Radomil Eliška - v Sapporu dirigentská legenda

Radomil Eliška (6. 4. 1931 – 1. 9. 2019) byl na brněnské JAMU žákem Břetislava Bakaly, k jeho učitelům patřili ale i František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Studoval také hru na housle u Julia Remeše. Nejprve působil jako dirigent Vysokoškolského souboru v Brně, následně pražského Československého státního souboru písní a tanců a devět let byl dirigentem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Jednadvacet let (až do roku 1990) pak stál jako šéfdirigent v čele Karlovarského symfonického orchestru, se kterým podniknul řadu koncertních turné do zahraničí, a natočil řadu úspěšných nahrávek.

Pak působil pět let v čele Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních. Zároveň spolupracoval s řadou předních českých a zahraničních orchestrů, jako je např. Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Státní filharmonie Brno nebo Pražská komorní filharmonie. Zajížděl také do zahraničí – v místech jeho hostování figurují Drážďany, Záhřeb, Moskva, Rostov, Halle nebo Würzburg. Nejvýznamnější kapitola jeho uměleckého života však začala až v roce 2004, kdy poprvé vyjel di Japonska a hostoval tam u tokijského NHK Orchestra. Po dvou letech byl pozván do Sappora, kde získal čestný titul doživotního dirigenta poté, co tam od onoho roku 2006 až do roku 2017 pravidelně hostoval. O této slavné a obdivuhodné kapitole jeho umělecké dráhy se u nás moc neví – ale v Japonsku dirigoval celkem 82 koncertů a koncertoval tam a nahrával s tamními nejuznávanějšími orchestry. Hlavní kulturní instituce Japonska NHK ho zařadila mezi „legendy“ světového dirigentského umění.

V pořadu Na návštěvě se pokusíme tuto mezeru trochu zaplnit a pustíme si u nás jinak nedostupné nahrávky, které zachycují živá vystoupení Radomila Elišky s jeho Sapporo Symphony Orchestra. Uslyšíme dvě Dvořákovy symfonie – 7. a 8., předehru V přírodě a symfonickou báseň Holoubek (Eliška byl spoluorganizátor Dvořákova karlovarského podzim a léta předsedou Společnosti A. Dvořáka); pak Smetanovu předehru k Prodané nevěstě, Svitu z Janáčkovy Lišky Bystroušky a Tarase Bulbu (spolupracoval na kritickém vydání orchestrálních partitur L. Janáčka); ale také Mozartovu Pražskou, Druhého Brahmse nebo Šeherezádu Rimského-Korsakova. Eliška byl u nás držitelem medailí Bedřicha Smetany a medailí Leoše Janáčka, a také medaile W. A. Mozarta za nastudování a výraznou interpretaci jejich děl.

Radomil Eliška byl vyhledávaným pedagogem na AMU v Praze. Mezi jeho žáky patří např. Leoš Svárovský, Jakub Hrůša, Jaroslav Brych, Vojtěch Spurný, Tomáš Brauner, Tomáš Netopil, Marko Ivanovič, Jakub Klecker, Lukáš Vasilek, Marek Štryncl, Stanislav Vavřínek, Jan Bubák, Ondřej Vrabec, Damiano Binetti, Jan Svejkovský a řada dalších. Jakub Hrůša a Ondřej Vrabec také na pana profesora v našem pořadu zavzpomínají. Sám prof. Radomil Eliška bude hovořit o své práci ve dvou záznamech živě vysílaných pořadů Telefonotéka, v nichž byl hostem na stanici Vltava.

Na D-dur 10. a 11. dubna 8:00-12:00 s reprízami po půlnoci.