Byl první květnový den roku 2016 a talentovaný Zdeněk Kolář vybojoval premiérovou účast ve finále challengerového turnaje. Tehdy na ostravské antuce titul nezískal. Na další šanci navíc čekal téměř pět let. Až v neděli v portugalském Oeiras slavil vytoužený úspěch v podobě trofeje ve dvouhře. „Jsem plný dojmů. Nespal jsem úplně nejlépe,“ líčil čtyřiadvacetiletý tenista po životním úspěchu.
Tenisoví matadoři rádi vypráví legendu: Pokud hráč ustojí krizový moment v prvním zápase a s odřenýma ušima postoupí, celý turnaj pak většinou vyhraje. Zdeněk Kolář to zažil na vlastní kůži. Na úvod utekl hrobníkovi z lopaty a po zbytek antukového podniku nedaleko portugalské metropole už kraloval. „Vyhrát turnaj z mečbolu je úžasný pocit,“ prohlásil rodák z Bystřice nad Pernštejnem. V úterý vstoupil vítězně i do challengeru v chorvatském Splitu.
S mladým Portugalcem Nunem Borgasem jste musel odvracet mečbol a nakonec vyhrál ve třech setech. Byl to zlomový zápas?
„První kolo byl jeden z nejtěžších zápasů v turnaji. Soupeř sice startoval na divokou kartu, hraje ale ve velké formě. Věděl jsem, že to bude nesmírně těžké utkání. To se potvrdilo. Hrál opravdu výborně, ale podařilo se mi zápas zvrátit na svoji stranu. Vyhrát turnaj z mečbolu je úžasný pocit. Zažil jsem to poprvé.“
V dalších zápasech včetně finále jste už neztratil ani set. Postupně jste vyřadil Rakušana Miedlera, domácího Cacaa, Argentince Trungellitiho a ve finále Portugalce Eliase, bývalého 57. hráče světa. Byl jste v laufu?
„Zápasy byly výsledkově jednoznačné, pro soupeře až přísné. Bitvy to byly mnohem vyrovnanější, než napovídalo celkové skóre. Ve finále jsem se snažil být agresivnější než Gastao, abych mu nedovolil tolik si obíhat bekhendovou stranu, jelikož z forhendu je velice nebezpečný. To se mi dařilo celé utkání.“
Zkušený Portugalec působil místy nekoncentrovaně. Rozhodlo o vítězství 6:4, 7:5 vaše lepší mentální nastavení?
„Určitě to mohlo mít roli a hrát v můj prospěch. Na Gastaovi jsem však viděl, že chtěl na domácí půdě hodně vyhrát. Přesto, že nebyli přítomni diváci.“
Jak jste si vlastně zvykl na turnaje v době koronaviru? V čem jsou největší změny oproti normálu?
„Turnaje jsou trochu jiné než dřív. Přece jen nejsou diváci na tribunách. Z hotelu většinou nikam nesmíme. Každý den je nám měřena teplota a dvakrát týdně podstupujeme PCR test. Největší rozdíl vidím v cestování. Je potřeba mnohem více papírování a hlídat si, aby měl člověk vše potřebné pro vstup do jednotlivých států.“
Berete první challengerový titul jako odměnu za vynaloženou dřinu?
„Určitě ano. Poslední půl rok nevycházel výsledkově, jak bych si přál. Jsem rád, že se to teď obrátilo k lepšímu.“
Sezonu jste dosud neměl ideální. Na druhou stranu jste narazil na řadu kvalitních soupeřů. Dvakrát jste prohrál třeba s Bulharem Kuzmanovem, který vám už musel pít krev, ne?
„Ano, začátek sezony nebyl po výsledkové stránce nejlepší. Měl jsem poměrně těžké soupeře, ale herně jsem věděl, že předvádím dobrý tenis a že se to zlomí. Dimitar v letošním roce hraje výborně, udělal velký posun. Hrát proti němu je hrozně složité, téměř nekazí. Je výborný kondičně, doběhne velkou spoustu ztracených míčů.“
Dařilo se vám rychle hodit bolestivé prohry za hlavu?
„Pro mě je to docela složité. Na některé porážky není snadné rychle zapomenout. Ale snažím se s tím bojovat.“
V tenise je klíčová právě psychika. Může vám první titul v tomto směru hodně pomoci?
„Forhend a bekhend umí hrát dnes každý. Rozhoduje hlava. Věřím, že mi toto vítězství pomůže.“
Co vám po turnaji říkal váš otec, který je zároveň vaším trenérem? Byl dojatý?
„Byl šťastný, že se mi to povedlo. Říkal, ať si radost pořádně užiju.“
Jak jste tedy prožíval životní úspěch vnitřně vy sám?
„Trošku si už uvědomuji, že se mi to povedlo. V noci po finále jsem nespal úplně nejlépe. Byl jsem plný dojmů a radosti.“
Titul vás zase o něco přiblížil dvoustovce světového žebříčku i vašemu kariérnímu maximu (208. místo). Jaké máte plány pro nadcházející měsíce?
„Určitě bych se rád posunul do dvoustovky. Dělám pro to maximum a věřím, že se mi to povede. Ale je potřeba respektovat také stupňující se kvalitu ostatních hráčů.“
Čím dál větší konkurenci jste už zmiňoval dřív. Musíte se neustále zlepšovat, abyste držel své pozice?
„Konkurence se skutečně zvyšuje. A není to jen můj názor. Bavil jsem se o tom i se zahraničními hráči. Mají stejný pohled. Já se chci dále zlepšovat, i když nevyjde každý zápas. Věřím v průlom a postup žebříčkem. Dělám maximum a doufám, že se mi to povede.“
INFOBOXY
Vítězný start ve Splitu
První zápas po triumfu na challengeru v portugalském Oeiras zvládl Zdeněk Kolář vítězně. V úvodním kole podniku ve Splitu nedal šanci Akirovi Santillanovi. Japonský rodák reprezentující Austrálii uhrál proti českému soupeři pouhé dva gemy a za stavu 6:2, 5:0 pro Koláře zápas skrečoval. Ve druhém kole rozjetý český tenista narazí na Australana Thanasi Kokkinakise, bývalého 69. hráče žebříčku. Na chorvatské antuce si Kolář zahraje také čtyřhru po boku zkušeného Lukáše Rosola.
Tenisový samorost
Zdeněk Kolář je v tenisovém světě tak trochu unikát. Celý život trénuje pod dozorem svého otce, nikdy jej nezlákal žádný velký klub. „Za Prostějov hraji družstva, občas tam trénuji, ale jinak se připravuju s mým tátou doma. Tomu věřím od mala nejvíc,“ nechal se slyšet Kolář, který tak stále reprezentuje TK Bystřice nad Pernštejnem. „Od malička jsem prakticky sám s tátou. Jsem v tomhle takový paradox.“
Související články
