Hlavní obsah

Česká senzace, po premiéře je třetí v historii! Už si nečte, že ji koupili v Keni

Michal OsobaSport.czPrávo

Poprvé se pustila do královské vytrvalecké distance, pořádně netušila, co ji čeká. A byl z toho skvělý výkon! Časem 2:29:39 zvládla Moira Stewartová maraton pod dvě a půl hodiny jako třetí Češka po Evě Vrabcové a Aleně Peterkové, v 25 letech ale jasně v nejmladším věku. Jen těch zpropadených devět sekund, které ji ve švýcarském Belpu dělily od olympiády…

Foto: Aleš Gräf

Česká běžkyně Moira Stewartová.

Článek

S odstupem převládá nadšení z parádního debutu, či mrzutost z těsně uniklého limitu?

Těch devět sekund mě mrzelo nejvíc po doběhu, to jsem si tam dřepla a trochu fňukla. Ale rychle jsem se vzpamatovala a mám spíš radost. Byl to můj první maraton, tak to beru jako náznak, že na ten čas mám a nebyla jsem daleko od nejlepších.

Do kdy jste na trati věřila, že je čas 2:29:30 ve vašich silách?

Já úplně mezičasy nevnímala, na to má hlavu spíš brácha, tak jsme spolu občas komunikovali. Když jsme nabíhali do posledního kola, byla jsem přesvědčená, že to je prohraný boj, tak jsem se ptala bráchy, kolik ztrácíme. A on říkal, že to pořád hratelné je, což mě nakoplo, také poslední kolo byl svižnější. Do posledních metrů jsem doufala a kontrolovala hodinky, pak už jsem viděla ten čas v cíli, ale furt jsem se snažila aspoň o co nejlepší výkon.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený MOIRA (@moira_stewart)

Kdy vás vlastně napadlo se pokusit o olympijský limit v maratonu? Vždyť teprve vloni jste běžela první půlmaraton a mluvila o pozvolném přechodu z dráhy na silnici…

Když jsem byla vloni na mistrovství světa v půlmaratonu, dostala jsem od trenéra (Václav Janoušek) na výběr, jak by měl vypadat rok 2021. Jestli se soustředit na mistrovství světa v krosu, které stejně bylo odloženo, na desítku, na halovou sezonu, nebo že by po tom dobrém půlmaratonu mohla být šance zkusit zabojovat o olympiádu v maratonu. Ta vidina olympiády mě zblbla, i když to z těch čtyř variant byla ta nejšílenější…

Jak jste vybrala zrovna maraton v Belpu? Na letišti docela foukalo, dokončily jen čtyři běžkyně…

Komunikovali jsme s Honzou Pernicou jako běžeckým šéftrenérem a Belp nám přišlo jako dobrá volba, jenže mělo se běžet před třemi týdny.

Pak ale zasáhlo počasí a termín se přesouval. Kdy jste to zjistila?

Večer před odletem. V šest ráno jsme se měli přesouvat, odpoledne předtím přišla zpráva, že se termín odsouvá. Startovka měla být nabitější, snad padesát mužů a deset holek, ale jak se to posunulo, tak si lidi našli jiné závody.

Díky tomu se mohl do startovní listiny zařadit i váš o tři roky mladší bratr Gerron?

Mailem nám přišla zpráva, že si můžeme vzít vodiče, asi díky tomu zúžení startovního pole. A v původním termínu závodu jsme s bráchou a jedním klukem ze skupiny běželi dvacet kilometrů v maratonském tempu a běželo se nám hrozně dobře, tak ten nápad vznikl.

Jak se na něj váš bratr tvářil? Běhá mnohem kratší tratě…

On trénuje na patnáctistovku nebo pětku, nechtělo se mu… Je i trochu nervák, říkal, že bude až poslední možností, ale moc jiných nebylo, ostatní se chystají na mistrovství republiky v půlmaratonu. Tak brácha řekl, že mi pomůže.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Spartak Praha 4 (@spartakpraha4)

Nakonec s vámi absolvoval téměř celý maraton, jaká byla původní dohoda?

Říkali jsme si, že zkusí 25 až 30 kilometrů, když to půjde dobře, ideálně mě dotáhnout do skupiny, které bych se mohla držet, abych neběžela sama. Akorát tam nikdo nebyl, Švýcarka Fabienne Schlumpfová byla vepředu, další holčina už vzadu, tak to brácha odkroutil se mnou. Každý metr jsem se hrozila, kdy odpadne, ale moc mi pomohlo i psychicky, že vydržel.

Slíbila jste mu nějakou odměnu?

Byl tam zadarmo, zaplatila jsem mu všechny testy, ale možná ještě něco vymyslím. (úsměv)

Potkala jste při svém debutu obávanou maratonskou zeď, tedy výraznější krizi?

Krizí byla spousta, od 25. kilometru to byl hukot, přicházely návaly, kdy se mi běželo dobře, pak špatně. Největší krize přišla asi šest kilometrů před cílem, to byla asi ta zeď. Měla jsem gumové nohy, vlekla je za sebou, ale jak na mě brácha houkl, že ještě mám šanci, opřela jsem se do toho, i když jsem mlela z posledního.

Čas jste zaběhla skvělý, ale cesta na olympiádu zřejmě povede jen se splněným limitem. Přijde ještě druhý pokus v Praze 30. května?

Zvažujeme to. Asi se o to pokusím, i když jsem původně teď další maraton nechtěla běžet. Ale když už jsem byla tak blízko…

Jak náročný vůbec byl přerod v maratonkyni? O kolik kilometrů více jste naběhala?

Skoro ze dne na den týdenní průměr stoupl tak o padesát kilometrů… Předtím byl kolem 120, teď se vyhoupl i přes 170, i když ne každý týden. Vysokohorské soustředění jsem neměla, ale když byly v Česku hromady sněhu, vyrazila jsem do Portugalska.

Nenadávala jste si chvílemi, že jste si z trenérovy nabídky vybrala zrovna maraton?

Ze začátku to bylo složité, to navýšení mě celkem zabilo, odnesly to i nohy a byla jsem pak ráda, když jsem klusala kilometry po 5:30… Bylo to asi určitě nejtěžší tréninkové období.

Než jste se vloni na půlmaratonském mistrovství světa v Gdyni blýskla časem 1:11:08 jen sedm sekund od českého rekordu, prý se vám honily v hlavě i myšlenky na konec s běháním.

V hlavě mi lítaly celkem často. Asi bych se na běhání nevykašlala, to bych si neodpustila, spíš jsem potřebovala změnu po letech kroužení na dráze. Přece jen deset let jsem běhala dokola, a to je na palici. Změna měla přijít s půlmaratonem na jaře, jenže se závody rušily a motivace upadala. Až první půlmaraton mé myšlení změnil a začala jsem se těšit na závody.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený MOIRA (@moira_stewart)

Na dráhu se ještě vrátíte? Máte na ní šest domácích titulů…

Letošek asi bude převážně maratonský, ale příští rok se k desítce vrátím, potřebuju na ní zrychlit a stavět výkonnost zespoda. Rychlejší maratonkyně mají lepší desítku než já.

Celá vaše rodina je běžecká, vyrazíte si někdy zaběhat všichni společně?

Někdy asi jo, ale už si úplně nevybavím, že bychom běželi všichni. Každopádně sama s bráchou, taťkou nebo mamkou chodím běhat často.

Po otci Eddiem máte skotské kořeny, mohla byste Skotsko i reprezentovat?

Nemám skotské občanství, i když jsem tam jako juniorka běžela šampionát na dráze a třikrát i v krosu. Navíc bych musela reprezentovat Velkou Británii, což bych měla těžší, i proto jsem ráda, že můžu závodit za Česko.

Jak často do Skotska jezdíte?

Normálně přes léto každé dva roky. Za rodinou, máme tam i barák, o který se táta stará, tak tam jezdí častěji. Ale teď jsme tam kvůli současné situaci dlouho nebyli…

Vaše jméno už je nejen mezi běžci známé, ale musíte ještě často vysvětlovat svůj původ a že jste opravdu Češka?

Ještě vloni po půlmaratonu jsme si někde přečetla, že asi český svaz byl na nákupech v Keni… Ale teď už jsem to neznamenala, lidé kolem běhání mě mají v povědomí.

Stále závodíte za Spartak Praha 4, nelákají vás do klubů přidružených ke střediskům?

Podporu na přípravu mám i od Spartaku a od podzimu jsem ve středisku Olympu, kde mám výborné zázemí a hezky se o mě starají. Přestup mi nebyl nabídnut, kdyby byl podmínkou té podpory, tak by mě asi neminul, ale dokud to půjde, chci běhat ve svém oddílu, kde jsem doma.

Studovala jste počítačovou grafiku, ještě se jí věnujete?

Živnost na ni mám, sem tam něco na zakázku udělám, co se týče grafiky, letáků a reklam, ale teď převládá běhání. Grafice se budu moct věnovat do konce života, běhání na té vyšší úrovni ne, tak se chci teď vypráskat na něm.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Sportcz (@sport.cz_ig)

Reklama