„Když mám vzpomenout na Hanu Hegerovou, které jsme neříkali jinak než jejím pravým jménem Carmen, jsem bezradný, jak a kde začít. Je to množství příběhů a okamžiků, kterých mám plnou hlavu,“ přiznal zakladatel společnosti Febio a festivalu Febiofest.
„Znali jsme se téměř čtyřicet let, ale v posledních třiceti letech, kdy jsme bydleli kousek od sebe, jsme se vídávali nejčastěji. Roky po ukončení profesionální kariéry trávila už jen ve svém malém bytě, protože měla potíže s chůzi. Paměť ji však sloužila do posledních chvil, stejně tak ji neopouštěl zájem o vše kolem,“ líčí Fenič.
 |
Od 18. února, kdy Hegerová pobývala v nemocnicích v Motole a Na Homolce, si několikrát telefonovali. „V posledním telefonátu už nedokázala mluvit, ale přesto volání přijala, abych slyšel alespoň její dech,“ vypráví a dodává, že Hegerové a jejím písním na rozdíl od jiných nehrozí zapomnění.
„Její neuvěřitelný životní příběh, který si přála zveřejnit až po své smrti, vyjde knižně koncem roku. Napsal jej Tomáš Padevět a ukazuje, jak silnou osobností byla a jak svůj osud dokázala udržet ve vlastních rukou. Přes dramatické momenty až do úplného konce, o kterém také sama rozhodla. Byli s ní u toho oba její vnuci,“ prozradil.
Podle Feniče nebyla výjimečnost Hegerové jen v interpretaci podložené pády a ponížením, jež mnohokrát zažila, ale i pevném charakteru a osobní integritě. „Všem textům, které zpívala, musela věřit. Přesně tak, jak zpívala v šansonu Žila som správně, otextovaném Milanem Lasicou,“ cituje Fenič: „Keď život zas vyzve ma, Tak konečne účtuj a zaplať dane, v ten deň chcem povedať Žila som správne.”
