Mrázek absentoval od konce ledna, kdy si v duelu Caroliny s Dallasem po kolizi se spoluhráčem Maxem McCormickem poranil palec pravé ruky a musel na operaci.
Na farmě se měl Mrázek dostat zpátky do zápasového rytmu. Hurricanes v pátek českého gólmana povolali zpět do prvního týmu, kterému bude k dispozici na víkendové zápasy proti Dallasu.
Kam mi zmizel kloub, divil se Mrázek. S dráty v palci chystá návrat  |
Zapotil se především ve druhé třetině, kdy jej Griffins zasypali 23 střelami. Účastník dvou mistrovství světa i Světového poháru v Torontu z roku 2016 však udržel vedení 2:1. „Stříleli odevšud, byl jsem docela unavený po druhé třetině, ale rychle jsem zase nabral síly,“ popisoval Mrázek.
Nijak mu nevadilo, že se hrálo v Chicagu už odpoledne. „Já mám odpolední utkání rád, my jich normálně moc nemáme. Hrál jsem zápas po osmi týdnech, takže jsem byl rád, že už konečně můžu chytat. Mohl jsem si vyzkoušet chytat naostro, hledat si puky přes stínící hráče. Bylo to pozitivní,“ pochvaloval si Mrázek.
Těšilo ho, že se ocitl pod palbou soupeře, protože se chce co nejrychleji dostat do formy, aby v dresu Hurricanes mohl navázat na podařený vstup do sezony. Než se při čtvrtém startu zranil, stihl ze tří utkání vychytat dvakrát čisté konto. Drží si tak průměr 0,99 obdržené branky na zápas a úspěšnost zákroků 95,5 procenta.
„Neříkal jsem spoluhráčům, aby na mě nechali jít tolik střel. Ale byl to zábavný zápas, jsem rád, že jsem mohl čelit 45 střelám. Je to lepší, než abych tam stát a šla na mě jedna za pět nebo deset minut,“ smál se Mrázek, jenž chytal v AHL poprvé od ročníku 2014/15, kdy při působení v Detroitu nastupoval i za Grand Rapids.
Petr Mrázek v dresu Caroliny |
O tom, že se rozchytá v dresu Wolves, se dozvěděl o víkendu. „Bavili jsme se v sobotu s generálním manažerem (Donem Waddellem) a trenérem gólmanů (Paulem Schonfelderem), že jestli se budu přes víkend cítit dobře, že bych ve čtvrtek chytal. Cítil jsem se pak dobře i v pondělí, úterý i ve středu, takže jsem nastoupil,“ kývl Mrázek.
Udělal tak první krok k tomu, aby se vrátil do branky Caroliny. „Chytat v zápase a poznat, jak se po zranění cítím v plném zápřahu a se soupeři dotírajícími u branky, je klíčová věc. Byla to dlouhá cesta a jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet, jestli jsem připravený nebo ne.“
