Jaromír Jágr po nádherném průniku dal svůj první gól ve Stanley Cupu. V prodloužení rozhodl bitvu s New Jersey Devils, v níž mělo jeho mužstvo na kahánku.
„Myslel jsem, že by se mohl prosadit Mario Lemieux, neb v klíčových okamžicích obvykle zabere,“ prohlásil na tiskovce kouč Bob Johnson. „Ale sázíme i na Jágra, jelikož má obrovský talent. Výsledek často ovlivní náhoda. Jenže tentokrát to nebylo štěstí. Za vítězství vděčíme výjimečnému umění.“
Dobrá rada od táty
Obecenstvo v legendární pittsburské Mellon Areně, jež svým tvarem připomínala iglú, vidělo záblesk oslňující budoucnosti čísla 68. Jeho pozoruhodná kariéra pokračovala v úterý v play off druhé nejvyšší české soutěže. Ve třetím semifinále v Porubě. O třicet let později!
Tenkrát se do Jágrovy brilantní akce promítla jeho hbitost, síla, troufalost i zručnost. Přinesla Penguins spásu, jelikož se silnými Devils prohrávali v prvním kole 0:1 a ani ve druhé partii rivaly zrovna neválcovali. Na střely ztráceli 25:40, v prodloužení 1:7, když se Jágr rozjel s pukem po pravém křídle.
Zoufale se po něm sápal forvard MacLean, muž, jehož klubové rekordy v Devils později vymazal až další našinec – Eliáš. Hákoval ho, držel.
Neudržel.
Český nováček se dral před branku, jak mu kdysi vtloukal do hlavy táta. V jednu chvíli málem ztratil kotouč. Takřka od zadního mantinelu ho vylovil holí, kterou držel v jedné ruce. „A najednou jsem se vynořil před překvapeným gólmanem Terrerim,“ líčil v knížce Z Kladna do Ameriky. „Měl jsem rychlost, takže jsem ho objel, počkal, až si lehne, a zavěsil jsem.“
Čas 68:52. Skóre 5:4. Údiv. Extáze. Úleva. Zklamání. Vztek. Emoce v hale kypěly, spustil se rachot připomínající výbuch.
Nadšený Jágr si stáhl levou rukavici a na vteřinku v náhlém pominutí mysli vztyčil prostředníček. Vyskočil do vzduchu. Přijímal blahopřání od Coffeyho, Francise, Recchiho, Trottiera... Taky samotný Lemieux ho objal. Diváci dál křičeli, tleskali a točili nad hlavami bílými ručníky. Úplný ráj na ledě.
Němý hrdina a drsná odplata
Jágrovy zásluhy nesnížila ani jeho neschopnost promluvit v kabině s novináři. Jeho angličtina ještě nestála za moc. A po ruce asi nebyl tlumočník a parťák Hrdina, jenž krajana v prosinci po přestupu z Calgary vyprostil ze splínu a od vlastní branky rozjel zmíněnou akci.
Po utkání vzal rozjařený Jágr manžele Němcovy, u nichž bydlel, na oslavu do oblíbeného podniku Sports Garden. Uvnitř ale vypukla šílená vřava, takže brzy odešli.
Na vlasatou hvězdičku pak čekal ještě jiný druh povyku. Neslušného gesta, jež mnozí na stadionu přehlédli, si dobře všimli borci s ďábelským znakem na dresu. A určitě ho zelenáčovi nehodlali jen tak prominout.
Za Devils tehdy váleli Šťastný, Shanahan, Muller, Fetisov či Kasatonov. „Už při rozbruslení jsem ze všech stran slyšel: Počkej, my ti ten prst useknem!“ píše se v Jágrově autobiografii.
Právě Shanahan, s nímž se český idol po letech spřátelil při angažmá v New York Rangers, mu uštědřil několik ostrých štulců holí, z nichž vzniklo pár pořádných modřin.
Centr Boschman stihl během jednoho přerušení pět „seker“ do Jágrových paží.
Načež se předvedl proslulý darebák Claude Lemieux: „Před vhazováním mě praštil koncem hokejky do obličeje, takže jsem měl plnou pusu krve a musel zase zpátky na střídačku.“
První účast v zámořském play off poskytla vykulenému evropskému přistěhovalci spoustu všelijakých zkušeností.
Jaromír Jágr z Kladna v utkání s Porubou.
Pomohl Pittsburghu otočit všechny čtyři série s New Jersey, Washingtonem, Bostonem i Minnesotou. Posbíral obstojných 13 bodů (3+10). Za odměnu směl vzepřít nad hlavu posvátný Stanley Cup.
Kdoví zda by s ním Penguins směli v červnu křepčit, kdyby Jágr v dubnu nedotáhl svůj drzý výpad z pravého křídla a Devils se ujali v Pittsburghu vedení 2:0?
Už jako superstar NHL si JJ každopádně pamatoval, jak ho kouč Johnson před startem prodloužení plácl po zádech a pravil: „Ty to dneska rozhodneš!“
A samozřejmě už nikdy nezapomněl, že se ani nejkrásnější a nejdůležitější trefy neslaví zvednutým prostředníkem.
