Píseň Kde domov můj zřejmě na Moravě poprvé zazněla ve Velkém Meziříčí

Dnes na ně můžeme vzpomínat při procházce starým velkomeziříčským hřbitovem.

„Rodina Kallabova byla rozvětvená, byli to soukeníci,“ říká Marie Ripperová z velkomeziříčského muzea. Soukeníci to byli vážení, protože už od 18. století byl pravidelně někdo z rodiny cechmistrem. V roce 1846 se pak Franz Kallab spojil se svými syny a založil soukenickou továrnu.

Tu rodina provozovala až do První světové války. Budova bývalé soukenické továrny stojí dodnes. Mnozí místní si ji jistě pamatují jako Motorpal, dnes v ní sídlí několik firem.

Rodina starosty Antonína Kallaba má na náhrobku češtinu

„Z této rodiny byl i první volený meziříčský starosta Antonín Kallab,“ říká muzejnice s tím, že tento muž jako jediný ze sourozenců dbal na používání češtiny. Jako starosta ji pak dokonce prosadil coby úřední jazyk.

„Dokonce v roce 1842, to ještě nebyl starosta, zpíval při jedné z akcí budoucí hymnu, píseň Kde domov můj,“ dodává Ripperová. Rodová větev Antonína Kallaba má také jako jediná češtinu i na náhrobku.

Jako druhý z Kallabů starostoval Ferdinand

Právě z náhrobků na starém velkomeziříčském hřbitově je možné vyčíst nejen rozvětvenost rodiny, ale i množství významných povolání a funkcí, které Kallabovi zastávali. Byli mezi nimi, právníci, ale i čestní měšťané.

Po Antonínovi, který byl ve funkci starosty dvacet let, starostoval i Ferdinand. „Po Antonínovi nastalo období, kdy tam byl starosta a za dva měsíce skončil. Teprve v roce 1873 byl zvolen Ferdinand, na tři roky,“ dodává Marie Ripperová.      

Hlavní větev rodiny Kallabů se po První světové válce rozptýlila snad po celém světě. Jejich příbuzní žijí ve Velkém Meziříčí a okolí dodnes. „Neměli jen syny, ale i dcery, takže jsou tady další rodiny, které s nimi byly v přízni,“ vysvětluje Marie Ripperová.