Dosud nejstarší genom moderních lidí byl rekonstruován z lebky ženy z Koněprus
V nové studii publikované v Nature Ecology & Evolution mezinárodní tým vědců představuje dosud pravděpodobně nejstarší rekonstruovaný genom anatomicky moderního člověka. Vykazuje delší úseky neandertálské DNA než 45 000 let starý jedinec z Ust'-Ishim ze Sibiře, jemuž patřil dosud nejstarší známý moderní lidský genom. Toto naznačuje, že anatomicky moderní lidé žili v srdci Evropy před více než 45 000 lety. Žena, známá vědcům jako Zlatý kůň, uložená ve sbírkách Národního muzea v Praze, byla objevena v Čechách již v polovině minulého století. Již prof. Emanuel Vlček předpokládal její starobylost, avšak tehdejší metody nebyly schopny starobylost nálezu prokázat.
Starobylá DNA neandertálců a raných moderních lidí nedávno ukázala, že tyto skupiny se mísily kdesi na Blízkém východě poté, co anatomicky moderní lidé opustili asi před 50 000 lety Afriku. To podmínilo , že všichni lidé mimo obyvatele Afriky nesou přibližně 2% až 3% neandertálské DNA. V moderních lidských genomech se tyto neandertálské segmenty DNA v průběhu času stále zkracovaly a proto lze jejich délku použít k odhadu, kdy jedinec žil. Archeologická data zveřejněná v loňském roce sice naznačují, že moderní lidé byli přítomni v jihovýchodní Evropě již před 47–43 000 lety, ale vzhledem k vzácnosti dobře zachovalých lidských fosilií a chybění jejich genomové DNA existuje pouze velmi málo znalostí, kdo byli tito raní migranti – popřípadě jaký byl jejich vztah ke starobylým a současným skupinám lidí.
V nové studii publikované v Nature Ecology & Evolution mezinárodní tým vědců představuje pravděpodobně dosud nejstarší genom moderního člověka. Žena, známá vědcům jako Zlatý kůň, byla objevena v Čechách již na počátku padesátých let a vykazovala delší úseky neandertálské DNA než 45 000 let starý jedinec z Ust'-Ishim ze Sibiře, který byl nositelem dosud nejstaršího známého moderního lidského genomu. Genetická analýza naznačuje, že žena byla součástí populace, která se vytvořila před rozdělením populací, které vedly k současným Evropanům a Asijcům.
Předchozí pokusy o datování založené na pozůstatcích zvířat nalezených poblíž nálezu a na morfologii poměrně dobře dochované lebky Zlatého koně vedla k počátečnímu odhadu stáří do období před více než 30 000 lety, ale pozdější radiokarbonové datování přinesla různé výsledky, z nichž některé řadí fosilii až do období období před 15 000 lety. Datování nálezu nad 30 tisíc let podporovaly závěry nedávné antropologické studie publikované v časopise PLOS One (Rmoutilová aet al., 2018), která naznačila, že ženská lebka Zlatý kůň vykazuje morfologickou podobnost k lidem Evropy, kteří zde žili před posledním zaledněním (Late Glacial Maximum). Proto se antropologové Petr Velemínský z Národního muzea v Praze a Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze obrátili ke spolupráci s genetickou laboratoří Max Planck Institutu. Teprve výsledky genetické analýzy přinesly jasnější obraz.
"Nalezli jsme důkazy o kontaminaci analyzované lidské kosti kravskou DNA, což ukazuje, že klih z hovězích kostí, který byl použit v 50. letech ke konsolidaci lebky, posouval radiokarbonová data do mladších období než je skutečný věk fosilie" říká Cosimo Posth, jeden z hlavních autorů. Posth byl dříve vedoucím výzkumné skupiny v Institutu Maxe Plancka pro vědu o lidské historii a v současné době je profesorem archeologie a paleogenetiky na univerzitě v Tübingenu.
Byla to však neandertálská DNA, která vedla tým k jejich hlavním závěrům o stáří fosilie. Zlatý kůň nesl ve svém genomu přibližně stejné množství neandertálské DNA jako Ust´-Ishim nebo jiní anatomicky moderní lidé mimo Afriku, ale segmenty s neandertálským původem byly v průměru mnohem delší.
"Výsledky naší analýzy DNA ukazují, že Zlatý kůň žil blíže době mísení moderního člověka s neandertálci," říká Kay Prüfer, první autor studie.
Vědci odhadli, že Zlatý kůň žil přibližně 2 000 let po posledním mísení. Na základě těchto zjištění tým tvrdí, že Zlatý kůň představuje dosud nejstarší lidský genom, který je zhruba stejného stáří, ne-li o několik set let starší, než Ust’-Ishim.
"Je docela zajímavé, že první anotomicky moderní lidé v Evropě nakonec neuspěli!" Stejně jako Ust'-Ishim a dosud nejstarší evropská lebka z Oase 1, ani Zlatý kůň nevykazují žádnou genetickou souvislost s moderními lidmi, kteří v Evropě žili před 40 000 lety, “ říká Johannes Krause, další hlavní autor této studie a ředitel Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology.
Jedním z možných vysvětlení diskontinuity, přerušení linie prvních moderních lidí, je Kampánská ignimbritová sopečná erupce (Campanian Ignimbrite Eruption) zhruba před 39 000 lety, která vážně ovlivnila klima na severní polokouli a mohla snížit šance neandertálců a raných moderních lidí na přežití na rozsáhlém území Evropy v době ledové.
“Nové výzkumy starých nálezů fosilního člověka i objevy nových nálezů ukazují, že morfologické znaky kostry mají stále význam a výpovědní hodnotu pro pochopení evoluce našeho druhu. S těmito znalostmi mohou genetici zacílit analýzy novým směrem a přinést detailní a jedinečné argumenty o lidech dávné minulosti”, doplňují Petr Velemínský a Jaroslav Brůžek.
Stejně jako pokroky ve výzkumu starobylé DNA odhalují více o příběhu našeho druhu, budoucí genetické studie dalších raných Evropanů pomohou rekonstruovat historii a pokles velikosti populace prvních moderních lidí, kteří se rozšířili z Afriky do Eurasie před vznikem současných mimoafrických populací.
Informace o publikaci
Název: Genomic analysis of Czech fossil reveals the oldest modern human skull from Europe. (Genomická analýza českých fosilií odhaluje nejstarší moderní lidskou lebku z Evropy).
Autoři: Kay Prüfer, Cosimo Posth, He Yu, Alexander Stoessel, Maria A. Spyrou, Thibaut Deviese, Marco Mattonai, Erika Ribechini, Thomas Higham, Petr Velemínský, Jaroslav Brůžek, Johannes Krause
Časopis: Nature Ecology & Evolution
DOI: 10.1038/s41559-021-01443-x
Akce dokumentů