Izrael: Na okraj posledních předvolebních průzkumů

Tedy zákaz zveřejňování předvolebních preferencí.

Připomeňme, že volby do 120členného Shromáždění (hebrejsky Kneset) se budou konat v úterý 23. března. Izraelci půjdou k urnám za necelé dva roky už počtvrté a to nejhorší, co by je mohlo potkat je výsledek rovnající se patu.  Popravdě, aniž bych chtěl – a nejen já – malovat čerta na zeď, ledacos tomu nasvědčuje. Na druhou stranu: průzkumy jsou jenom průzkumy.

PŘEHLED VOLEB 2019 – 2021

• 9. dubna 2019
• 17. září 2019
• 2. března 2020
• 23. března 2021

Řečeno s lehkým humorem: zatímco sousední palestinští Arabové už téměř nevědí, jako volební urna vypadá (do parlamentu Autonomie volili naposledy v lednu 2006), Izraelcům se o ní nejspíš i zdá a mají jí tak trochu plné zuby. A to se někteří děsí toho, jestli je v brzké době nečekají volby páté.

Jak tedy vypadají čísla z 19. března – z průzkumů, které zveřejnily televize KAN 11, Channel 12 a Channel 13? To je patrné z následující tabulky 1 (u každé strany je uveden počet získaných křesel v parlamentu):

... tab. 1/

Z téměř čtyř desítek kandidujících formací překročí podle průzkumů práh 3,25 % třináct stran a aliancí.

Z hlediska pravolevého dělení by Izraelci většinově volili pravici. První na pásce, strana Likud premiéra Netanjahua (přezdívka Bibi), je daleko před ostatními, dalšími pravicovými partajemi jsou Yamina, Nová naděje, Yisrael Beiteinu, dvě ultraortodoxní: Šas a Sjednocený judaismu Tóry (UTJ) a Náboženská sionistická strana. Tedy sedm z třinácti.

Centristické partaje nacházíme v tabulce preferencí dvě: Yeš Atid a Modrobílé.

Levicové jsou také dvě: labouristé (ti jsou spíše středolevicoví, ale do takových podrobností v tomto článku nepůjdeme; týká se to ostatně i pravice) a Meretz.

Samostatnou skupinu pak tvoří obě arabské formace, z většiny levicové orientace, ovšem pro sestavení jakékoli budoucí koalice z podstaty věci nerelevantní (což by bylo téma pro samostatný článek).

Kdyby tedy šlo o to sestavit koalici podle typologie pravice vs levice, bylo by to relativně snadné. Všechny výše uvedené pravicové strany mají dohromady 76 mandátů ze 120 (shodně ve všech třech průzkumech), tedy pohodlnou nadpoloviční většinu (minimum je 61 křesel). Vítězná strana a její šéf Bibi by byli těmi, kdo si může vybírat, zatímco levice a středové strany, i kdyby se spojily s arabskými partajemi, by neměly šanci.

To je ovšem čistá teorie, protože v praxi existují dvě dělící linie, nejen pravolevá. Druhá rozděluje strany na dva bloky. Jeden tvoří strany PROBIBI a druhý ANTIBIBI. Což formování koaliční vlády značně komplikuje.

Do skupiny PROBIBI (souhlasí s tím, že Netanjahu bude po volbách sestavovat vládu) patří s Likudem strany Šas, UTJ a náboženští sionisté. Podle tří posledních předvolebních průzkumů by získali „pouze“ 50 nebo 51 mandátů. To je první problém: nemají většinu.

Strany ANTIBIBI nesouhlasí s tím, aby Netanjahu byl po volbách premiérem, mj. kvůli jeho trestnímu stíhání v údajné korupční kauze. Protože ale Likud se svého předsedy vzdát nehodlá (a už vůbec ne proto, že si to přejí lídři jiných partají), jeví se situace tak, že „antibibisté“ by museli formovat koalici bez Likudu. V tom případě by musel být tímto úkolem pověřen šéf nejsilnější strany z tábora ANTIBIBI, což je Yair Lapid, předseda partaje Yeš Atid.

To má ovšem několik háčků.

I kdyby se spojily všechny strany z tohoto tábora, zprava doleva, získaly by nanejvýš 58 mandátů (podle průzkumu televize Channel 13). A to je druhý problém.

Opět se tedy rýsuje pat.

Jak z něj ven? Některá strana by musela změnit tábor. Vyloučeno to není u Yaminy, která se vůči Netanjahuovi nevymezuje tak kategoricky. Ovšem i kdyby se připojila k táboru PROBIBI, nestačilo by to. Taková koalice by měla pouze 60 mandátů. Netanjahu by potřeboval ještě někoho. Kdo připadá do úvahy? Darmo spekulovat.

Pokud bychom ale přece jenom chtěli, tak podle mého soudu – a opět čistě teoreticky – připadají do úvahy dvě strany. Modrobílí v čele s Gantzem, ti už to jednou udělali. Nebo arabská strana Raam. Takové náznaky jsme sice zaznamenali, ale: i kdyby šlo o podporu menšinové vlády bez přímé účasti v ní (nikoli nepodobné do nedávna fungující podpoře komunistů menšinové Babišově vládě v ČR), je něco takového přijatelné? Nikoli. Strana Raam prosazuje v rámci tzv. dvoustátního řešení rozdělení Jeruzaléma a přičlenění jeho východní části k budoucímu státu Palestina. Dominantní roli v ní hraje jižní větev Islámského hnutí; jde o islamisty, ovšem umírněnější než ti, kteří působili v zakázané severní větvi téhož hnutí, která nechvalně proslula svými vazbami na teroristické formace Hamas a Muslimské bratrstvo. Samotný předseda Raamu Mansour Abbas se sice v poslední době projevoval ve vztahu k Netanjahuovi pragmaticky, nicméně v Knesetu hlasoval proti Abrahamovským mírovým dohodám Izraele s několika arabskými státy (Emiráty, Bahrajn, později Súdán, Maroko). 

Ale dost. Toto jsou úvahy natolik šílené, že nemá smysl se jimi vážně zabývat.

Pokud jde o blok ANTIBIBI, i v jeho případě bude nesnadné získat spojence z druhého tábora; nesnadné, ale nikoli nemožné. Opět teoreticky: vyloučena není podpora od Mansoura Abbase (obtížně akceptovatelná pravicovou částí bloku), ale překvapivě ani od ultraortodoxních. V sobotu 20. března se šéf UTJ Moše Gafni nechal slyšet, že pokud se Netanjahuovi nepodaří získat většinu (61 nebo víc), přehodnotí svoji podporu vůči němu. To znamená, že nevyloučil podporu koalice na jiném půdorysu, jak jsme zvyklí říkat v českých zemích.

Kromě toho: předseda Yaminy Naftali Bennett sdělil v neděli 21. března serveru Arutz Ševa (obr. 1), že nehodlá pomáhat Lapidovi (Yeš Atid) s případným formováním vlády, ani s případnou rotací na postu premiéra (izraelská specialita – první polovinu volebního období je premiérem šéf strany A, druhou šéf strany B). Jednoduše proto, že Lapidovy politické postoje jsou opakem jeho postojů. „Jsem mužem pravice. Tečka.“

... obr. 1/Zdroj: Server Arutz Ševa.

Reagoval tím na výtku premiéra Netanjahua, který v neděli 21. března novinám Yisrael Hayom řekl: „Bennett přenáší hlasy zprava doleva. Bennetta získáte jako ministra ve vládě Lapida, pokud pro něj budete hlasovat. Včera ve studiu objal Gideona Saara (šéf Nové naděje - LS) a řekl, že budou společně v koalici. Saar říká, že nebude v koalici s Netanjahuem, což znamená, že Bennett skončí u Lapida.“

Netanjahu také Bennettovi vytkl, že není schopen říci, zda půjde s Likudem do pravicové vlády. „Vláda Lapida, Saara a Bennetta by byla nestabilní, rychle se rozpadne a my půjdeme znovu volit. Hlasovat pro mě znamená hlasovat pro stabilní a silnou vláda,“ poznamenal Netanjahu. Při pohledu na preference má formálně pravdu – i když většina 61 mandátů negarantuje kdovíjakou stabilitu. 

Server Arutz Ševa v neděli 21. března citoval i tato Bennettova slova: „Netanjahu může být nahrazen pouze zprava – je mnoho způsobů, jak zformovat pravicovou národní vládu, která ho nahradí.“

Upřímně: my, pozorovatelé izraelské scény nemáme k dispozici víc než předvolební preference. Ty ale poslední Bennettovo vyjádření příliš nepotvrzují. Tak uvidíme.

... obr. 2/Zasedací sál Knesetu.(Zdroj:Unsplash.com)