Slyšte, lidé! – Slnko Records v roce 2020(21)

Jako první nám bude zpívat 29letý herec Slovenského národního divadla Richard Autner. Vedle toho, že se věnuje divadlu, jej slovenští fanoušci mohou od března pravidelně vídat v televizi v seriálech Nemocnica a Slovania. Richard se ale věnuje také hudbě a v únoru 2021 vydal u Slnko Records posluchačsky přístupné a přitom hudebně velmi pestré album Odpovede. Pro každou z devíti písní zvolil úplně jiný hudební kabátek.

Základ kapely God & Eve tvoří duo Richard Grimm a Eva Sajanová. Oba studují skladbu, Richard v Praze na HAMU a Eva na bratislavské konzervatoři. I jejich projekt je žánrově velmi pestrý – od náročnějšího popu po jazz nebo elektroniku. Eva skládá hudbu a píše texty, Richard je autorem aranží. U Slnko Records zatím vydali pětipísňové EP s názvem The Creation.

Nové album kytaristy a skladatele Andreje Šebana s názvem Rock and Roll z Rači vyšlo digitálně, na CD, na vinylové desce a pro největší fajnšmekry a sběratele dokonce na magnetofonové kazetě. Andrej Šeban v poslední době snad každým svým novým počinem překvapí. V roce 2019 například vydal trojalbum Triplet, které pojal jako sérii zvukomalebných obrazů, o nichž mluvil jako o „kině pro uši“. Při komponování se snažil oprostit od obvyklých harmonických, melodických i rytmických postupů a zcela se otevřel novému experimentu. Úplně jiné je zmíněné nové album. To totiž obsahuje písně, na kterých Šeban pracoval průběžně několik let. Říká: „Pochopil jsem, že z hlediska mého pocitu je lepší neustále něco nahrávat. Jako když filmař natočí hodně materiálu a potom začne stříhat a slepovat.“ Vybíral tedy z mnoha hodin natočených instrumentálních i zpívaných nápadů. Výsledkem je písňové album, které zčásti připomíná starší Šebanovu nahrávku Bezvetrie, ale v hravosti, ironii a boření konvencí jde mnohem dál.

Nováčkem v katalogu Slnko Records je zpěvačka Nina Berglová, která své album Inou krajinou vydala na samém konci roku 2020. Základní koncepce alba se začala rodiny během zpěvaččina pobytu na Sicílii, kde studovala jazzový zpěv. Tam vznikly první hudební nápady, nárys celého konceptu a také většina textů. Po návratu na Slovensko zpěvačka oslovila producenta a baskytaristu Štefana Bartuše a ve spolupráci s ním dala skladbám konečnou podobu. Na albu dále spolupracovali pianista Alan Bartuš a bubeník Dávid Hodek. I když album hudebně i textově vychází ze slovenské lidové hudby, zpěvačka si pochvaluje i vliv italské školy. Říká: „Studium v Messině bylo nesmírně obohacující a inspirativní. Italové mají obrovské hudební a kulturní přehled a tamní hudebníci jsou velmi tvůrčí a rádi experimentují. Díky studiu jsem se dostala k mnoha zajímavým podnětům.“ Album Inou krajinou obsahuje odkazy na lidové písně z různých částí Slovenska, ale zároveň mapuje „vnitřní krajinu“ své autorky.

Jednou z nejdůležitějších kapel v portfoliu Slnka byly Živé kvety, které ale bohužel na začátku roku 2021 ohlásily rozpad. Ještě před ukončením činnosti stihla skupina vydat album Cesty, ktoré nevedú nikam s různými raritami a dalšími dosud nevydanými nahrávkami. Vybírala prý z celkem 30 skladeb, které nevyšly na žádném jejím předchozím albu. Kytarista Peter Bálik říká: „Místy jsem žasnul nad tím, jaké blbosti jsme natočili. U jiných písní jsme si říkali, že je škoda, že jsme je nenahráli lépe. Ale u některých přicházely momenty čisté radosti a spokojenosti z věcí, které se zdály být nadobro ztracené, ale po prvním poslechu bylo jasné, že v nich stále proudí život.“ A pokračuje: „Některé písně dokážou zvláštním životem přežít a vzepřít se osudu. Můžete je hodit přes palubu, zapomenout na ně nebo je schovat na dno šuplíku, ale ony si vždy najdou cestu zpět.“

Na albu Puntičkár slovensko-maďarská skupina Drť interpretuje zhudebněné výroky někdejšího šéfa československé Státní bezpečnosti Alojze Lorence. Rodák z Trenčína, kterému je nyní 82 let, působil konkrétně v letech 1985–89 jako náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných zpráv Státní bezpečnosti. Mimo jiné řídil a kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. Skupina Drť natočila album jeho zhudebněných výroků jako připomínku těch, kteří se před rokem 1989 režimu postavili a byli za to trestáni.

Nadžánrová skupina Darkness Positive v roce 2020 vydala své druhé album, označené otazníkem. Už na svém předchozím albu kapela zajímavým způsobem propojila kytarový pop s jazzem, tentokrát přidává také prvky rapu nebo metalu.

Kytarista Daniel Salontay, člen skupiny Longital, nedávno vydal sólové instrumentální album Zaobraz. Toto album má zajímavý příběh. Dano se totiž na něm inspiruje výtvarnými díly svého otce Alexandra Salontaye. Ten celý život maloval obrazy, ale poté, co do jeho práce v 70. letech zasáhla cenzura, odmítal svou práci vystavovat. Až v roce 2020 se povedlo uspořádat tehdy 83letému autorovi velkou výstavu jeho celoživotního díla v galerii Jána Koniarka v Trnavě. Album vzniklo jako kytaristova hudební pocta dílu jeho otce, kterého se naštěství podařilo odradit od jeho záměru postavit z obrazů obrovskou vatru a demonstrativně je spálit. Celý příběh má vlastně dvě vyústění. Jedním bylo album a druhým zmíněná výstava s názvem Zásielka. Alexander Salontay se výtvarnému umění věnoval po celý svůj život při pedagogické činnosti, a to bez nároku na pozornost ze strany veřejnosti.

Zpěvačka Katarzia začínala jako folková písničkářka s akustickou kytarou. Postupně měnila aranže svých skladeb a v poslední době nás na jejích albech nepřekvapí ani plně elektronický doprovod. Takové bylo například album Antigona, natočené ve spolupráci s producentem Pjonim. Na své čtvrté album Celibát si Katarzia pozvala hned několik producentů včetně opět Pjoniho. Základním tématem alba je samota jako psychologický i filozofický koncept, který se prolíná jednotlivými písněmi. Hudební doprovod je tentokrát složen z elektronických i akustických nástrojů – výraznou roli má na albu například klavír. A za zdánlivě experimentální hudbou se skrývají velmi silné příběhy.

Skupinu Billy Barman tvoří zpěvák Juraj Podmanický, kytarista Jozef Vrabel, bubeník Matěj Ruman, hráč na klávesy Jakub Tvrdík a baskytarista Juraj Labaj. Na jejich aktuálním albu Zlatý vek se opět spojují různé žánry a tradiční i novátorské hudební postupy. Základním útvarem však zůstává píseň s jasnou výpovědí a s charakteristickým rukopisem. CD získalo prestižní cenu Radio_Head Award za rok 2020 v kategorii Album roku.

Pod jménem Archívny chlapec vystupuje od roku 2014 slovenský písničkář Richard Vávra. Na svých dosavadních třech albech opsal zajímavý oblouk. Začal folkovou nahrávkou Zvery, po které měl pocit, že se musí za každou cenu hudebně někam posunout. Druhé album Tranzit tedy postavil na barevných aranžích s velkým podílem elektronické hudby. Nyní říká: „Až s odstupem času jsem zjistil, co mám rád, v čem jsem doma, a že pokrok není třeba vidět jen v nástrojích a složitějších aranžích. Hudebním pokrokem může být i to, že jsi k sobě upřímný a přestaneš se stylizovat do někoho, kým nejsi.“ V souladu s touto myšlenkou se tedy Vávra na loňském albu Zapadákov vrací k folkovému zvuku a k jednoduchým aranžím pro akustickou kytaru, případně foukací harmoniku. Jako hosta si Archívny chlapec na své album pozval českou zpěvačku Prune. Dvě písně nazpívali přímo jako duety, do dalších Prune nahrála doprovodné vokály. V textech se Vávra, který s manželkou a 11letým synem žije na slovenském venkově, věnuje radostem i starostem všedního života.

Skupina Hvozd vydala kompilaci nazvanou Starý Hvozd. Jde o 11 nahrávek z let 2001–15, které skupina oprášila a aktualizovala mimo jiné proto, aby na sebe upozornila a třeba i shromáždila prostředky na natočení nového alba, které by mělo vyjít ještě letos.