Reichel, Výborný, Procházka, Patera – o hráčích zlaté generace, která dobývala tituly mistrů světa, slýcháme celkem často, i když už skončili s hokejem. Řada dalších držitelů zlaté medaile ale postupně upadla v zapomnění.
Jedním z těch, na něž se tak trochu zapomnělo, je i Petr Buzek. Jeho příběh přitom rozhodně stojí za zaznamenání.
Patřil k nadějím jihlavského i českého hokeje, těšil se na draft NHL, měl na kontě tři zápasy za seniorskou reprezentaci na hrách ve Švédsku. Pak ale přišel (málem) osudový okamžik. Usnul za volantem, boural a lékaři mu tvrdili, že přijde o nohu a zbytek života stráví na invalidním vozíku. Tomu se vzepřel, osm měsíců po nehodě už byl opět na ledě.
Jeho příběh byl hlavně v zámoří považován takřka za námět pro filmový scénář. Čtyři a půl roku po osudovém okamžiku totiž nastoupil před bouřící tribuny Air Canada Centre v Torontu k zápasu hvězd NHL. Po boku Lidströma, Juškeviče či Zubova vypadal až nepatřičně – účast si vydobyl výkony v dresu Atlanty.
Sezona snů pokračovala - Buzek dostal pozvánku i k účasti na mistrovství světa. První a zároveň poslední.
K mužstvu se připojil deset dní před šampionátem. Spolu s ním přijeli ze zámoří jen Václav Prospal, Václav Varaďa a František Kaberle.
Čechům se i proto moc nevěřilo, dokázali ale obhájit zlato. Buzek odehrál všech devět zápasů, proti Italům si připsal gól, přidal tři asistence.
V zámoří si kromě Atlanty (a Dallasu, který jej draftoval a kde působil nejdříve) zahrál ještě za Calgary. Během výluky působil v Jihlavě, pádu zdejšího mužstva do nižší soutěže ale nezabránil.
Sezonu 2005/06 načal ve Slovanu Bratislava, ale ještě v jejím průběhu se rozhodl ukončit kariéru a věnovat se podnikání. Od té doby hrál krátce jen v krajském přeboru za Benešov. V ročníku 2007/08 pracoval jako asistent trenéra v juniorském týmu Dukly Jihlava.