Úvod  > 

Trenér René Dvořák: Bohužel to po vyrovnání na 2:2 nedošlo až do budějovického happy endu

Nakonec jste tedy letos skončili dvakrát těsně pod vrcholem – v Českém poháru jste se dostali do semifinále a Uniqa extraligu zakončili se stříbrnými medailemi. Jak to hodnotíte?
Naše účinkování v Českém poháru určitě úspěšné nebylo, chtěli jsme dojít minimálně do finále, ale v semifinále jsme vypadli s pozdějším vítězem soutěže. Liberec na závěrečném turnaji ukázal výbornou formu, předváděl nejlepší volejbal a my na ně nestačili. Co se týče extraligy, byla zvláštní v tom, že se hrála bez diváků. Hráči si na to zvláštní prostředí chvilku zvykali. Myslím, že jsme si na to ale postupem času zvykli a předváděli po celou dlouhodobou část velmi slušné výkony – snad jen mimo zápasu na palubovce Lvů Praha, kde jsme prohráli 0:3. Domácí tehdy byli v euforii po čtvrtfinále evropského poháru Challenge Cup a hráli výborně. Základní část jsme nakonec prohráli na dálku s Karlovarskem o jediný set, přesto bych ji zhodnotil jako velmi kvalitní a bez výkyvů. V play off jsme měli docela laciné čtvrtfinále, protože Odolena Voda byla fyzicky zdecimovaná po osmifinále mezi sedmým a desátým týmem a na nás už zkrátka neměla síly. Vyhráli jsme 3:0 na zápasy a čekala nás dlouhá pauza, po které jsme stejným výsledkem přehráli i Liberec v semifinále. Samotné zápasy byly strašně těžké, ale žádnou delší zápasovou tahanici jsme si bohužel neprožili. Finále tak začalo po další dlouhé přestávce. Není to výmluva, ale proti Karlovarsku nás trochu limitovala zranění. Filip Stoilovič si natrhl břišní sval, takže do prvního finále nenastoupil vůbec a do druhého jen sporadicky. Rozhodně nebyl stoprocentní, od třetího zápasu hrál pod prášky a se sebezapřením. S natržením břišním svalem to není jednoduché, takže jsem rád, že nám vůbec pomohl. Udělá spoustu černé práce, která není tolik vidět, ale celé mužstvo pak šlape úplně jinak. K tomu nám dlouhodobě chyběl Radek Mach, který nemohl na 100 procent v závěru play off prodat své zkušenosti. Tyto ztráty nás trochu limitovaly v kompaktnosti mužstva. První zápas byl oboustranně nervózní, Karlovarsko výborně podávalo a potvrdilo domácí prostředí. Ve druhém Karlovarsko předvedlo velmi kvalitní volejbal a zaskočilo nás v naší domácí hale. Od třetího utkání jsme se zvedli, působili jsme kompaktněji a poslali sérii do rozhodujícího pátého zápasu. Ten jsme ale bohužel nezvládli. Karlovarsku se na začátku povedlo pár servisů, dostali se psychicky po dvou prohrách zpátky do pohody a pak už diktovali tempo. Trošku jsme si to srovnali v hlavě až za stavu 0:2 na sety, ale sílu na zvrat už jsme nenašli.

Ani jeden tým v základní části doma neprohrál. Myslíte, že opravdu rozhodlo umístění po základní části a výhoda domácího prostředí, o které se dlouho mluvilo?
Určitě ano, Karlovarsko zkrátka mělo v rozhodujícím utkání celé sezony výhodu, kterou si vybojovalo o jediný set v dlouhodobé fázi. Nějaká procenta navíc vám to dá. Karlovarsko bylo zejména v prvních dvou zápasech kompaktnější, což nakonec o titulu rozhodlo. Druhé místo také není špatné, ale tento tým chce vyhrávat, chce získávat tituly.

Ve finále domácí manšafty ztratily po jednom utkání, nebylo pro vás přece jen překvapením, že vlastně dva z pěti duelů vyhráli hosté? Nebo je souboj těchto dvou týmů tak vyrovnaný a specifický, že už může vyhrát kdokoliv kdekoliv?
Je to přesně tak, jak říkáte. Ve finále, kdy na sebe navíc narazí dlouhodobě skutečně dva nejlepší týmy u nás, už je to tak vyrovnané a síly během celé sezony tak ubývají, že se to může stát. Rozhodují také ta zranění, když nemůžete hrát v nejsehranější sestavě, nebo jak se nastavíte v hlavě na ten daný zápas, případně jedinou důležitou rozehru v zápase. U nás bylo ve druhém utkání Karlovarsko odvážné na servisu, hrálo dobře a my naopak nebyli kompaktní. Na druhou stranu ve třetím utkání v Karlových Varech už možná oni cítili, že jsou už skoro na vrcholu, ale já hráčům neustále opakoval, že v této sérii je všechno o tom, kdo bude v určité fázi zápasu psychicky výš. To se může během tří, čtyř balonů otočit, což se nakonec potvrdilo a my jsme u nich také urvali jednu výhru. Rozdíly mezi těmito dvěma týmy jsou zkrátka minimální.

Před sezonou přišli velmi kvalitní zahraniční volejbalisté jako zmíněný Stoilovič nebo Schouten. S odstupem pár dní jste spokojen, jaké podávali výkony?
Určitě ano. Pokud se bavíme o cizincích, kteří přišli před touto sezonou, tak oba splnili, co jsme od nich očekávali. Stoilovič byl dost ovlivněn velmi těžkým průběhem covidu, ze kterého se vzpamatovával celou sezonu. Měl problémy ještě několik měsíců poté a neustále doháněl tréninkové manko. Podle svých pocitů nebyl na svém ideálním výkonu, nicméně přesto jsme s ním byli velmi spokojeni. Spolehlivý útok, výborná obrana v poli, příjem, servis – to všechno splnil a byl opravdu jedním z nejdůležitějších článků týmu. Nakonec se to ukázalo v prvních dvou finálových zápasech, kdy nemohl pořádně nastoupit a na naší hře to bylo znát. Casey Schouten je ranař a má výborný servis. Myslím, že také potvrdil, co jsme od něho očekávali. Na začátku sezony měl trochu problém sehrát se s nahrávačem. Pro cizince je také strašně těžké přijít do úplně nového prostředí, zvlášť když přijdete ze západních zemí k nám, kde je mentalita trochu jiná. Poměrně dlouho si na všechno zvykal, ale kolem listopadu začal potvrzovat své kvality. Když měl druhý univerzál Filip Rejlek problémy se zády, tak to převzal a konečně se nastartoval na plné obrátky. Myslím, že v příští sezoně bude ještě lepší. Už si nebude muset na nic zvykat, bude sehranější se svými spoluhráči a také očekávám, že pokud přijdou diváci, tak ho ještě nastartují a vyburcují k větším výkonům. Je to takový hodně klidný kluk, každý není bouřlivák jako třeba Todua, aby se dostal do totálního varu i před prázdnými tribunami.

Přesto bych se ještě zeptal právě na Caseyho Schoutena, jestli pro vás nebylo trochu zklamáním, že v rozhodujících momentech sezony neměl jasný post v sestavě a točili jste ho s Filipem Rejlkem? Přece jen asi přicházel jako jasná jednička na post univerzála...
Sice byl brán jako jednička, ale počítali jsme s tím, že budeme obě účka rotovat. Filip Rejlek má také tak ohromnou kvalitu, že asi nikdo nemohl předpokládat, že s tím, co umí, ho necháme celou sezonu sedět na lavičce. Dlouhodobě potřebujete mít dvě velmi kvalitní účka, abyste dokázal konkurovat nejlepším. Nám se to vyplatilo v tom, že když se Casey na začátku sezony sžíval s novým prostředím, tak hrál Filip. Naopak když se Filip zranil, tak se do toho Casey dostal a stal se jedničkou na svém postu. Pak jsme zkrátka mohli rotovat podle toho, jak se komu dařilo. V mnoha zápasech nám třeba Filip pomohl tak, že naskočil ze střídačky a otočil zápas. Pak mu dáte logicky šanci i následující utkání. Navíc Filip hrál za Karlovy Vary a dobře to tam zná, svými zkušenostmi nám v té hale mohl pomoct a zejména ve třetím zápase to tam potvrdil. Oba univerzálové předváděli výborné výkony, v nich problém nebyl. Možná trochu v tom pátém zápase, ale tam jsme měli problém tak nějak všichni.

Titul tedy nakonec vyhrálo Karlovarsko s trenérem Jiřím Novákem, který se volejbal učil také v Budějovicích. Bylo to pro vás o to pikantnější, znáte se dobře?
Samozřejmě, že známe, my jsme spolu ještě hráli. S Jirkou se tady nastartoval kolem let 1996, 1997 velký rozjezd budějovického volejbalu. V jedné sezoně, kdy jsme spolu byli v týmu, jsme překvapili všechny a dostali se až do finále. Prožili jsme si tedy spolu dobrá léta jako spoluhráči, pak jsme hráli i za veterány. Známe se velmi dobře, ale rozhodně jsem finále kvůli tomu nebral nějak prestižněji. Je to pryč a teď jsme zkrátka trenéři. Že si máme co říct, podle mě není důvod, aby panovala nějaká přehnaná rivalita. Oba děláme maximum pro své družstvo, byla to běžná rivalita dvou trenérů momentálně dvou nejlepších družstev v České republice.

Často se říkalo, že letošní finále bylo asi nejkvalitnější a nejdramatičtější v novodobé historii českého volejbalu. Vnímal jste i vy na střídačce, že jste účastníky něčeho speciálního, nebo to v emocích během zápasů takhle s nadhledem a určitým přesahem člověk nevnímá?
Kvalita je rok od roku lepší, to se musí uznat. Navíc se loňské finále kvůli covidu nehrálo, takže byli všichni natěšení. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že jsme z toho udělali drama až ve třetím zápase. Také to mohlo skončit 0:3 na zápasy a žádné drama by se nekonalo. Bohužel to po vyrovnání na 2:2 nedošlo až do budějovického happy endu. Všichni statistici by asi byli rádi, abychom to z 0:2 jako první v historii dokázali otočit. Série byla velmi zajímavá svou kvalitou. Karlovarsko mělo zdravý, kompaktní a mladý manšaft, který je velmi těžko zastavitelný, když je v laufu. Nám se je povedlo zlepšeným výkonem za stavu 2:0 na zápasy a 2:0 na sety zastavit, což bylo určitě divácky atraktivní. Ale bohužel jsme to nedotáhli.

Naopak zklamáním byla asi „účast" v evropském Poháru CEV, ze kterého jste odstoupili, když federace nepochopitelně přihrála na poslední chvíli výhodu domácího prostředí Dynamu Moskva. Jak tohle s odstupem vnímáte?
Je to největší kaňka na celém ročníku, protože loňská sezona v Lize mistrů dala mužstvu hrozně moc. Každým takhle kvalitním zápasem se celý tým posouvá. Stejně jako my loni, tak letos Karlovarsko jsme si ověřili, že můžeme hrát proti nejlepším týmům na světě, což každému dodá obrovské sebevědomí a vnitřní sílu. Když můžete hrát v Evropě proti nejlepším, logicky můžete hrát v Čechách o titul. Letos nám tohle sebevědomí možná v závěru chybělo.

Budete hrát nějakou evropskou soutěž i v příští sezoně jako druhý tým extraligy?
Pravděpodobně bychom měli jít zase do Poháru CEV, což je druhá nejvyšší evropská klubová soutěž. Uvidíme ale, jak se k těmto soutěžím evropská federace v době covidu postaví, ale já za sebe doufám a předpokládám, že v příští sezoně už o tuto zkušenost nebudeme ochuzeni.

Už máte v hlavě kádr pro příští sezonu?
Samozřejmě už to máme v hlavě, ale zatím bychom nechtěli prozrazovat. Naše PR oddělení začne oznamovat podobu kádru pro příští sezonu kolem 5. května. Nicméně prozradit můžeme, že pokračovat nebude Filip Rejlek, který už v nějakém rozhovoru prezentoval, že končí. To není žádné tajemství, zbytek se naši příznivci dozví v nejbližších dnech.

Cíle asi bude mít Jihostroj vždy jen ty nejvyšší...
S vedením klubu jsme se o tom ještě nebavili, na to je teď brzo, ale za sebe mohu říct, že se chceme pohybovat zase na nejvyšších příčkách – zkrátka hrát o tituly a o medaile. Ale hlavně bychom zase chtěli předvádět kvalitní a atraktivní volejbal našim fanouškům v hledišti. Myslím, že oni nám v té letošní sezoně chyběli nejvíce.

Autor: Pavel Pubal

Další zprávy z regionu

• V Milevsku hledají řešení pro nakloněnou hřbitovní zeď. Stromy se kácet nebudou

  

  před 33 minutami
  MILEVSKO – Milevští radní se rozhodli, že už se nebudou odvolávat proti verdiktu krajských památkářů, kteří i opakovaným rozhodnutím…

  0 komentářů Více info

• Borek přichystal Vimperku sedmigólový debakl

  

  před 10 hodinami
  BOREK – Fotbalisté Vimperka v rámci dalšího kola A třídy vyrazili v sobotu 20. dubna k nováčkovi soutěže z Borku. Domácí celek měl na kontě…

  0 komentářů Více info

• Do Mercedesu v Blatné se vloupal zloděj. Způsobil škodu za několik desítek tisíc korun

  

  před 13 hodinami
  BLATNÁ - Propíchané pneumatiky, ulomený znak z kapoty, chybějící značka a vykradené auto. Takový pohled se naskytl muži z Brna, když se…

  0 komentářů Více info
•