Minisérie HBO Černobyl se stala televizní událostí sezóny a překryla dokonce i pachuť z konce Hry o trůny. Pětidílný cyklus z pera dosud nepříliš výrazného scenáristy Craiga Mazina nastavil novou laťku toho, jak na obrazovce dramaticky zpracovat skutečné události. Její největší přínos však spočívá ve vypjatém étosu hájícím pravdu.
Každý z pěti dílů Černobylu se nesl v trochu odlišném žánru. První, nazvaný 1:23:45, obsahující v názvu přesný čas výbuchu černobylské jaderné elektrárny 26. dubna 1986, byl dokumentaristicky přesným odvyprávěním havárie, jdoucím zpočátku minutu po minutě. Druhá část proběhla v ladění katastrofického thrilleru: skrze hlavní hrdiny – vědce Legasova a Chomjukovou a politického funkcionáře Ščerbinu – metodicky líčila řešení následků katastrofy. Třetí díl byl do značné míry politickým dramatem: „Kladní“ hrdinové museli bojovat se snahou vyšších míst havárii tutlat a bagatelizovat. Čtyřka měla až baladické ladění: Dominovala jí linie mladičkého brance Pavla, který po boku veteránů z Afghánistánu ve vylidněné krajině odstřeluje domácí zvířata. A finále přišlo v podobě klasického soudního dramatu včetně strhujících proslovů před porotou.
Přes tuto žánrovou pestrost minisérii sjednocovaly zejména dvě věci: hutná depresivní atmosféra a téma (ne)pravdy. Oba aspekty spolu těsně souvisely. Ano, jaderná katastrofa je hrozná věc, ale ještě děsivější je, když státní režim vědomě a systematicky lže vlastním lidem bez ohledu na to, že tím ohrožuje a ničí jejich životy.
Přesah do současné situace ve světě
Dokonale faktograficky vyzdrojovaný scénář, precizní filmařina (devadesátivteřinový záběr likvidace grafitových úlomků ze střechy pojmenované Máša!), vynikající herecké výkony v hlavních rolích (Jared Harris, Emily Watson, Stellan Skarsgård) i v desítkách rolí vedlejších – to všechno Černobyl má. Na pozici jednoho z nejoblíbenějších a nejlépe hodnocených seriálů všech dob (podle serverů IMDb, ČSFD i dalších žebříčků) se ale vyšvihl i díky „tomu navíc“: přesahu, kterým rezonuje se současností. Dezinformace, manipulace a účelové lži dnes prostupují nejen globální politiku (Putinovo Rusko, Trumpovo prezidentství, brexit), ale i naši každodennost skrze sociální sítě a fake news. A ekologickou katastrofu – globální změny klimatu – rovněž zažíváme právě teď, přičemž ji mnozí mocní popírají.
Scenárista Craig Mazin, pro kterého je Černobyl vysněným projektem a snad i odrazovým můstkem k zářivé kariéře, po letech paběrkování na oddechovkách typu Scary Movie 4 nebo Pařba na třetí, se v rozhovorech dávno před začátkem vysílání netajil tím, že linie pravdy versus lži je pro něj v této minisérii nejzásadnější. Prostupuje Černobyl na mnoha úrovních od toho, že hlavní „padouch“ Ďatlov hned po havárii úmyslně přehlíží úlomky grafitu, dokazující výbuch reaktoru, až po závěrečné soudní líčení, kdy Legasov váhá s vynesením zásadní informace, protože ví, že mu její předložení zaručeně zničí kariéru.
I proto jsou poslední minuty celé minisérie věnovány co „nejtvrdším“ faktům a vášnivé obhajobě nestranné vědecké práce, nepodléhající žádné ideologii. V působivé závěrečné montáži autentických dokumentárních záběrů se mimo jiné dočteme, že zatímco podle kvalifikovaných odhadů je lidských obětí černobylské havárie od 4 do 93 tisíc, „oficiální“ počet stanovený sovětskou propagandou v roce 1987 je 31. A tento počet „platí“ v putinovském Rusku pořád. Takový přístup k pravdě rády používají nebo by rády používaly i jiné režimy, od severokorejského po Babišův. A s takovým přístupem k pravdě jsou další „Černobyly“ jen otázkou času.
Na fotografie ze seriálu Černobyl se podívejte zde:
