Byla to děsivá nehoda. Nehoda, při které mu šlo o život. Osm měsíců po ní je však Fabio Jakobsen nejen zpět na kole, ale hlavně na závodech. Jeho premiérou je menší etapové klání Kolem Turecka. Pro samotného Nizozemce jde však o obrovskou věc. „Připadám si, jako kdybych jel svou první sezonu mezi profesionály,“ vyznal se před nedělním prvním startem. Nyní už má za sebou čtyři etapy, ve kterých se opatrně vrací ke své dřívější vášni.
Cyklistika nabízí mnoho děsivých i dojemných příběhů a toto je jeden z nich. 5. srpna minulého roku všichni téměř bez dechu sledovali, jak po kolizi v závěrečném sprintu úvodní etapy závodu Kolem Polska přelétl Fabio Jakobsen skoro papírové zábrany. Mnozí si tyto hrůzné záběry vybavují ještě nyní. Při pádu utrpěl mladý Nizozemec četná poranění hlavy a obličeje, na místě jej dokonce museli oživovat.
FABIO JAKOBSEN |
Narozen: 31. srpna 1996 (24 let) v Heukelumu |
Národnost: Nizozemsko |
Výška/váha: 181 cm/78 kg |
Disciplína: silniční cyklistika |
Tým: Deceuninck-Quick Step (od roku 2018) |
Největší úspěchy: 2x vítěz Scheldeprijs (2018, 2019), vítěz dvou etap na španělské Vueltě (2019), vítěz etapy na Kolem Polska (2020), BinckBank Tour (2018), Amgen Tour v Kalifornii (2019), Kolem Tureka (2019) |
Po osmi měsících a šesti dnech je zde mnohem radostnější obrázek. Jakobsen si se svým týmem Deceuninck-Quick Step užívá návrat k závodění, rozdává úsměvy na všechny strany a hlavně… Protíná cílovou pásku na kole a ne v letu, jako v Polsku! „Miluju jízdu na kole a závodění, hrozně moc mi to chybělo. Takže jsem extrémně šťastný, že jsem tady. Je úžasné dokončit závod,“ nechal se slyšet po úvodní etapě v Turecku.
Už před samotným startem prohlásil, že si připadá jako neo-pro, tedy závodník, který je mezi profesionály první sezonu. A tyto pocity se u něj projevovaly i dál. „Byl to opravdu nádherný den. Ráno, když jsem si oblékal týmový dres, jsem prožíval pocity, které se dají slovy jen těžko popsat, hlavně když to přišlo po tolika měsících, kdy jsem mohl týmové kolegy sledovat jen v televizi.“
První dvě etapy, které končily sprintem, dojel bezpečně v pelotonu. A celý závod si v balíku užíval. „V první části úvodní etapy za mnou přijela spousta závodníků mé generace, ale i někteří starší, aby se mnou prohodili pár slov a bylo velmi dojemné, když mi říkali, jak jsou rádi, že jsem zpět. A po etapě jsem se podíval na mobil, kde jsem měl hromadu zpráv od dalších závodníků a také fanoušků, za což bych jim chtěl moc poděkovat,“ vyprávěl dojatý čtyřiadvacetiletý závodník.
Jeho návratu rád přihlíží také někdejší skvělý český sprinter Ján Svorada. „Jsem rád, že se mu vůbec povedlo dát se dohromady natolik, že je schopen závodit. Myslím ale, že to chce čas. Byl to mladý, dravý závodník, který se potřeboval prosadit ve světovém pelotonu, což se mu dařilo. A myslím, že tenhle hlad bude pokračovat dál i přes dlouhý výpadek,“ je přesvědčený vítěz tří etap na Tour de France.
Je ale třeba uvědomit si, že takovýto návrat není nic snadného a bude nejspíš chvíli trvat, než mladík, který má na svém kontě 18 profesionálních výher, zase zvedne vítězně ruce nad hlavu.
„Musí se oklepat z dlouhého manka, jak tréninkového, tak závodního. Je jen otázkou času, než si znovu zvykne na závodní nasazení. Věřím tomu, že ho opět budeme vídat na čelních příčkách a v boji o vítězství,“ říká Svorada.
Podle českého experta jde opravdu především o dotažení fyzické přípravy a zorientování se v balíku. Po psychické stránce by to neměl být zase takový problém. „Sprint je boj o pozice, na lokty, pokud si člověk ještě s sebou nese ‚trauma‘ z pádu, ještě se mu to v hlavě vybavuje, je to určitě nepříjemné a musí se s tím nějak vyrovnat. Ale myslím, že ve Fabiově případě to bude spíš o výkonnosti, než o nějakém traumatu z pádu. Protože pokud by ho měl, bylo by zbytečné se vůbec o něco pokoušet.“
I ve včerejší etapě, kde opět vyhrál Jakobsenův týmový kolega Mark Cavendish, dojel Jakobsen až na konci startovního pole. „Je to však tím, že hlavně fyzicky nebyl ještě na nejlepší úrovni. Ale jakmile jsou trochu jednodušší úseky, pokouší se být vpředu. Takže jsem opravdu přesvědčen, že je to jenom otázka času,“ dodává Svorada.
Pokud by se opravdu vrátil vítězně, byla by to další cyklistická story s úžasným happy endem. Vždyť sám Jakobsen přiznal, že když v Polsku ležel v nemocnici, bál se, že nepřežije. Obličej měl sešitý 130 stehy, v puse mu zbyl jediný zub. Podstoupil mnoho operací. I přes to všechno se k tomu, co tolik miloval, ale způsobilo mu tolik bolesti, vrací.