Rallysport bývala vždy komplexní motoristická disciplína, kdy závodníci bývali přátelé, v servisu byla legrace, lidé museli držet pohromadě, a být připraveni pomoci někomu jinému. Nikdy totiž sami nemohli tušit, kdy budou pomoc od svého soupeře potřebovat také. Podle současného pohledu na věc by se mohlo zdát, že všechny tyto vlastnosti z rally už dávno vyčpěly někam do nenávratna. Není výjimkou, kdy soupeři podávají protest na někoho, kdo se opovážil jet příliš rychle, stěžují si, že soupeř má silnější a výkonnější automobil, anebo že jeho pneumatiky jsou o dost černější, než ty moje. I mediální prostor kolem rally je v současné době zaplaven články a výzvami či doporučeními, jejichž účel a načasování nám možná dojde až s odstupem století anebo také nikdy.

Naštěstí, to v rally není zdaleka tak špatné, jak by se vám po přečtení těchto pár vět mohlo zdát. Stále ještě se najdou lidé, kteří rallysportu vnímají jako sport, zábavu a možnost chovat se jako člověk a jako kamarád. Velmi často na tyto hodnoty narazíte mnohem častěji v hloubi startovního pole a v našem případě mezi historiky. Mě to příliš nepřekvapilo, protože vím, že tito jezdci dokáží držet pohromadě, jak se i ukazuje v příběhu, na jehož konci je vybraná finanční částka, která má materiální, ale hlavně symbolický význam, který je větší než malý. Více už v příběhu řekne jeden z jeho protagonistů, Jirka Káňa.

Jednoho pozdního podzimního večera roku 2020, uzavřeni Covidovým nařízením, jsme s Mírou vedli dlouhý telefonní rozhovor o nesmyslných nařízeních, o zlepšení situace v rally, o ženách, o životě.. Prostě normální chlapský pokec o všech strastech života. Takže.., u ucha telefon, na stole otevřená lahev a ve vzduchu mnoho proměnných.

Asi o hodinu později, jak to tak bývá, se dostavila ještě lepší nálada. Byli jsme plni optimismu a nových nápadů. Proběhla i rekapitulace krátké rally sezóny a oba jsme se shodli na tom, že Martin Klik se svojí Ladou VFTS jel skutečně rychle, a vždy dojížděl na výborném místě. Výkon hodný obdivu. Auto si dělá sám v garáži, kde se kolem něj nedá skoro ani projít. Je to skutečný srdcař. A pak jsme také při vzpomínání na jeho výsledky došli k tomu, jak mu technici po Pačejově, kde zajel fantasticky, rozebrali auto, aby se zjistilo, že je uvnitř motoru vše v pořádku. Do dalšího závodu, kterým byly Jeseníky to bylo skutečně hodně práce… A v tom jsme dostali spontánní nápad – finančně podpořit tohoto mladého jezdce nějakou částkou, spíše symbolickou. I když hladina alkoholu stoupla, nápad nás neomrzel ani v dalších dnech. A my to rozjeli. Následující týden jsme rozeslali téměř všem jezdcům z pole historiků email o chystané podpoře Martina Klika. Pohledem zpět si myslím, že jsme náš nápad měli uskutečnit spíše v užším kruhu, než oslovovat širší pole jezdců a spolujezdců. Ale už se stalo. Na tuto akci přispělo celkem 8 lidí a vybralo se 20 tisíc korun, kterými jsme chtěli dát najevo, že si tohoto soupeře a srdcaře vážíme a trochu mu v jeho závodění pomoci.

Díky patří těmto přispěvatelům- Miroslav Janota, Jiří Káňa, Jiří Navrátil, Jiří Kalista, Ivo Studený, Martin Kučera, Ivo Vybíral a jeden jezdec, který nechtěl být jmenovaný. Třeba tento spontánní nápad bude inspirací i někomu jinému, a příště udělá radost závodníkovi v jiné třídě nebo kategorii. Někomu nadějnému, plnému elánu a nadšení, jako je Martin Klik. Přejeme všem hodně zdraví, štěstí a sportovních úspěchů

Miroslav Janota a Jiří Káňa