Z Chlumu vyjel arcivévoda pro kulku do Sarajeva. Zámek zůstává nevyužitý

Později tam trávil dovolenou třeba Edvard Beneš, po druhé světové válce z něj firma udělala rekreační středisko. Zámek vyrostl na místě někdejší tvrze v roce 1710, o což se zasloužil rod Fünfkirchenů. Od té doby se s ním spojila řada příběhů.

Ten poslední patří mezi ty smutnější. Již řadu let se nedaří novobarokní budovu otevřít lidem, soukromý majitel své plány zatím nedokončil. A tak chlouba bývalého šlechtického panství stojí bez využití, otevřený je jen zámecký park.

Zámek v Chlumu u Třeboně 12 fotografií

Právě s osobností Františka Ferdinanda je zámek spojený nejvíce. S manželkou Žofií Chotkovou v něm měli své letní sídlo.

„Svůj hlavní zámek měli v Konopišti, další majetek jim patřil v Rakousku či Itálii. V Chlumu si budovali zázemí, i jejich dětem se v letním bytě líbilo. Navíc odtud vyráželi na cesty po Rakousku a měli to blízko do Vídně,“ povídá ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni Václav Rameš. Sám připravoval výstavu o životě následníka trůnu, kterou přímo na zámku zpřístupnili před několika lety.

Když manželé Ferdinand a Žofie odjížděli ze zámku do Sarajeva, kde na ně byl spáchán atentát, jenž zapříčinil první světovou válku, zanechali v sídle u Třeboně své tři děti.

Po smutné zprávě z Bosny sirotci ještě nějaký čas zůstali na zámku. Na princeznu Žofii a prince Maxmiliana a Arnošta dohlížel jejich poručník hrabě Thun a vychovatel Stavovský.

„Nyní jest hlavním a nejmilejším jejich zaměstnáním každodenní navštěvování nádraží na stanici Chlumec-Pilař, kde podílejí různými dárky vojíny do války jedoucí neb podávají občerstvení raněným z bitev se vracejícím,“ napsaly v úvodu září 1914 Jihočeské listy. Prý se šlechtičtí potomci často bavili i s místními dětmi a učili se tak od nich český jazyk.

Po válce a vzniku republiky padl habsburský majetek do rukou státu, který i vůči sirotkům zaujal poměrně tvrdý postup. „Z Chlumu si nemohli odnést prakticky nic, ani osobní věci jako fotografie,“ říká ředitel archivu Rameš.

Za první republiky se stalo ze zámku oblíbené módní letovisko, kam mířili známí umělci. Ale lákalo i vrcholné politiky. Na několik týdnů v roce 1929 obsadil velké apartmá tehdejší ministr zahraničí a pozdější prezident Československa Edvard Beneš. Ještě před jeho příjezdem vznikla u přilehlého rybníka Hejtman zámecká plovárna.

Právě ta se málem stala Benešovi osudnou. „V minulých dnech koupal se p. ministr na plovárně v jednom z tamnějších rybníků, při čemž pojednou z neznámé příčiny začal tonouti. Situace stávala se dosti kritickou, a dr. Beneš byl zachráněn v posledním okamžiku skautem, který za ním skočil do hlubiny. Celá příhoda kromě napití skončila pouze uleknutím,“ psal v srpnu 1929 Republikán.

Za korunu ho koupila Spolana

Po druhé světové válce mělo zámek v rukou třeba ředitelství místních skláren. Po úpravách tam byly prostory pro obec, sídlila v něm knihovna či školka. Přechodně sloužil pro výuku školáků. Na nějaký čas zázemí obsadil i Sbor národní bezpečnosti či Pohraniční stráž.

Významná chvíle pro areál, který je dnes kulturní památkou, přišla v roce 1969. Tehdy ho za symbolickou korunu odkoupil národní podnik Spolana Neratovice. Nechal ho přebudovat na své rekreační středisko, úprav se dočkal i zámecký park včetně soch.

„Rád vzpomínám na mládí, když zámek patřil podniku a fungoval jako středisko. Tehdy alespoň částečně tekly peníze do údržby parku a okolí. Byl to ještě skutečně krásný park, a ne prales plný odpadků a popadaných stromů,“ vzpomíná místní obyvatel Václav Matoušek.

Sám má k zámeckému areálu a panství vazbu. Jeho předci zhruba od roku 1780 bydleli v domě v místní části Pařezí, který spadal pod rozvíjející se panství. Po čtyři generace si rodina předávala funkci sádeckého, který měl na starosti místní rybníky a hospodaření na nich.

„To se také stalo osudným Václavu Matouškovi, což byl děda mého dědy. V roce 1874 ho pytláci v nedaleké rybniční osadě zranili a on na místě podlehl. Dodnes na tom místě stojí kříž, který čin připomíná,“ vypráví rodinný příběh Matoušek.

O to více ho mrzí, že nyní areál neprosperuje a zámek je uzavřený. Jde podle něj o nedoceněnou památku. Vadí mu hlavně stav parku. „V něm kdysi arcivévoda vysázel vzácné dřeviny, které si nechával dovážet ze zahraničí. Otevření by jistě přilákalo další turisty, což by pomohlo místní ekonomice,“ předpokládá Matoušek.

Po revoluci vznikla akciová společnost Spolana, která později prodala rekreační a školicí středisko neratovické společnosti EST. IM. HO, která patří mezi firmy českoitalského podnikatele Girolama D’Agostina. Společnosti zámek dodnes patří, přestože ho několikrát nabízela k prodeji. Naposledy před pár měsíci.

Hotel pro nizozemské klienty

Majitel plány má, zatím se mu je nepodařilo uskutečnit. MF DNES mluvila se synem podnikatele Salvatorem D’Agostinem. Ten sdělil, že nabídka prodeje neznamená, že se projekt nehýbe. Firma má více nemovitostí, u většiny si vlastník nechává otevřenou i cestu k prodeji.

„EST. IM. HO vlastní zámek již mnoho let, ale dlouhou dobu rekonstrukci brzdili její společníci, kteří již nejsou součástí,“ uvedl D’Agostino a představil i další plány.

V části má být restaurace pro veřejnost. Jedno křídlo chce majitel proměnit na hotel především pro zahraniční turisty, do oblasti prý hojně přijíždějí třeba Nizozemci.

V další části pak bude muzeum Františka Ferdinanda d’Este. „Máme přichystanou rozsáhlou kolekci jeho věcí. Měli jsme cíl otevřít restauraci již toto léto, ale brzdí nás covid. Doufáme, že se to povede příští rok,“ přidává syn majitele.

Úpravy jsou nákladné. Podle D’Agostina jsou nyní v opravě například koupelny a toalety a čeká se na největší rekonstrukci, která se dotkne více než 200 oken.

Dříve měla možnost zámek koupit i obec (dnešní městys), ale příležitost nevyužila. Nyní by na něj neměla peníze. „Vidím v zámku i parku obrovský potenciál, který může zvednout ten, kdo bude mít jak finance, tak dobrou a hlavně reálnou vizi. Historie zámku je zajímavá, nabízí se vycházet z osobnosti Františka Ferdinanda a jeho rodiny,“ tuší starostka městyse Jitka Bednářová.

I ona poukazuje na to, že park není v dobrém stavu, přestože má velkou dendrologickou hodnotu a pro řadu místních je srdeční záležitostí. „Pamatuji si udržovaný park a byla to nádhera,“ připomíná.