Že byli pravěcí lidé hrubí? To je omyl. S prostředím je naopak pojila jemnost, říká profesionální pračlověk Jan Půlpán
Do rekonstrukce svého domu přirozeně začleňuje hliněné omítky a nedávno se naučil vezpívat do situace: hudba léči, a pomocí náhle přišedší melodie se mu prý podařilo povolit zatuhlou brusku. Jan Půlpán je profesí pračlověk a někdejší zvyklosti a způsob života se snaží přenášet do 21. století. Ve Vizitce o tom mluvil s Hanou Slívovou.
Jan Půlpán kdysi studoval pedagogiku a antropologii, žádnou školu ale nedokončil. Zdály se mu totiž příliš mrtvé. Od dětského věku měl rád dobrodružství, objevoval přírodu a toužil na vlastní kůži otestovat, jestli se v ní dá žít tak, jak se dočítal v dobrodružných knížkách.
„Cítil jsem, že bych rád něco prakticky dělal. Ve skautu jsme si na pračlověka nehráli a já zjistil, že když to nebaví ostatní, musím do toho jít sám. Pak jsem potkal kamarády, se kterými jsem začal dělat living history, a důležité pro mě bylo taky setkání s Kristýnou,“ mluví o Kristýně Urbanové, vystudované archeoložce a odbornici na dobový oděv a jeho společnici v projektu Jak obléci pračlověka. Spojil tu všechno, co ho baví: pravěk, antropologii i předávání naučeného a také „nacítěného“; cítění, vnímání, prožívání a dlouhodobý ponor do věcí jsou totiž pro Půlpána klíčové.
Co se naučíš, to taky vyzkoušíš
Společně s Kristýnou Urbanovou uvádí v život desetitisíce let starou historii. Pro plánovanou stálou expozici archeologie v Národním muzeu chystají rekonstrukce oděvů z nejrůznějších nalezišť, což jim kromě práce s dohledatelnými fakty umožňuje i hledání co nejživější a nejestetičtější výsledné podoby. Na míru také připravují nejrůznější workshopy pravěkých dovedností – od rozdělání ohně až po vaření dobrot z přírodních ingrediencí. „S dětmi je skvělé hrát takzvané indiánské výzvy, kdy testujeme vlastní schopnosti. Zkoušíme, co děti dokážou: zout se ve sněhu, mýt se ve studené vodě, udržet kontrolu nad sebou samým. Ukážeme jim, že jejich tělo umí mnohem víc, než si myslely. To, čemu by normálně nevěnovaly pozornost, si hned mohou vyzkoušet. Nasají obří sumu informací a rovnou je používají,“ popisuje Půlpán výhody venkovních pravěkých workshopů.
Ve Vizitce také popsal vztah pravěku a kultury. „Čím hlouběji do minulosti půjdeme, tím víc zjistíme, že se kultura rovnala životu. Byla to duchovní záležitost, předměty se nevyráběly jen tak, šlo o kulturní artefakty,“ vysvětluje s tím, že se velmi těší, až si do svého nově zrekonstruovaného domu vyrobí nábytek. „Nábytek je umělecké dílo, v němž je zároveň citlivost k prostředí. Každé místo totiž snese něco jiného.“ V rozhovoru padl i dotaz na největší omyly, které se o pravěku mezi lidmi tradují. Podle Půlpána je to zobrazení pravěku jako etapy hrubosti. „Lidský projev v kontaktu s prostředím byl naopak velmi jemný, vytříbený, ti lidé byli inteligentní a v tom, co dělají, přesní. Obecný primitivismus a hrubost je v souvislosti s pravěkým člověkem nesmysl.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
