Nad šifrovanou zprávou z pražské expozitury náčelník nejdříve zrudnul a pak zbělel. Vzápětí se jako zkušený rozvědčík uklidnil. Musí bezodkladně jednat.

„Doktora, ihned mi sežeňte doktora!“ zvolal, až zasípal, do komunikátoru k důstojníkovi v sekretariátu.

Za minutku se do místnosti vřítili dva muži v maskovacích pláštích s nosítky a plukovník zdravotní služby s defibrilátorem v ruce, který se zdvořile ptal:

„Srdce, Sergeji Pavloviči, nebo zase ledviny?“

„Ale nic, dneska, Ljošo,“ reagoval šéf nevrle,“tebe jsem nechtěl. Potřebuju Doktora, toho z 29 155. Pokud ovšem není někde v luftu.“

Když agent Miškin, původně lékař, ale už léta specialista na ožehavé zahraniční operace se dostavil, náčelník se tvářil velmi ustaraně.

„Poslyš, Sašo, dospěl jsem k rozhodnutí, že musíš, stejně jako tvůj parťák, u nás skončit. Proč, to asi víš.“

„To, to nevím, vždycky jsem se snažil plnit..“

„Snahu ti nikdo neupře, ale podívej se na ty blamáže po vašich operacích. Zrádce Skripala se vám otrávit nepodařilo, a když už ne, nebyli jste schopní to napravit a v převleku za zdravotní sestry se dostat do nemocnice a tam to s ním skoncovat.“

„Ale.

“Žádné ale. A ještě k tomu jste se ani nenamaskovali, nevzali si falešný knír a nevrazili si čepice hluboko do čela, takže vás pouliční kamery zachytili tak, jak skutečně vypadáte! To už jste si mohli na sebe rovnou vzít slavnostní uniformy a ne běžný civil.Vždyť jste se pak dostali do novin na celém světě! A to měla být utajená operace.“

„To my změrně jsme si nezakryli obličeje, aby všude viděli, jakou silou GRU je,“ obhajoval se agent poněkud dobromyslně.

„No, no dobře“, připouštěl náčelník, „ tedy dobře jste to mysleli, ale skončilo to fiaskem.
A teď se ukázalo, že stejně lehkomyslně jste se zachovali ještě předtím v těch Vrběticích. Sice jste měli pasy na jiná jména, ale také jste vystavovali své skutečné obličeje!



Od čeho tady máme útvar plastické chirurgie? A jestli jste nechtěli nechat do sebe řezat, protože nesnášíte krev, proč jste si nenechali u maskérů udělat molitanové nosy, podbradky, bradavice, pleš?

To jste zase frajeřili a říkali si jako ten DiCaprio : Chyť mě, když to dokážeš! Nemám pravdu?“

Agent mlčel.

„Mám pravdu!“ řekl náčelník rezolutně. Po chvilce s vážným výrazem oznámil:

“Nedá se nic dělat, končíš. Ale ještě jednu operaci jako tečku za služnou tě udělat nechám.“

„Rozkaz!“ zvolal Miškin v domnění, že to může být jenom zkouška, že pokud úkol ke spokojenosti splní, bude moct sloužit dál.

„Jsi původně doktor, viď?“ ujistil se náčelník.

„Ano, anesteziolog. Na uspávání, na nevyžádané eutanazie, a tak..“

„Tak tedy mám pro tebe úkol, abys vytrhl zub jednomu bojovému tygrovi, které cvičíme na základně u Moskvy. Místní doktor to trochu přehnal s vodkou, je trop, ale tygr už bolestí řve.

„Cože?“ zděsil se agent. „Ale já přece nejsem veterinář..“

„Ale to zvládneš. Vezmeš si vrták a vytáčník, tygr otevře tlamu, no, a za chvíli bude po všem. Je to tvoje zaručeně poslední operace.

Pro parťáka mám zase speciální úkol ve výtopně.“