Sdílej
Položme si otázku, čím si vlastně Řezník získal pozornost tak širokého publika. Skutečně je to jen o tom, že se ve svých textech nebojí využít slova, která jsou konzumní společností označována za vulgární či sprostá? Povrchní pohled by tomuto názoru mohl dát za pravdu, ale jen kolem „kanálového slovníku“ se to skutečně netočí. Storytelling sice dostal na novém materiálu dosti na frak a sklepní rap vsází především na vtip, hrubost a údernost, ale i tak je možné vypozorovat hlavní principy sdělení. Od malička mě vzrušovalo černé vyobrazení, především v ich-formě, které v mé mysli fungovalo efektivněji než jen růžové „ty ty ty“ tyhle páni jsou zlí a tohle se dělat nemá. Nalití čistého vína a pojmenování věcí pravými názvy je to, co z Řezníka dělá lídra tuzemského horrorcoru a rapu, který nemá pozlátka.
Straight Outta Sklep
„Straight Outta Sklep“ mě nedostalo do kolen, ale také mě rozhodně neurazilo. Při poslechu jsem musel utřít nostalgickou slzu při vzpomínce na mejdany a ten dlouhý koncernový půst. Velká část tracklistu nové desky bude live fungovat na výbornou, neboť vykazuje velkou dávku energie. Na druhou stranu je patrné, že při zaposlouchání a vnímání myšlenkového toku autora vnímám spokojenost s aktuálně rozdanými kartami. Chybí mi tu ta přirozená nasranost, terčík na osobě, která se dopustila toho, co rozhodně neměla. Historie nám nabídla celou řadu momentů, kdy někdo musel Řezníka pořádně poškádlit na nervech, aby následovala nejen zdrcující odplata, ale i vznik kvalitní a brutální textařiny, která se zapsala do zlatého fondu tuzemského horrorcoru. Do**dele, Mattoni, Jiří X. Doležal či Jiří Motýl potřebují důstojného nástupce…
Nový materiál vsází především na vtip. Však i sám Řezník avizoval záměr odreagovat své fanoušky a na chvíli je odvést od reality. Pravdou skutečně je, že o srandu v tracklistu nouze není, ale jak jsem již zmínil, storytellingu je zde velice poskrovnu. Vnímám to jako velkou ztrátu, neboť v minulosti mocipán stáje ZNK dokázal, jak barvitě umí vyprávět příběhy a není nutné si je schovávat jen pro své filmy. „Straight Outta Sklep“ bude rodiči vnímán stejně jako jeho bratříčci za explicitní matro nevhodné pro jejich ratolesti, ale nebudou proti němu tolik zbrojit, neboť obsahová stránka necílí na konkrétní tváře či organizace a vytrácí se do nekonkrétna. Hodně mi tu chybí cílený útok, který by na omak zaváněl honem na preferenční hlasy, ale ve skutečnosti by generoval nenucenou zlobu a reálně cloumal emocemi.
Z dřívějška jsem byl namlsán faktem, že Řezník dokázal na své desky tahat jednu legendu za druhou. Aktuální tracklist je skromnější, absence amerických ikon je čitelná, ale povězme si na rovinu, na nich to nikdy nestálo, vždy se jednalo o vítané zpestření a přesvědčení, že český rap není v očích mocností zase až tak v prdeli, tedy spíše horrorcore. V tomto případě se více hrabe friendly píseček, funguje se v rámci labelu a zaběhlých logistických tras při žádostech o sloky. Mnohem víc než sloky zahraničních tváří mi v paměti utkvěl skvělý podmaz Chubeatse ve skladbě „Van Helsing“. Výsledek jasně poukazuje na to, že se v tomhle bubnu Řezník cítil jako ryba ve vodě. Pozadu není ani pilotní singl „Děvky musej škemrat“ a světlem na konci tunelu v příběhové disciplíně budiž „Poslední výlet“, přestože Schyzo na něj poskytl beat, který se nenápadně podobá již dříve využitému „Kusu Hovna“.
Oceňuji vykreslení „ZNK Family“, které primárně nehovoří o nutnosti generovat zisk za merch, ale spíše poukazuje na soudržnost posluchačské základny a oddanost pro společnou věc. Tenhle label funguje už nějaký ten pátek, získal si věhlas i za hranicemi a vyvolává emoce pozitivní i negativní. Skvělá filozofie, která zafungovala na první signální, protože rap bez emocí je jak studená ženská před prvním sexem. Řezník se často pohybuje na hraně, ale zatím tu čáru nepřekročil oběma nohami, aby mi obsah přišel skutečně jako snůška hnusu a nevkusu.
„Straight Outta Sklep“ má své nedostatky, ale v početné diskografii Řezníka si své místo najde. Zřejmě se z něj nestane kultovní dílo, ze kterého by se dala čerpat pro další desky inspirace, ale při poslechu jsem se bavil. A o to asi při vzniku této desky šlo. Uvítal bych ale hledání nového obětního beránka, nové oběti, který by přiživil pocit křivdy, zášť a ten přirozený jed.
6,5/10
Traumaplan EP
Poslední rok nahrával tomuto EP do karet, neboť nás postavil před něco, čemu jsme v novodobé historii zatím nečelili. Vystoupení ze své komfortní zóny, přijetí limitujících opatření a zásah do běžného života. Co když to byla ale jen první vlaštovka ze série, která povede k totální zkáze? Řezník proto nemusel vstupovat příliš do světa sci-fi a vymýšlet něco unikátního a neotřelého. Postapokalyptické scénáře již delší dobu rezonují filmovým průmyslem, ale i hudební scéna se k nim nestaví zády. Pro živý důkaz bych doporučil vyslechnout pár ultimátních nosičů například z Ruska. Vraťme se ale k EP, které mělo primárně strhnout pozornost svým experimentálním přístupem.
„Traumaplan“ není zase až tak velkým krokem mimo komfortní zónu Řezníka, neboť prakticky celou svou kariéru experimentoval se zvukem, hlasem a hranicí stravitelného smyslu pro humor. Šest stop sice nabídne některé hlasové polohy, které bychom možná nečekali či pokus o přiblížení se trapovému konzumu, ale ve finále se zase jedná o strikci a tvrdost, která má určit ráz produktu. Pavučina nevole obývat tuto planetu svede jednotlivá vlákna v jednotný názor, že chceš prostě pryč. Pozitivně smýšlející člověk by možná namítal, že utéct není kam, možností je jen bojovat za lepší zítřky, ale nežijeme přeci v pohádkovém světě, kde konec je vždy dobrý.
Experimentální EP není zase až tak experimentální, spíše bych jej vnímal jako bonusový materiál, který se nehodil do konceptu sklepního rapu a zůstal tak trochu bokem. Zároveň poukázal v některých místech na holý fakt, že Řezník nepatřil mezi technické akrobaty v rapové disciplíně a stále má občas rytmické neduhy.
5/10
