7°C
Legendární spisovatelka Elena Lacková se narodila před 100 lety: „Rozvařej vás na mejdlo!“ říkali jí Slováci
Před sto lety se narodila slovenská spisovatelka romského původu Elena Lacková (†81), která byla vůbec první Československou Romkou s vysokoškolským titulem. Své životní zkušenosti popsala v knize Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, kde se mimo jiné vrátila k době existence samostatného Slovenského státu.
Spisovatelka Elena Lacková se narodila romskému otci a polské matce 22. března 1921. Rodiče žili v romské osadě ve Veľkém Šariši. Lásce k literatuře propadla už jako malá. Škola ji bavila, psala básně a dokonce se její tvorba měla objevit v magazínu Časopis paní a dívek. Její příběh připomněl projekt Paměť národa.
Nakonec ale k publikaci básní mladé romské básnířky nedošlo. Psal se totiž březen roku 1939, kdy vzniknul samostatný Slovenský stát a v nově vyhlášeném fašistickém státě bylo nemyslitelné zveřejňovat tvorbu Romky. I chování běžných Slováků se tehdy změnilo.
Jak Elena popsala v knize Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, od Romové od sedláků slýchali nechutné urážky. „Teď vás všechny posbírají a rozvařej vás na mejdlo, abyste se měli čím mejt, cigáni špinavý!“ byla jedna z nich.
Slovenský stát Romy perzekvoval, měli například zákaz vstupu do Prešova a lidé z osad museli nastoupit na nucené práce. Na podzim roku 1943 Elena, už vdaná a s malým dítětem, zažila likvidaci osady ve Veľkém Šariši. Četníci s gardisty Romy vyhnali z jejich domovů a ty pak zapálili.
Postavení Romů se pak příliš nezlepšilo ani v komunistickém Československu. Elena Lacková proto napsala hru Hořící cikánský tábor, ve které zpracovala své zážitky z doby existence Slovenského státu, myslela si, že její drama by pohled na Romy mohlo změnit.
Hra měla úspěch a Elena se díky ní dostala až do Prahy, kde dostala nabídku na turné po vyloučených lokalitách po celém Československu.
Touha vzdělávat se zůstala Eleně Lackové i v dospělosti, v roce 1970 na Univerzitě Karlově odpromovala jako první slovenská Romka, studovala žurnalistiku. Až do důchodu pak pracovala napůl jako osvětářka, napůl jako knihovnice v Domě osvěty v Lemešanech u Prešova. Až po odchodu do penze se mohla věnovat tomu, čemu celý život chtěla – psaní.
Témata:
Související
