Citroën Ami 6 slaví 60 let. Ošklivé auto považoval jeho autor za své mistrovské dílo

Značka Citroën byla už od svých počátků průkopníkem nových a netradičních řešení. Platilo to i pro model Citroën Ami 6, který se světu poprvé představil 24. dubna 1961. Tento víkend tak slaví 60 let své existence. I po letech je známý kvůli svému extravagantnímu tvaru.

Právě Ami 6 francouzská značka konečně vyplnila velkou mezeru ve své paletě osobních vozidel. Mezi vyloženě lidovou 2CV (alias slavnou Kachnou) a velkým ID, jako levnější verzí luxusního DS, totiž na začátku šedesátých let Citroën nic nenabízel.

Citroën Dyane/Acadiane (1967-1987): Luxusnější a modernější kachna

Na vyplnění této mezery se pracovalo již v padesátých letech, projekt C (Coccinelle = Beruška) Andrého Lefebvreho však realizován nebyl. I na poměry Citroënu byl až příliš extravagantní, kvůli své oválné karoserii z plastů a organického skla nebo hydropneumatickému odpružení. Přednost raději dostal projekt AM, který byl konvenčnější a už ne tak futuristický. Právě z něho nakonec vznikla sériová Ami 6, které se před vznikem říkalo 3CV.

Pod tvary karoserie se logicky opět podepsal Flaminio Bertoni, který se už dříve podílel na slavných modelech DS a 2CV. V tomto případě mohl popustit uzdu své fantazie, a tak vlastně není divu, že Bertoni mezi svými kamarády označoval Ami 6 za své mistrovské dílo. Dnes přitom pravidelně obsazuje nejvyšší příčky v různých žebřících nejošklivějších automobilů světa.

Bertoni se totiž rozhodl zvolit neobvyklou koncepci se zadním oknem skloněným v opačném směru, než bylo zvykem, jako tehdy používal už Ford Anglia. V případě Ami 6 bylo však skloněno ještě výrazněji. Výhody takové koncepce byly dvě, zadní okno se za deště nešpinilo a kufr mohl být přístupný velkým víkem. Paradoxně původní verze víko zavazadelníku neměla, dovnitř se dalo dostat jen z kabiny. Netradičně pojatá ale byla také příď, se skloněnou kapotou a oválnými světlomety.

Citroën Type H (1948-1981): Co všechno zvládla ikonická francouzská dodávka?

Přestože už šlo o „rodinné“ auto, je z dnešního pohledu Ami 6 opravdu drobné. Vždyť bylo jen 3,87 metru dlouhé a 1,52 metru široké. Rozvor mimochodem činil 2,4 metru. Tak drobná auta kdysi bývala…

Interiér pak nezapřel inspiraci tehdejší vlajkovou lodí Citroënu, modelem DS, na nějž mimochodem odkazovala i zadní zakrytá kola. Nechyběl tak atypický jednoramenný volant, stejné byly i vybrané ovladače, díky čemuž se majitelé Ami 6 mohli cítit jak v luxusním voze. Sedačky mimochodem byly vyjímatelné, dobové reklamy přiznávaly, že je lze užít třeba na piknik.

Naopak technika v útrobách zase byla použita z 2CV. Konkrétně z ní byl užit zážehový dvouválec o objemu 602 cm³, jehož objem dal Ami 6 šestku v jejím názvu. Slovo ami pak ve francouzštině znamená přítel. Francouzský přepis L’Ami Six evokoval La Missis – mladá dáma, což byl krásný doplňkem k DS (déesse – bohyně).

Nový Citroën Ami jako slibovaný nástupce C1? K řízení ani nepotřebujete řidičák

Motor byl uložen před přední nápravou a dosahoval výkonu 16,2 kW dle optimistické normy SAE (14,4 kW dle DIN). Spárován byl se čtyřstupňovou, plně synchronizovanou manuální převodovkou, která posílala sílu motoru na přední kola. Výkon je na dnešní poměry skromný, čemuž odpovídala i udávaná maximální rychlost 105 km/h.  

Do prodeje vůz vstoupil už krátce při své premiéře, přičemž marketing cílil hlavně na ženy. Vůz mimochodem užívala i tehdejší první dáma Francie Yvonne de Gaulle.

Už krátce poté ale došlo k prvním inovacím, které reagovaly hlavně na kritiku malé praktičnosti. Konečně se tu objevilo víko zavazadelníku, zadní boční okna pak byla nově posuvná. Inovován byl vůz i v následujících letech. V roce 1963 tak došlo ke zvýšení výkonu na 18,8 kW, díky zvýšené kompresi na 7,5:1, stejně jako k nahrazení původních tlumičů dvojčinnými hydraulickými.

V listopadu 1964 pak následovalo kombi s praktičtější zádí, zacílené na mladé rodiny. Dostupné bylo krátce i v užitkovém provedení, s dvojicí sedaček. V roce 1967 zase auto postupně přešlo z šestivoltové na dvanáctivoltovou elektronickou instalaci, dorazilo i luxusnější provedení Club rozpoznatelné podle čtveřice světlometů. Mezi poslední inovace pak v roce 1968 patřil znovu posílený motor, tentokrát na mnohem vyšších 25,8 kW, i díky dvojitému karburátoru Solex 26/35. To si vyžádalo instalaci předních kotoučových brzd, místo dosavadních bubnových, které nadále zůstaly vzadu.

100 let Citroënu: Připomeňte si 10 klíčových aut jeho historie

Citroën Ami 6 se tak i těmito modifikacemi stal velice populárním. Do roku 1971 se ho vyrobilo 1.039.384 exemplářů, z nichž 551.880 exemplářů připadalo na později uvedené kombi. Dalších 3.518 kousků byly užitkové kombíky „Enterprise“, které nikdy moc neprorazily. V letech 1965 a 1966 se dokonce stal i nejprodávanějším automobilem v domovské Francii.

Původně se automobil začal vyrábět v Paříži a v nově vybudované továrně Rennes La-Janais, která celou produkci od roku 1963 postupně převzala. Mezi lety 1961 a 1969 ale vůz vznikal také v Belgii a později také v Argentině, kde se montovala auta z dovezených dílů ještě v roce 1971, kdy už produkce v Evropě skončila. Podobně vznikal i ve Španělsku nebo v Jugoslávii. Ami 6 se tak dostal i za oceán, když se prodávat třeba také v USA, a to od roku 1963.

Právě díky svým úspěchům se Citroën AMi 6 dočkal přímého nástupce. Tím se stal vyspělejší Ami 8 představený na ženevském autosalonu 1969, který už dostal konvenčně tvarovanou záď. O tom ale zase až někdy jindy.