Město Rokycany - Oficiální web

Psal se rok 1841. Učitel Václav Pába dal podnět k založení veřejné knihovny a kupuje knihy z nakladatelství Svatojánského dědictví. Pořídil jich 22 a rozhodl se, že produkci nakladatelství bude kupovat doživotně a věnuje ji k bohulibé činnosti čtenářské společnosti. Tu založil v roce 1848 s učitelem Lodlem. Činnost zahájila činnost v pivovaru v dnešní ulici U Spilky.

Ze čtenářské besedy vznikla v červenci 1849 pobočka Lípy Slovanské a dostala označení Měšťanská beseda. Sídlila v domě U Černého orla (dnešní Lidový dům), brzy se ale stěhovala do čísla 2 (dnes Český dvůr), kde byla takzvaná hovorna a občerstvovna. Tam si členové besedy mohli přečíst knihy a noviny, které daroval rokycanský rodák a císařský rada Jan Nekola. V roce 1851 se Měšťanská beseda rozpustila a knihy převzalo patrně město. Bachův absolutismus a politický útlak se v Rokycanech projevil i tím, že tehdejší starosta František Mudra půjčování z obecní knihovny zakázal.

V roce 1860 znovu vznikla Měšťanská beseda a měla i odbor čtenářský. Začaly se v ní půjčovat knihy z majetku města a vznikla tak obecní knihovna. Dlouho ji vedl učitel reálné školy Antonín Kučera. Uvádí se, že tehdy byla knihovna ve škole, pravděpodobně ve škole Za Radnicí.

Od roku 1897 se znovu usilovalo o zřízení veřejné lidové knihovny a čítárny. Nastala doba hledání a stěhování. V roce 1901 se knihovna stěhovala ze školy do prvního patra domu č. 126/I zvaného U Bluďovských. Tělocvičná jednota Sokol upozornila, že v jiných městech království Českého veřejné knihovny už mají, třeba v Rakovníku, Chrudimi nebo Nechranicích. Proto slavná městská rada královského města Rokycan požádala o zapůjčení organizačních pravidel knihovny a čítárny v Hradci Králové. Díky tomu do Rokycan putuje jeden výtisk knihovního řádu platného pro lidovou knihovnu obecním nákladem zřízenou a vydržovanou.

Teprve v roce 1904 se otevřela veřejná čítárna a veřejná lidová knihovna v prvním patře Sokolovny. Řád schválila městská rada. Knihy se půjčovaly vždy v úterý a pátek od 19. do 20. hodiny. Knihovna měla 1540 knih. Jak psal tehdejší týdeník Žďár, stoupal počet návštěvníků a čítárnu navštěvovalo víc mužů než žen. Kromě obecní existovaly v Rokycanech i spolkové knihovny, například spolků Ludmila, Sokol nebo Hálek.

V srpnu 1919 vznikl v Rokycanech Okresní sbor osvětový, který měl za úkol kromě jiného „sledovat osvětovou činnost a zkušenosti při ní, vést statistiku a dozor veřejných knihoven“. Předsedou byl dr. Bohuslav Horák, jednatelem odborný učitel J. Königsmark, pokladníkem Hugo Meluzín, odborný učitel hospodářské školy, a ve výboru bylo dalších osm lidí. Vznikl také výbor besídkový, knihovní a přednáškový. Vše se stalo na základě takzvaného 1. knihovního zákona z července 1919, který byl tak pokrokový, že nám ho záviděl celý svět. Cesta ke vzniku spojené moderní knihovny se otevřela.

Nastal rok 1921. Starostou byl pan Václav Hořice, Rokycany měly 6731 obyvatel, 597 domů a novou veřejnou obecní knihovnu, která vznikla sloučením knihovny musejní (6 000 svazků), obecní (10 200 svazků) a knihovny čtenářského spolku Hálek (2 347 svazků). Nově vzniklou knihovnu podpořily i další spolky knižními dary, například Živnostenská beseda.

Jak otevření vypadalo, se můžeme dočíst v týdeníku Žďár ze 4. a 11. června. „V neděli dovršeno dílo, jež bude sloužiti vždy ke cti Rokycan a jímž se naše město bude moci skutečně chlubiti. Byloť toho dne provedeno sloučení tří velkých knihoven zdejších, obecní, musejní a čten. spolku Hálek v jednu velikou knihovnu, čítající na 18.000 svazků jednak vybrané a cenné četby beletristické, jednak vědecké. Tím postavily se Rokycany jistě v malou řadu venkovských měst, ve kterých o kulturní potřeby občanstva je společným úsilím stejně bohatě postaráno.

Pan prof. Dr. B. Horák proslovil pak opět jednu z krásných svých řečí, zdůrazňuje, že knihovny mají sloužiti rozšíření vzdělání, zušlechťovati, vychovávati k pravému lidství.

Pan starosta obce Hořice poté uznale mluvil o všech, kdož již r. 1860 položili základ k naší obecní knihovně, zvláště o zdejším rodáku, ministerském radovi Nekolovi, který věnoval mnoho svazků českých a německých knih. Vzpomněl ředitele školy V. Kočvary, který bez nároku na odměnu dlouhá léta byl knihovníkem, i pana účetního Sedláka, který se knihovně věnuje již 22 let.

Po těchto srdečných projevech podniknuta prohlídka knihoven; v obecní podal poučení p. účetní Sedlák, připomínaje, že Sokol již před léty věnoval obecní knihovně svoji asi 800 svazkovou knihovnu, o knihovně Hálka podal výklad p. odb. uč. Jaňour, o muzejní p. Dr. Horák. Pak odebrali se účastníci do obecního musea, v němž jsou shromažďovány věci velice oceňované cizími návštěvníky.“

Výhodné umístění v domě na náměstí získala knihovna už v roce 1910, nejprve pouze ve druhém patře domu, který patřil spořitelně. Velkorysým rozhodnutím daroval Výbor Obecní spořitelny u příležitosti 80. narozenin prezidenta Masaryka dům číslo 83 kulturním účelům: čítárně, obecní knihovně, veliké muzejní knihovně i městskému archivu. Stalo se tak roku 1934: v prvním patře je denně otevřená čítárna a vlastní knihovna. Podobné uspořádání s menšími obměnami vydrželo až do kompletní rekonstrukce budovy v roce 1992.

To už byl stav budovy tristní, měla prasklinu v obvodové zdi, při dešti mokré stropy, děravé okapy, chybělo sociální zařízení pro čtenáře, pro zaměstnance je k dispozici pouze jedna místnůstka. Veškerou techniku zastupuje mechanický psací stroj, dva stolky pro knihovnice a katalogy v dřevěných zásobnících. V dětském oddělení je propadlá podlaha s důlkem hned u vstupu, ale to hlavní tam bylo a stále trvá – knížky a kouzlo z nich vycházející. Celková rekonstrukce knihovny skončila v roce 1994, proces obnovy ale přetrvává dodnes, a tak budova dostala v roce 2018 novou střechu a loni okna.

V letech 1960 až 1985 vedla knihovnu paní ředitelku Anna Pelikánová a pak do roku 1989 pan ředitel Jaroslav Vyčichlo. Ten byl průkopníkem moderního knihovnictví, postaral se o založení studovny a bibliografické práce v ní a snažil se rozvíjet knihovnictví po celém bývalém okrese Rokycany, i když ho limitovaly normalizačními poměry. Po roce 1989 přichází paní Pavla Suchá a stává se hlavně ředitelkou rekonstrukce, stěhování a postupné transformace okresní knihovny na městskou. Její práci dokončuje a na dlouhých 22 let se stává ředitelkou paní Ludmila Vyčichlová. Ta už je ředitelkou městské knihovny se vším všudy – s internetem, knihovním programem a metodickou regionální funkcí. Od roku 2016 vede knihovnu paní Jana Aubrechtová, která instituci dál rozvíjí a hledá i v době koronavirové způsoby, jak dostat co nejvíc knížek k co největšímu počtu čtenářů.

A co čtenáři? Před rokem 1939 byl nejpilnějším čtenářem podle týdeníku Žďár pan Damian Vavroušek, kovosoustružník v Nábojce. Starší pán, který kromě vysloveně vědeckých přečetl snad všecky knihy městské knihovny. Ze čtenáře