Jako z výrobního závodu: kurýrní Aero, dopravní Avia a také schody k letadlům

Jako z výrobního závodu: kurýrní Aero, dopravní Avia a také schody k letadlům

29. 04. 2021

Na našich stránkách jsme vás již informovali o předání dvou zrenovovaných letounů – cvičného bitevníku Avia CB-33 a rovněž cvičného Aero L-29 delfín – zpět do sbírek VHÚ. Nyní na toto téma navazujeme dalším materiálem, ve kterém představujeme další tři znovu oživené exponáty z podsbírky leteckého materiálu. Jedná se o letoun Aero Ae-45, dále o dopravní Avii Av-14 (Iljušin Il-14) a také o vlečné schody Schovel. Jmenované exponáty prošly v nedávné uvedením do původního stavu, respektive pečlivou renovací.

 

Aero Ae-45, OK-BYE

Na podzim roku 2018 byla započata renovace čtyřmístného dvoumotorového kurýrního letounu Aero Ae-45 do podoby stroje sloužícího u Leteckého oddílu Ministerstva vnitra. Záměrem bylo přestavět dochovaný letoun téhož typu do zbarvení obdobných letounů MV na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Exponát měl být připraven k oslavám 85. výročí vzniku bezpečnostního letectva, které se však kvůli nepříznivé zdra­votně-společenské situaci nakonec nekonaly.

Inspirací nám byla především dobová fotografie stroje Ae-45 s bezpečnostní imatrikulační značkou OK-BYE, pořízená patrně roku 1960 na letišti Praha-Ruzyně. Poté další detailnější záběry na bezpečnostní letadla téhož typu a v neposlední řadě dochovaná kýlová plocha z tohoto letounu, nesoucí jak původní zbarvení, tak velkou část sférického státního znaku – symbolu bezpečnostního letectva.

Zmíněný letoun byl zhotoven v roce 1950 s výrobním číslem 50076, poté byl předán MV a létal patrně v tomto resortu až do svého zrušení někdy koncem roku 1961. Podle dobových fotografií byl vybaven starším typem palubní desky, pouze jedním řízením a policejní verzí radiostanice RSI-6 s radiopolokompasem RPKO-2. Pohonné jednotky Walter Minor 4-III roztáčely kovové, na zemi stavitelné vrtule V-301 s výměnnými duralovými listy. Základem celého projektu se stal dochovaný letoun Ae-45 s výrobním číslem 50079, jenž byl po vyrobení v Aeru Vysočany v roce 1951 imatrikulován jako OK­ -EGN a následně předán do užívání Československým státním aeroliniím. Později byl využíván svazarmovskými letci a skončil na letišti Broumov, kde byl v říjnu 1985 předán do sbírky VHÚ.

Vinou nevhodného uložení a vandalských útoků se nacházel v novém tisíciletí již v poměrně špatném stavu se značně nekompletním vybavením. Renovace letounu se ujala firma Česká aviatická s. r. o. a provedla ji opravdu důkladně. Po vyčištění celého draku byly sejmuty motory, podvozkové nohy, kormidla a klapky, vyjmuto kompletní vnitřní vybavení kabiny, vstupní dveře a vodorovný stabilizátor. Rám kabiny byl zcela odsklen a původní poškozené dílce posloužily jako vzory pro výrobu nových skel.

Protože letoun OK-EGN skončil zřejmě v závěru své kariéry nouzově bez podvozku na „břiše“, bylo nutné demontovat a opravit kapotové plechy motoru a na ně navazující kryty kol. Pro mnohá dílčí poškození draku bylo nutné provést řadu klempířských oprav a vyrovnání povrchů konstrukce.

Asi nejnáročnějším úsekem byl prostor pro osádku. Jako zcela nepoužitelné se ukázalo čalounění sedadel a větší část stěn i zavazadlového prostoru. Dochované zbytky posloužily opět jako vzor pro výrobu nových. Náročná byla i renovace podlahových panelů, jež musely být zčásti nahrazeny novovýrobou.

Nejobtížnější však byla přestavba interiérového, ovladačového a přístrojového vybavení. V původní Ae-45 bylo totiž z velké části užito kořistního německého materiálu – od přístrojů přes typické německé spínače až po zástrčky elektrického vybavení. OK-EGN měl po generálních opravách palubní desku odpovídající spíše Aeru Ae-45 Super z kunovické výroby. Bylo tedy nutné ji nahradit dochovanou deskou s klasickým výklenkem pro umělý horizont a výřezy odpovídajícími německým palubním přístrojům a ovladačům. Tato deska s rámem i s částí původních doplňkových panelů se naštěstí dochovala v depozitáři VHÚ. Stejně tak i většina německých přístrojů a spínačů. Pouze malá část vybavení musela být pořízena nákupem od různých sběratelů. Šlo hlavně o přistávací reflektor, přípojku vnějšího zdroje elektřiny a některé měřicí přístroje.

Po základních opravách a renovacích draku, motorů, vrtulí, podvozků, nádrží a kormidel bylo přistoupeno ke konečné montáži letounu. Poté následovalo lakování celého stroje do dobových barev Leteckého oddílu MV. Zde posloužila jako výborný vzor výše zmíněná kýlová plocha z OK-BYE, která dala nejen přesnou informaci o odstínu povrchové tmavě šedé barvy, ale i o způsobu ručního malování čs. státního symbolu v podobě bíle lemovaného sférického trojúhelníku.

Po nezbytné závěrečné výpravě byl letoun ještě vcelku fotografován na ploše kbelského letiště a poté provizorně uložen do části expozičního hangáru H-43. V budoucnu se plánuje jeho stálé vystavení v expozici Aera v areálu Staré Aerovky.

 

Avia Av-14-32A, OK-MCI

Pro československé civilní i vojenské letectví měl velký význam dopravní a transportní letoun Iljušin Il-14, vyráběný v padesátých a šedesátých letech minulého století ve velkých sériích. Bývalý československý letecký průmysl získal na tento původně sovětský typ licenční práva a produkoval jej od poloviny padesátých let v Závodech Jiřího Dimitrova n. p. Letňany jako Avii Av-14.

Tyto licenční Avie byly vyráběny především pro naši armádu, ČSA a část jich byla poskytnuta i Sovětskému svazu. Stroje provozované ČSA byly postupně vylepšovány a zvětšovala se jejich kapacita až na čtyřicet placených sedadel. Vyznačovaly se vysokou spolehlivostí a dlouhou životností všech konstrukčních celků.

Letoun výrobního čísla 805119 byl vyroben a zalétán v roce 1958. Jako první jej do vzduchu zvedl známý pilot Andrej Kostík a po řádném záletu byl předán v dubnu 1958 do služeb ČSA. Osvědčení o způsobilosti k létání mu bylo vydáno 2. dubna 1958 spolu s imatrikulací OK­ -MCI. Zprvu létal hlavně na nejvytíženějších tratích včetně zahraničních. S nástupem modernějších letadel byl více nasazován na kratší, především domácí linky. Například dne 10. září 1975 za jeho řídicí páky při letu do Brna a zpět usedl jako velitel cpt. Jan Roman Irving, někdejší pilot slavné 311. čs. bombardovací perutě ve Velké Británii a pozdější generál letectva.

Poslední linkový let Praha – Karlovy Vary a zpět absolvoval stroj dne 20. září 1975, velitelem byl cpt. Ganovský. To již byl letoun asi určen pro sbírku VHÚ, na svém kontě měl nalétáno neuvěřitelných 18 435 hodin bez nehody. Jeho slavnostní předání pak proběhlo ve Kbelích dne 5. prosince 1975 po přeletu z Ruzyně posádkou cpt. Stránského. Od té doby byl OK-MCI vystaven na venkovní stojánce Leteckého muzea VHÚ a příležitostně zpřístupňován návštěvníkům.

Dlouhý pobyt pod širým nebem mimo areál Leteckého muzea VHÚ se však nepříznivě podepsal na jeho vnějším vzhledu, a proto byl letoun od března roku 2020 postupně renovován pracovníky odštěpného závodu VTÚLaPVO Vojenského technického ústavu, s. p., a to na místě vystavení letadla ve venkovní expozici Leteckého muzea VHÚ.

Veškeré práce započaly podrobnou dokumentací původního stavu letounu. Byl proveden detailní nález, který odhalil především velice neuspokojivý stav barvou nechráněných ploch potahových plechů, kde se objevila výrazná mezikrystalická koroze, jež narušila v milionech drobných bodů eloxovanou povrchovou vrstvu. Dále byl konstatován nevyhovující stav celého zasklení stroje a značné poškození interiéru kabiny vandalskými útoky v době odstavení letadla na ploše letiště Kbely.

Jako první byla z letounu sejmuta ocasní kormidla, křidélka a vztlakové klapky. Z nich byl strhán starý, poškozený potah a na všech dílech byly provedeny klempířské opravy. Souběžně s tím byl celý letoun, včetně podvozků a šachet, pečlivě omyt horkou tlakovou vodou. Je třeba podotknout, že u takto rozsáhlé renovace museli pracovníci VTÚLaPVO provádět nasmlouvané práce s ohledem na roční období a rozpracovanost projektu podle momentálních vnějších meteorologických podmínek.

Zatímco byly opravovány, stříkány a potahovány řídicí prvky stroje, bylo na vlastním draku letadla započato s velice náročným mechanickým odstraňováním povrchové koroze. K obsluze tak velkého letadla musel opravce pořídit třípodlažní lešení a nasmlouvat hydraulickou plošinu na speciální práce.

V rámci celkové renovace se tedy podařilo potáhnout všechna kormidla a klapky velice odolným materiálem Ceconite, očistit a natřít všechny podvozky a podvozkové šachty, připravit k přesklení všechna interiérová okna, ošetřit a nakonzervovat oba motory a kromě jiných prací vyčistit i kabiny pilotů, cestujících, zavazadlové prostory a toalety. Byly také vyjmuty všechny palubní desky na místě pilotů a převezeny k renovaci a kompletaci do sídla opravce. Byly pak ještě přetěsněny všechny vstupní a výstupní otvory včetně nouzových. Zároveň bylo opravováno zasklení kabiny osádky a čištěny všechny interiéry. Proběhla vnější renovace obou motorů, jejich krycích plechů a vrtulí.

Poté byl celý povrch letounu, včetně běžně neviditelných dutin, nastříkán základní epoxidovou barvou, aby byla uzavřena a zakryta rozbroušená korozní ohniska potahového plechu.

Následovala příprava finálního zbarvení stroje. Již na počátku renovace bylo rozhodnuto, že letoun zůstane v barvách, v nichž v roce 1975 dolétal, už vzhledem k upravenému vnitřnímu vybavení všech kabin. To jest v kombinaci bílé, červené a stříbrné s charakteristickými nápisy Československé aerolinie a typickými doplňky té doby. K tomu je nutné dodat, že se celkově jednalo o několikanásobný nástřik plochy asi 500 m², a to v podmínkách nechráněné vnější expozice.

Celkové zbarvení OK-MCI bylo realizováno v letních měsících roku 2020 a mělo velice uspokojivý výsledek. Poté proběhla výměna oken kabiny cestujících spolu s obnovou jejího interiéru. Ještě předtím došlo k renovacím a opravám podlahových panelů kabin osádky, předního nákladového prostoru a kabiny cestujících včetně výměny větší části podlahových krytin.

Ke konci renovace byla realizována závěrečná výprava vnějšku letounu, instalace křidélek a klapek a připravována definitivní instalace interiérů kabin posádky. To jest obou pilotů, navigátora a radisty. Protože všechny práce probíhaly za plného provozu Leteckého muzea VHÚ, bylo umožněno sledovat jejich průběh i návštěvníkům.

Slavnostní předání renovovaného letounu objednateli proběhlo za přísných bezpečnostně-zdravotních podmínek ve čtvrtek 26. listopadu 2020 mezi řediteli obou zúčastněných institucí. Pro příští období plánuje vedení VHÚ obdobnou renovaci vojenského Iljušinu Il-14 FG, stojícího vedle zde popisovaného exponátu.

 

Vlečené schody Schovel

Pro umožnění vstupu do větších exponátů Leteckého muzea VHÚ, jako je výše uvedený Iljušin, bylo nezbytné s předstihem opatřit odpovídající pozemní letecké prostředky zajišťující dostatečnou bezpečnost návštěvníkům při jejich prohlídce. Ve sbírce VHÚ se již od konce sedmdesátých let minulého století nacházely pojízdné mechanické schody, které by tuto funkci naprosto splňovaly, ale vlivem času a nevhodného uložení se nacházely v dosti tristním stavu.

Šlo o nástupní schody Schovel, vyráběné Rudnými a nerudnými doly n. p. Ejpovice pro Československé státní aerolinie na počátku sedmdesátých let minulého století. Schody neměly vlastní pohon a rovněž jejich výšková manipulace se prováděla ručně pomocí vrátku a trapézového šroubu. Měly však kompletní osvětlení schodiště, důkladnou stabilizaci při ustavení k letadlu a dokonalé zabezpečení proti pádu cestujících při nástupu a výstupu z letadla.

Renovací, či spíše rekonstrukcí schodů, byl pověřen odštěpný závod VTÚPV Vojenského technického ústavu, s.p. ve Vyškově. Tamní odborníci po důkladné prohlídce dochovaných schodů navrhli celkovou rekonstrukci rámu, schodiště, pojezdového, brzdného a zvedacího systému za využití všech neporušených dílců. Dělo se tak hlavně s ohledem na zamýšlené použití schodiště, kdy prvořadým úkolem měla být bezpečnost návštěvníků.

Práce na renovaci byly zahájeny v květnu roku 2019 v sídle opravce a celkem rychle pokračovaly podle zhotovitelem stanoveného harmonogramu, přičemž bylo úzkostlivě dbáno na dodržení tvarové i rozměrové shodnosti s originálem. Byl tak rekonstruován základní rám, vlastní schodiště s protiskluzovými prvky, vzpěrový zvedací systém, nástupní plošina, opěrné zábradlí s posuvnými panely, elektrická instalace a osvětlení včetně signálního a výstražného. Při renovaci byl využit celý blok převodového a zvedacího ústrojí a části podvozku. Zcela obnoven byl brzdný a opěrný systém i s vlečnou ojí, která zároveň sloužila jako páka k brzdění zadních kol.

Po celkové kompletaci a funkčním seřízení schodů přikročil zhotovitel k jejich nástřiku základní a posléze vrchní barvou. Přestože byly schody během svého používání přebarveny na modro, bylo zvoleno zbarvení podle standardního schématu ČSA v zářivě žluté a bílé barvě s červenými doplňky a logem národního přepravce. Po finálním nástřiku schodů byly provedeny ještě informační a výstražné popisy a znovu zkontrolována celková funkce zařízení včetně zvedání schodů do krajních mezí, brzdění, ustavování k letadlu a osvětlení všech pracovních částí.

Po této náročné, ale velice zdařilé rekonstrukci předali zástupci zhotovitele opravené schody k užívání Leteckému muzeu VHÚ na konci listopadu 2019. Schody pak byly zakonzervovány a prozatím uloženy do krytého depozitáře, než dojde k jejich slavnostnímu představení spolu s dalšími renovovanými exponáty VHÚ.

Souběžně s výše zmíněnými renovacemi probíhaly v rámci VHÚ a Leteckého muzea Kbely ještě další velice náročné akce, například přesun a instalace leteckého trenažéru TL-39, renovace a instalace letounu Bohemia B-5, konzervace a ošetření letounů IL-18, MiG-21 MFN a MiG-21 UMN, přesun letounu Su-25 K spolu s reinstalací expozic na Staré Aerovce a v kbelské části muzea. To vše za normálního fungování této instituce, poznamenaného ovšem výpadkem většiny hromadných akcí zrušených v rámci opatření v souvislosti s onemocněním virem Covid-19.

Jan Sýkora

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…