Úžasné životy: Herec Miloš Nedbal podle herce a dabéra Jiřího Hromady

18. duben 2021

„Na pana profesora vzpomínám nejen s úctou, ale taky s láskou,“ začíná svoje vyprávění herec a dabér, emeritní prezident Herecké asociace Jiří Hromada.

Připravil: Marek Mojžíšek
Dramaturgie: Daniel Kupšovský
Zvukový mistr: Petr Janečka
Premiéra: 18. 4. 2021
Produkce: Klára Illiašová

„Nebyl to pro nás učitel ale partner, který nám předal nejen herecké řemeslo, ale taky chuť do života. A to i přesto, že občas pro ostřejší slovo nešel daleko. Jenže pokud už nějaké takové použil, vždy naprosto přesně popsalo situaci či problém.“ Miloš Nedbal byl jeho hlavním pedagogem po celá studia na DAMU. Dokonce se zasloužil i o jeho následné angažmá.

Role malé i velké, vždy ale nezapomenutelné

„Kupodivu to nebyl herec, který by ve filmech hrál jednu hlavní úlohu za druhou. Ale i přesto si ho okamžitě vybavíte z nespočtu menších, nesmírně výrazných rolí.“

Jednu z velkých příležitostí dostal ve filmu Svědomí, kde ho Jiří Krejčík obsadil do role nevěrného manžela, který při dopravní nehodě zraní malé dítě. Nedbal vytvořil nesmírně plastický a věrohodný portrét člověk zmítaného vinou, pochybnostmi a strachem. Další velkou roli pak vytvořil na konci svého života, v televizním filmu Nezralé maliny ztvárnil nerudného důchodce Šánu. Tahle postava je příkladem, jak udělat silnou tragikomedii par excellence.

Hlavní role však Nedbal hrával i v počátcích své umělecké dráhy, v Osvobozeném divadle, se svými spolužáky z Gymnázia v Křemencové ulici, Voskovcem a Werichem. Jeho Caesar nebo císař Rudolf tvořily protiváhu ke klaunské dvojce V+W.

Hamlet s vlasy i bez

„Nás osobně pak pojila role Hamleta. On ji hrál na Vinohradech za války, bohužel nacisti pak představení kvůli politickému podtextu zakázali.  A já si ho zkusil na DAMU. Pořád nebyl spokojen s mým pojetím, až se nakonec ukázalo, že mu vadily mé světlé dlouhé vlasy. Donutil mě ostříhat se a já nakonec zjistil, že on to tehdy hrál v dlouhé blond paruce. Tehdy jsem se neubránil záchvatu smíchu. Ale pan profesor se ke mně hned připojil, uměl si ze sebe udělat legraci,“ uzavírá Jiří Hromada své vzpomínání.

Spustit audio

Související