Vědci určili dlouho přehlíženou část jižního zlomu San Andreas, která by podle nich mohla představovat v relativně blízké budoucnosti největší riziko zemětřesení pro oblast Los Angeles – podle odhadů se měla zde nahromaděná energie uvolnit už před přibližně osmdesáti lety.
Zlom San Andreas ukrýval desítky let svou nejrizikovější část. Seismologové teď popsali její hrozbu
Seismologové současně upozorňují, že nový výzkum má i světlejší stránku: je-li jejich analýza správná, je možné, že až toto dlouho předpovídané ničivé zemětřesení opravdu udeří, nemusí napáchat v oblasti tolik škod, jak se někteří vědci dříve obávali.
„To je pro Los Angeles opravdu významné snížení rizika – samozřejmě, pokud je to pravda,“ komentovala výsledky studie zveřejněné v odborném žurnálu Science Advances seismoložka Lucy Jonesová.
Zlom San Andreas je název pro tektonický zlom, který se nachází v Kalifornii v USA a odděluje tak západní část Kalifornie od zbytku kontinentálního USA. Jeho příčinou je pohyb dvou litosférických desek, v tomto případě pacifické a severoamerické. V důsledku tření obou desek o sebe dochází ke vzniku zemětřesení. Tato porucha zemské kůry je dlouhá přibližně 1200 kilometrů a široká až 200 metrů.
V různých oblastech zlomu se ale toto uvolňování energie, které vede k zemětřesení, projevuje odlišně. V jižní Kalifornii je systém poruch San Andreas tvořen mnoha menšími „vlákny“ – pro vědce zabývající se zemětřesením je proto obtížné určit, které části systému jsou tedy nejvíce ohrožené.
Geoložka Kimberly Blisniuková, která pracuje na státní univerzitě v San Jose, studovala tento fenomén v kaňonu Pushawalla v pohoří Little San Bernardino. Tam, hned vedle vodou vymletého kaňonu, našla řadu tří prastarých prohlubní v poušti, které vypadaly, jako by byly kdysi součástí původního kaňonu, než je zemětřesení přemístila stranou.
Blisniuková prošla celou oblast, aby ji lépe prostudovala – zajímal ji vliv zemětřesení na změny v krajině; v každé ze tří těchto prohlubní datovala se svým týmem stáří kamení i půdy. Nejstarší z nich, ležící asi dva kilometry od současného kaňonu, byla stará zhruba 80 až 95 tisíc let. Druhá, vzdálená asi 1,3 kilometru, měla asi 70 tisíc let a třetí vzdálená asi 0,7 kilometru, byla stará asi 25 tisíc let.
Na základě těchto tří orientačních bodů výzkumníci vypočítali, že rychlost pohybu této oblasti je asi 21,6 milimetru za rok. Z toho spočítali napětí, které v této oblasti mezi deskami panuje, a zjistili, že tvoří drtivou většinu napětí podél jižního zlomu San Andreas.
„Byla jsem zcela nadšená,“ řekl Blisniuková, která na tomto výzkumu pracovala několik let. „Zlom San Andreas je jedna z nejlépe prozkoumaných geologických poruch na světě, přesto je toho ještě tolik, co můžeme zjistit,“ uvedla.
Zemětřesení má zpoždění
Protože jižní zlom San Andreas pravděpodobně zažije zemětřesení s průměrnou rychlostí jednoho zemětřesení za zhruba 215 let – a protože poslední takové se v nejjižnější části odehrálo v roce 1726 – má to nastávající podle Blisniukové v současnosti už asi osmdesát let zpoždění.
Podle vědců se podél zlomu od posledního zemětřesení nahromadilo takové napětí, že se půda posune při tom dalším asi o šest až devět metrů. Není zatím jasné, zda to bude jediné zemětřesení, nebo jen jedno z mnoha.
Počítačová simulace zemětřesení:
Důležitost objevu ocenil i seismolog Thomas Heaton, podle něhož by to mohlo být přelomové zjištění. Tento vědec roku 2008 vedl skupinu více než tří set vědců, inženýrů a dalších expertů, kteří podrobně zkoumali možné důsledky velkého zemětřesení ve zlomu. Výsledkem byl scénář s otřesy o síle 7,8 stupně, který předpovídá, že by si zemětřesení na zlomu San Andreas mohlo vyžádat více než 1800 mrtvých, 50 tisíc zraněných a škody nejméně ve výši 200 miliard dolarů.
Možná dobrá zpráva
Nová zjištění by mohla tento scénář změnit a do značné míry i zmírnit. Proč? Velké zemětřesení může spustit jen masivní prasklina na dlouhém úseku zlomu San Andreas. Pokud by tato trhlina běžela původně předpovídaným směrem, vyslala by energii do hustě obydlených oblastí San Bernardina, San Gabriel a nakonec i na Los Angeles.
Pokud by ale trhlina vedla způsobem, který vychází z nových objevů, její orientace by odvedla část této energie od Los Angeles a ušetřila by tak město od významné části predikovaného poškození.
Podle Jonesové je variant ve hře více, a přes optimistický výhled posledního scénáře není možné dojít definitivně k nějaké stoprocentní předpovědi. „Pro mě jako vědce by bylo skoro překvapením, kdyby se zemětřesení, až k němu dojde, odehrálo způsobem, který se opravdu blíží tomu, co jsme si představovali,“ dodává Heaton. „Země nás vždycky překvapí – pořád nám připomíná, že v téhle branži potřebujeme trochu pokory.“