ale může to být jeden z těch střípků v mozaice, kterou si mohou skládat, když se o politiku zajímají. Myslím si totiž, že celá řada lidí se o politiku až tak nezajímá. Možná někteří si na Michala Haška nevzpomenou. A pokud jim to někdo připomene, je to většinou v souvislosti s jeho lhaním, a to tedy určitě nedělá sociální demokracii dobrou reklamu.

Z vašich slov si tak trochu dovolím udělat jednu metaforu, že ten vzestup, pád a teď zase, zdá se, vzestup Michala Haška v rámci ČSSD symbolizoval nějaký vzestup, pád a vzestup jistého křídla myšlení nebo uvažování o té straně vůbec – kudy se má ubírat. Říká se často, že předseda ČSSD Jan Hamáček vsadil na konzervativce ve straně. Pakliže je cílem oslovit voliče, kteří odešli od ČSSD, třeba voliče Miloše Zemana, to hodně levicové spektrum, může tato strategie před parlamentními volbami sociální demokracii přinést úspěch?
Já si myslím, že úplně velký úspěch jim nepřinese. Ale jak už Jan Hamáček sám prohlásil, tak jeho hlavním úkolem je dostat sociální demokracii za každou cenu do Sněmovny. A Jan Hamáček se očividně rozhodl, že ta strategie bude právě zaměřena na to, dostat sociální demokracii do Sněmovny případně s pomocí podporovatelů Miloše Zemana, jeho voličů. Uvidíme, jak se to podaří. Ale rozhodne to, že on je vstřícný vůči lidem, kteří mají blízko k Miloši Zemanovi. Mám tím na mysli právě například pana Haška, tak tím si v této strategii rozhodně neuškodí. Spíše pomůže. Ale nakolik ta strategie bude úspěšná, to se uvidí, zvlášť když to zasadíme do kontextu dnešní doby. To znamená, že jsme v době velmi napjatých diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Ruskem a pan Hašek je nejen zmiňovanou fotografií s Nočními vlky, ale i různými postoji, spíše přívržencem postupu Miloše Zemana – to znamená velké vstřícnosti vůči Rusku a Číně. Ostatně i v nedávné minulosti, jak pan Hašek působil například při spolupráci s Jaroslavem Tvrdíkem v nějakých česko-čínských projektech apod., tak to myslím názorně ukazoval. Dá se říci, že je rozhodně reprezentantem takovéhoto pojetí politiky. Vypadá to, že Jan Hamáček si myslí, že takové pojetí politiky, případně podpořené prezidentem republiky, může přinést úspěch v tom slova smyslu, že stranu zachrání před politickou smrtí, která by nastala ve chvíli, kdyby se sociální demokracie nedostala do Poslanecké sněmovny.