Antarktida v době nejisté. Sezona 2021 na stanici Johanna Gregora Mendela
Většina expedic byla letos zrušena. Letní antarktická sezona 2021 tak byla za poslední desetiletí nejklidnější. Čeští vědci i přesto na jih planety vyrazili. Osmičlenná expedice odletěla z Prahy 16. prosince 2020 přes Madrid a Santiago de Chile do přístavního města Punta Arenas.
Před vyplutím chilské vojenské lodi muži strávili tři týdny v ochranné karanténě. Průběžně byli testováni a po dobu plavby na českou antarktickou stanici neměli kontakt s jinými námořníky.
„Lodí Marinero Fuentealba jsme do Antarktidy vyplouvali s malým zpožděním,“ upřesňuje vedoucí expedice Kamil Láska (Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Brno).
„Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli bude na palubě i vrtulník. V okamžiku, kdy kvůli mořskému ledu nemůžete zakotvit u pobřeží v blízkosti stanice, je pro vylodění nepostradatelný. Nakonec na loď přiletěl z letiště u nejjižnějšího chilského města Puerto Williams. Den po našem vyplutí z Punta Arenas. Oddychli jsme si.“
Pobyt na stanici a terénní práce na ostrově Jamese Rosse trvaly 41 dní. „Stanici jsme našli v dobrém stavu. Jediné vážnější poškození jsme zaznamenali u rádio stožáru, který se během polární zimy pod tíhou sněhu a ledu mírně prohnul. Nebylo to vážné, komunikace s vědci pracujícími v terénu byla bez problémů, ale i tak na začátku příští expedice budeme muset základní konstrukci stožáru vyměnit.“
Překvapivě silné vichřice
Hlavním úkolem expedice bylo zabezpečení dlouhodobých výzkumů, které Češi v Antarktidě provádějí. Mezi ně patří studium ledovců, sněhové pokrývky, permafrostu, potoků nebo mikroorganismů vyskytujících se na jednom z největších odledněných území v oblasti Antarktického poloostrova. Bylo třeba provést odběry vzorků sněhu a půdy, vody z tajících ledovců a rozmrzlých sladkovodních jezer i mikrobiologických stěrů z mořských živočichů. A také zkontrolovat přístroje, které tady po celý rok měří.
„Nejnižší teplotu vzduchu −30,8 °C tady zaznamenaly přístroje v roce 2020 na začátku září. Nejde o rekord, ta nejnižší teplota byla na stanici pozorována už v zimě 2009. Tehdy klesla na −36,7 °C. Naopak nejvyšší teplotu naše přístroje zaregistrovaly právě před rokem. Loňské léto, a zejména únor 2020, bylo výjimečné. Při severozápadním proudění teplota vzduchu vystoupala na některých našich meteorologických stanicích až k 17,5 °C. Ve stejném období na argentinské stanici Esperanza, vzdálené pouhých 60 kilometrů, zaznamenali 18,3 °C. Šlo o vůbec nejvyšší teplotu v Antarktidě.
Letošní léto na ostrově Jamese Rosse bylo ale výjimečné silnými vichřicemi. Téměř deset dní nám přístroje zaznamenávaly vysoké rychlosti větru s nárazy 25 až 30 metrů za sekundu. Na odledněném území ostrova se vyskytovaly prachové bouře a jejich intenzita a četnost nás opravdu překvapila. Některá měření na ledovcích jsme museli odložit a počkat, až se bouře přeženou.“
Kvůli epidemiologické situaci byly vědecké programy na okolních stanicích značně utlumeny nebo zrušeny. Na ostrově Jamese Rosse a v jeho okolí letos nepracovala žádná expedice, neobjevila se žádná výzkumná loď. Kamil Láska upřesňuje: „Pokud by už nějaká loď k nám chtěla připlout, stejně bychom se nesměli s posádkou potkat. Riziko nákazy koronavirem a ohrožení členů expedice bylo příliš vysoké a možnosti léčby přímo na stanici velmi omezené.“
Změny u pozorovaných ledovců
„Letos, stejně jako loni, jsme na dlouhodobě monitorovaných ledovcích zaznamenali velmi málo sněhu. Většina ledovců ztratila v průběhu jarního a letního tání velké množství své hmoty. Tání bylo velmi intenzivní, což jsme poznali na bambusových tyčích zavrtaných do ledu. Začaly se objevovat i takové, které jsme v akumulační zóně ledovců neviděli mnoho let. Přesnější výsledky ale budeme mít až za několik měsíců,“ vysvětluje Kamil Láska.
„Nejdřív vyhodnotíme měření na všech ledovcích a výsledky porovnáme se staršími údaji. Dalším úkolem bude objasnění příčin takto velkých ztrát hmoty ledovců. Už dnes ale pozorujeme, že se oblasti Antarktického poloostrova, kromě nárůstu teploty vzduchu, dlouhodobě mění intenzita a množství atmosférických srážek. To vše má vliv na pomalou regeneraci ledovců v průběhu zimy.“
Téměř čtrnáct tisíc kilometrů dlouhá zpáteční cesta trvala expedici dva týdny. „Poprvé jsme nazpět pluli na chilské vojenské lodi Lautaro. Po nalodění s námi přeplula Bransfieldův průliv a na dva dny zakotvila v zátoce Maxwell na Ostrově krále Jiřího. Dva dlouhé dny, ale nakonec jsme byli za rozhodnutí kapitána nepokračovat v plavbě přes Drakeův průliv moc vděční. V té době panovaly v průlivu velmi nepříznivé podmínky pro plavbu jakékoliv lodi. Rychlost větru dosahovala až 30 metrů za sekundu a výška vln se blížila osmi metrům.“
Během poslední etapy cesty vědce čekalo už jen rutinní balení vzorků a přístrojů před nástupem na komerční letecké linky mezi Jižní Amerikou a Evropou. Samozřejmě společně s povinným testováním.
Expedici tvořili:
klimatolog a vedoucí Kamil Láska, geomorfoložka Jana Smolíková, glaciolog Zbyněk Engel, hydrolog Jan Kavan, mikrobiolog Pavel Švec, lékařka Daniela Murínová, technici František Vorel a Tomáš Spáčil.
Česká antarktická výzkumná stanice J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse byla slavnostně otevřena v roce 2007. Vlastníkem a provozovatelem stanice je Masarykova univerzita Brno.
