Nejen příznivci v dalekém Michiganu smí díky němu doufat ve šťastnější zítřky. Stačí si uvědomit, že mu u dvou tref asistoval krajan Zadina.
V Buffalu se ve čtvrtek večer připomněl bilancí 1+1 bostonský kanonýr Pastrňák.
Nečas zase třemi nahrávkami přispěl k vítězství Caroliny nad Floridou 4:2.
Talentovaní chlapci v nejlepší soutěži na světě dospěli v muže, což je prima zpráva pro reprezentaci, kterou by třeba už na následující olympiádě v Pekingu mohli táhnout.
Na mládežnických turnajích kdysi porazili Kanadu, USA či Rusko. Na šampionátu do 18 let v dubnu 2014 získali stříbro a Vrána se stal králem střelců. O dva roky později Češi dokonce vyhráli Hlinkův memoriál, na němž dal nejvíc gólů Zadina.
Jesper Bratt (63), Pavel Zacha (37) a Jack Hughes (86) oslavují gól New Jersey.
Všichni zmínění byli nedávno draftováni do NHL v prvním kole, stejně jako centři Zacha a Chytil, křídlo Kaut či obránce Zbořil, kteří si v zámoří postupně vylepšují pozici.
V Detroitu válí bek Hronek, v brance Washingtonu si obstojně vede zelenáč Vaněček.
Skvělý Vrána dal čtyři góly. Slavili i Palát, Voráček, Pastrňák a Krejčí |
Těm všem je mezi jedenadvaceti a pětadvaceti, znají se z klukovských časů, kdy nejezdili na mezinárodní akce jako komparz pro velmoci. Do stejné věkové kategorie náleží i kanonýr Kubalík z Chicaga.
„Když se nám všichni tihle hoši sejdou, dají dohromady tři velmi slušné lajny,“ přikyvuje Milan Tichý, skaut Columbus Blue Jackets a bývalý výborný zadák.
A připočítáme-li mazáky Voráčka, Krejčího, Paláta či Hertla, český útok by skutečně nemusel nějak zvlášť zaostávat za elitou. Zvlášť kdyby se v národním týmu podařilo vytvořit příjemnou atmosféru.
Kdyby se do něj hráči těšili. Kdyby byli dobře vedeni, cítili by šanci na úspěch a semkli se jako ve zlaté éře parta okolo Reichla, Patery, Ručinského, Výborného či Dopity.
„Ano, na turnaji se může přihodit leccos,“ připouští Tichý. „Ale vzpomeňte si na Nagano. K velkému úspěchu potřebujete vyloženě odskočeného gólmana. Nebýt Haška, vyřadili by nás už Američani ve čtvrtfinále.“
Kromě Vaněčka ve Washingtonu do NHL nedávno nahlédli i Vladař v Bostonu a Kořenář v San Jose.
Petr Mrázek v brance Caroliny zasahuje v utkání proti Tampě. Zakončit se snaží Anthony Cirelli.
Když je zdravý a v ráži, blíží se úplné špičce jejich starší kolega Mrázek (Carolina), který by v ideální formě za deset měsíců v Pekingu mohl mančaft podpořit v překvapivé jízdě za medailí. „Petr je výborný brankář, jenže já pořád vidím jednu zásadní slabinu,“ varuje Tichý.
A myslí na obranu, v níž v nejbližší době na nejvyšší úroveň dosáhne jedině Hronek: „Chybí nám dalších pět Hronků. Všechny ostatní země mají aspoň šest takových tvořivých borců, kteří rozvážejí puky, aby se útočníci nemuseli unavovat rozjížděním akcí z vlastního pásma.“
Filip Hronek (vpravo) z Detroitu v souboji s Philippem Kurashevem z Chicaga.
Hájek, Zbořil, Galvas nebo Mašín patřili do úspěšných mládežnických výběrů v letech 2014 až 2016. Při vší úctě však dosud na svém postu nevynikají jako vpředu Pastrňák, Vrána a Nečas. Nejen proto by bylo poněkud bláhové propadat představám o dalším českém zázraku v Asii, 24 let po Naganu.
Nelze přehlížet ohromnou sílu Kanady, USA, Ruska, Švédska a Finska. V nepříliš veselém období hokejových dějin však nová vlna přináší aspoň nějakou naději, nejen pro olympiádu v Číně.
