Jan Urban: Obsese komunisty Filipa a jak to vypadá, když vyšetřují poslanci
Obsese je psychologický termín, který je označením pro „vtíravé myšlenky, nápady nebo nutkání k jednání. Takové myšlenky ruší normální myšlení postiženého“. V podání řady českých poslanců a poslankyň projevy touhy postavit se k mikrofonu a bez ladu a skladu mluvit, vystupovat a vyjadřovat se k čemukoliv zcela určitě mezi podobné nutkavé potřeby patří.
Mimo politiku je takové psychické zatížení s pomocí odborníka poměrně snadno léčitelné. V prostředí Poslanecké sněmovny, které přímo povzbuzuje osobnostní narcismus a už zmíněné nutkání „být slyšen“ bez sebemenší zodpovědnosti a zpětné vazby, jde prakticky o neléčitelnou osobnostní poruchu.
Jedním ze zářných příkladů z celé řady takových nezvládnutých parlamentních vystoupení byl projev komunistického předsedy a poslance Vojtěcha Filipa na 87. schůzi dne desátého března letošního roku k návrhu na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k ekologické katastrofě na řece Bečvě. Spor šel o tom, zda některá z mnoha vyšetřovacích komisí v minulosti někdy něco vyšetřila a zda podobná komise může vzniknout v době, kdy se kauzou zabývají orgány činné v trestním řízení.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Ponechme stranou příklad sice ojedinělého, ale významného úspěchu Vyšetřovací komise ke kauze Opencard, na který poslanec Filip asi zapomněl. Ponechme stranou i vyšetřovací komisi ke „kauze Bakala“, tedy k privatizaci OKD, jejíž vznik komunisté vehementně prosazovali a paralelně probíhající policejní vyšetřování jim vůbec nevadilo.
Poslanec Filip se soustředil na – jak řekl – „notoricky známou“ kauzu Diag Human, o které, jak se ukázalo, ale nic neví. A to i přesto, že byl v minulých letech jako předseda KSČM a poslanec adresátem řady písemností se zprávami o stavu sporu této společnosti s českým státem.
Pan Filip ve Sněmovně řekl:
„ (…) já budu úsporný. Není pravda, že by žádná vyšetřovací komise nikdy nic nezjistila. Jestli někdy v minulosti vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny zabránila větším škodám, tak to byla činnost vyšetřovací komise ve věci Diag Human. Dodnes totiž nevědí ti, kteří z toho chtěli mít miliardy zisku, jakým způsobem se vypořádat s tím, že tato vyšetřovací komise zabezpečila na místě samém v Belgii a Holandsku dokumenty, které zmenšily škodu, která tady vznikla“.
Jak stát vyšetřoval sám sebe
A jaká jsou fakta?
- „Vyšetřovací komise ve věci vyrovnání České republiky se společností Diag Human“ vznikla 10. června 2003 usnesením č.530/2003. Sněmovna rozhodla, že: „Úkolem vyšetřovací komise je objasnění skutečností v souvislosti s vedením rozhodčího řízení mezi Českou republikou a firmou Diag Human s.r.o., objasnění postupu státu, jednotlivých konkrétních osob a subjektů v této věci.“ V té době bylo už několik let pravomocně a nezměnitelně rozhodnuto o tom, že stát firmu poškodil a za škodu odpovídá, ale toho si členové komise nějak nestačili všimnout.
- V téže době probíhalo hned několik šetření orgánů činných v trestním řízení ve stejné věci. Ani zde to panu poslanci zjevně nevadilo.
- Svoji činnost vyšetřovací komise skončila o rok později bez sebemenšího posunu ve znalosti faktů kauzy. Namísto objektivního zkoumání stavu věci a možných pochybení obou stran sporu, jak nařizovalo citované usnesení, se soustředila výhradně na spolupráci a pomoc státu. Na dochované části zvukových záznamů z jednání komunistický poslanec Urban přímo říká: „My všichni chceme přece pomoci tomu státu…“
- Nikdo z členů komise nikdy nebyl v této souvislosti v Belgii nebo v Holandsku, natož aby tam „zabezpečil dokumenty, které zmenšily škodu…“
- Předsedkyně komise Šedivá (ČSSD) a její tajemnice Tuleškovová – ta dokonce na útraty Ministerstva zdravotnictví – tedy toho, koho měla Komise vyšetřovat – dvakrát navštívily jedinou zemi – Dánsko. Paní Šedivá o něco později bezelstně přiznala do policejního protokolu, že „výslechy v Dánsku navrhl a vlastně i prováděl Úřad pro zastupování státu…“ a navždy pohřbila představy o nezávislosti této vyšetřovací komise. Vyšetřovaný státní orgán řídil vyšetřování sama sebe – a zahraniční soudy jenom nevěřícně kroutily hlavou…
- Na základě informací od těchto dvou dam dánská společnost Novo Nordisk raději zničila archivní dokumentaci, která by potvrdila rozsah její spolupráce s Diag Human na přelomu osmdesátých a devadesátých let, což později v ústní výpovědi potvrdil jeden ze zástupců firmy. Za žádnou cenu totiž nechtěla být vtažena do sporu s českým státem.
- Žádný z několika málo dokumentů, které obě dámy přivezly do Prahy, nebyl ani trochu důležitý. Vzhledem k tomu, že tři výpovědi byly získány protiprávním způsobem a bez vědomí druhé strany sporu, musely je rozhodci vyloučit jako nepřípustné. Výpověď svědka Larsena přišla Českou republiku na více než šedesát tisíc korun. Zaplatilo ji vyšetřované Ministerstvo zdravotnictví, ovšem až za dvakrát přepracovanou verzi jeho „výpovědi“. Vše zadokumentováno v Archivu Poslanecké sněmovny.
- Dokumenty nejenom, že škodu nesnížily ani o korunu, ale protiprávní činnost parlamentní vyšetřovací komise se stala silným argumentem protistrany v arbitráži i v následných zahraničních soudních sporech.
- Od roku 2004, kdy tato velmi neslavná a otevřeně podvodná parlamentní komise ukončila svoji „práci“, stouply úroky z dlužné částky, kterou Česká republika bude muset zaplatit, o nejméně deset miliard korun.
Když se Babiš pochlubí
Komunistické vidění skutečnosti si s fakty nikdy starost nedělalo. Ale považovat to za „zmenšení škody, která tady vznikla“ je otevřenou nepravdou, kterou české vlády, v této věci vždy soudružsky podpořené KSČM, budou muset občanům a voličům vysvětlit. A poněkud komicky působilo, když pábení předsedy komunistů o „dobré práci komise zřízené ke kauze Diag Human“ o den později zopakoval v Českém rozhlase předseda údajně konzervativní a zákonnosti dbalé KDU-ČSL Marián Jurečka.
Během několika měsíců – určitě před volbami – skončí mezinárodní arbitráž v této věci.
Zástupci státu v ní nebyli schopni vysvětlit, jak to, že odmítají uznat právní moc rozsudků zahraničních soudů, a od roku 2017 pouze utíkají před svým věřitelem. Přiznal to ostatně i sám premiér Babiš ve Sněmovně, když se kdysi do záznamu poněkud prostoduše chlubil, že ještě jako ministr financí po prohraném soudním sporu a zamražení účtů stahoval česká aktiva z lucemburských bank. Útěk před věřitelem i stahování aktiv ze zablokovaných účtů jsou mimochodem trestné činy.
Posouzení toho, zda Vojtěch Filip lhal jen jako komunista, nebo trpí prakticky neléčitelnou osobnostní poruchou z příliš dlouhého pobytu ve Sněmovně a z ní vyplývající nutkavou potřebou mluvit i o tom, o čem nic neví, je na odbornících. Jisté je jenom jedno. Pokud stát tuto mezinárodní arbitráž prohraje, nikdo v Poslanecké sněmovně, a tím méně Vojtěch Filip, se neodváží navrhnout zřízení parlamentní vyšetřovací komise. Extrémní růst dluhu státu o miliardové úroky z prodlení je v současnosti díky trestnímu oznámení spolku Kverulant už předmětem trestního vyšetřování.
Autor je publicista. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Hledá se cesta, jak odklonit až šest miliard ze sporu s Diag Human
Česku hrozí nová miliardová arbitráž. Firma Towit podala „oznámení o sporu“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Ale no ták, přece nejsme jako komunisti v nejhorších letech, když své politické oponenty označovali a odklízeli jako duševně choré.
Pan poslanec Filip, si „korektně řečeno“ říká co chce a jen to co chce a jak to chce, i když to vše nemá fakticky podloženo. Na to jsme si snad museli zvyknout, že to dnes dělá většina našich politiků, ale i dalších takzvaných elit.
Nicméně v citovaném případu Diag Human je problém v tom, že tato kauza je hrůzný příklad toho, jak by arbitráž v žádném případě neměla vypadat. Ale „kdo za to může“ v celém tom průběhu asi dvou dekád, se už ani zjistit nedá, kdo by se v tom taky hrabal, kdyby nešlo pořád o Velký Prachy..
Dobrý večer,
tu kauzu studuji více než sedmnáct let a zcela s Vámi souhlasím, že je to “ hrůzný příklad toho, jak by arbitráž v žádném případě neměla vypadat“. Studoval jsem asi ve všech dostupných archívech – MZDr, Archív bezpečnostních složek, Parlament, soukromé archívy. atd. Problémem není Diag, ale stát, za který se schovávají generace gaunerů a korupčníků, kteří i v rozporu se zákony, zneužívají státní instituce, tajné služby, policii a soudy, aby zakryly vlastní lumpárny nebo pochybení. Pak přijdou další, a ze setrvačnosti opakují, že nějaký emigrant je dobrodruh, který chtěl okrádat stát. A namísto, aby spor ukončili dohodou – třeba v roce 98 to ještě bylo možné za náhradu vynaložených nákladů a vpuštění Diag Human na trh – tak radši řešení přehodí až za další volby, a jednat odmítnou. Mohu Vám ukázat i dopisy, kde to v roce 2001 navrhují přetáhnout za další volby, které mají být až za jedenáct měsíců. A mezitím, protože nikdo za nic nemůže, se zapomnělo, že Diag arbitráž vyhrál už v roce 1998, vina státu i povinnost nahradit škodu byla nezvratně rozhodnuta, a tak jen díky zdržování státu neustále narůstají úroky. Ta politická zbabělost jde tak daleko, že se nikdo neodváží ani zastavit nárůst těch úroků – třeba jednoduchým uložením dlužné částky do bankovní úschovy, což by nárůst úroků okamžitě a navždy zastavilo. Od roku 2017 už navíc stát jenom utíká před věřitelem a vyhýbá se splnění rozsudků zahraničních soudů… A to nezmiňuji otevřeně korupční chování a nabídky na zprostředkování za tu miliardu, tu více pro tu kterou politickou stranu. Ale pro veřejnost bude už navždy platit, že gauner je Josef Šťáva… Polistopadové dějiny v kostce, řekl bych.
Děkuji za reakci. No, aspoň podle toho co se publikovalo mi ten vztah státu a jeho činitelů a úředníků připadal spíše amatérský a nezodpovědný, jak to ostatně vidíme i dnes, v boji proti kovidu.
Že si Diag Human najala kvalitní právníky, kteří ze její strany dokázali tu při vést zcela profesionálně a využít všech možnosti – tedy i pro sebe využít zmatených a nelegitimních kroků našeho státu, a do všech právních krajnosti, je poměrně logické.
Nicméně, pokud se odkazujete na rozhodnutí arbitráže z roku 1998, těch rozhodnutí padlo pokud se pamatuju potom ještě několik, s různými výsledky, a zase se proti nim opačná stana odvolávala a hledala jiné prostředky pro pokračování sporu.
Což je , jak už jsem uvedl nahoře, mimo jiné, ten hrůzný příklad, jak to vypadat nemělo. Arbitráž – pokud má mít smysl, by se měla hrát – „na jednu dobrou“ , a konec. A pokud s tím jedna strana nesouhlasila (a měla legitimní důvod), už to měl tenkrát převzít soud…
Děkuji za reakci. Takhle se někam můžeme posunout. Problém této kauzy jsou novináři – jejich převládající většina. Posedlí „Vyvážeností“ se spokojují s tím, že se maximálně zeptají na stanoviska obou stran, podle vzoru Pět minut Hitler a pět minut vězeň v Buchenwaldu. Za více než sedmnáct let jsem se nesetkal s novinářem, který by si vlezl do archívu, nebo šel po dokumentech. Jediná výjimka je zdejší Hlídací pes. A tak vzniká ten rozmazaný obraz. Všechny rozhodčí nálezy do roku 2008 – tedy mezitímní – 1997, potvrzen přezkumem 1998, částečný – 2001, přezkum 2002, a Konečný 2008 byly jednoznačně ve prospěch Diag Human. Pak stát ztratil nervy, prosadil si u soudů v rozporu se zákonem všechny tři „rozhodce“, a když se jim nepodařilo ukrást dvě až tři miliardy, tak si s ministerstvem ještě před koncem dohodli deset milionů pro každého „zvláštní odměny“. Nakonec ztratili nervy i oni a sporu „ukončili“ bez předepsaného formálního nálezu pouhým procesním usnesením. Trochu fraška a perfektní ilustrace podvodu ve jménu státního zájmu.
Rád s Vámi souhlasím, že arbitráž by měla být „na první dobrou“. Možnost přezkumu nálezu jiným senátem si ovšem na začátku do rozhodčí smlouvy vynutilo Ministerstvo zdravotnictví, aby si krylo „politická záda“.
Tak tady primárně nemělo vůbec dojít k arbitráži. Smlouva (byla-li sepsána) neměla vůbec obsahovat klauzuli, že „spory mezi stranami budou řešeny arbitrárně“. Nevím nakolik byly strany arbitráže vyrovnané – tj. ve smyslu kvalitativního zastoupení státu, protože „někdo za stát“ na začátku to nedocenil (podcenil). Má-li být na konci celé této smutné story možným výsledkem, že stát bude platit jako mourovatý, pak je nutné celou tuto „věc“ kompletně zpřístupnit všem občanům (a bez začernění), aby věděli za co mají platit … Můj osobní názor už několik let je, že v této věci se nechal stát napálit, protože hmotný produkt protistrany vůbec nevznikl, ale je nárokována škoda, která zřejmě vycházela z (ideálního) předpokladu možného zisku ( v násobcích, stonásobcích, tisícinásobcích…), který nebude nikdy klesat ( a v tom vidím možné pochybení teoretických tržních dogmatiků, že takto to na počátku potvrdili a odklepli…). Tím ale zásadně neříkám, že p.Šťáva je gauner (jak to uvádí p. Urban, který ale popletl dalšího Urbana, když tady v textu uvádí,že byl komunista, protože on byl tehdy za ČSSD… to jen k dopřesnění).
Dobrý večer,
opět poprosím, přečtěte si moji knihu Tunel plný krve. Tam je to popsáno velmi podrobně. Rozhodčí smlouva byla sepsána v roce 2006 – tedy ne předem – teprve v okamžiku, kdy pro Diag selhaly všechny pokusy dostat se zpátky na český trh. Nepomohla ani písemná omluva exministra Bojara z roku 1993. Ministr zdravotnictví Jan Stráský se pro arbitráž rozhodl ze dvou důvodů – řádově kvalitnější rozhodování – V prvním senátu byli největší kapacity obchodního práva, které tehdy ČR měla. Druhým důvodem byla rychlost – za necelý rok bylo rozhodnuto o zavinění i povinnosti nahradit škodu. U českých soudů, které tehdy v obchodním právu teprve začínaly, by to trvalo několik let. Stráský si ještě z opatrnosti vynutil nezvyklou přezkumnou fázi, ale byl přesvědčen, že to do roka bude hotové. Od chvíle, kdy odešel, začali zástupci státu zdržovat a hrát korupční a politické hrátky. Velmi detailně je to popsáno v rozsáhlém Konečném nálezu z roku 2008. Stejně jako otevřeně nezákonné zneužívání zpravodajských služeb, osm policejních vyšetřování Diagu, výhrůžky atd atd.
Naprosto souhlasím, že totální zveřejnění dokumentace by bylo jedině správné. Diag Human nabídl celý svůj archív Vyšetřovací komisi Sněmovny už v roce 2003 – ale nikdo o něj neměl zájem. Totéž se stalo, když archív nabídl novinářům -je to prostě moc práce…
Hmotný produkt protistrany, jak to nazýváte, vznikl – doloženo desítkami smluv s nemocnicemi, jejich vybavení zahraniční technikou, zaškolení personálu na nové technologie a postupy, celní deklarace na vývoz plazmy a dovoz derivátů – existuje i dokument BIS, který to přiznává a uvádí čísla celních deklarací.
Arbitráž ustavila, jaký podíl na trhu měl Diag Human a jakou měl hodnotu. Z toho vyšel výpočet škody – plus ty nešťastné úroky, ale za ty může čistě a jenom stát. Existuje komický podkladový dokument pro vládu z roku 2000, který vládě říká. Proboha, dohodněte se, dokud Diag nemá přístup k oficiálním statistikám! Jeho podíl na trhu byl mnohem větší, než sám uvádí. Jestli to budete protahovat, bude se muset udělat společný znalecký posudek a MZDr do něj bude muset předat oficiální data. Škoda Vám skokově naroste….
Děkuji za upozornění na záměnu jména v mém článku. Velice se omlouvám. Citovaný komunistický poslanec se jmenoval Jiří Maštálka a výrok pochází z března 2004.
Opět omluva za překlep v datu – rozhodčí smlouva byla podepsána v roce 1996
Vaše vyjádření jsem si přečetl vícekrát, přesto si myslím, že ve skutečnosti a fakticitě „hmotný produkt“ nevznikl. Byla tam – z toho co uvádíte, zřejmě zodpovědná příprava pro budoucí provoz a výrobu, která ale nenastala… Pochopil bych -jako logické- pro své „zahojení“ úhradu od protistrany za vynaložené náklady plus „určitý“ zisk (a tam něco již stát uhradil, určitě za „Špidly“). Ale obchod se „státem“ by neměl předpokládat jakýsi nárok (uznání), že tyto x-násobné zisky budou „nafurt“. Nepsaný zákon kapitalismu říká, že : je-li někde velké „rito“, tak se tam nahrnou další …(lovci). V raných dobách gruenderského kapitalismu tady skutečně nebyli znalí praktici, ale -bohužel- pouze tržní teoretici a dogmatici, kteří si mnohdy vůbec neuvědomovali, že po „slunném“ dnešku budou další týdny, měsíce a roky, které mohou dopadnout na konci i na celý stát… A to se tady bohužel, zřejmě, stalo v plné míře… A Vámi uváděný Jiří Maštálka měl plné právo se v této věci vyjádřit, protože se jednalo (a možná i stále jedná) o velice dobrého kardiologa „ze z Plzně“.
Dobrý večer,
začnu s Jiřím Maštálkou, jehož odbornou kvalifikaci nezpochybňuji. Ale jestliže má komise v zadání zkoumat jednání obou stran sporu, nemůže se její člen snažit pomáhat jedné straně – zamlčovat důkazy, lhát, podplácet – teď nemluvím o panu Maštálkovi osobně, ale o tom, co prováděla komise, a opakuji, na všechno jsou důkazy, které jsem získal v Archívu poslanecké sněmovny.
Asi se nám do posuzování problému plete termín „výroba“. Rozdělme dvě věci – výroba plazmy. Pro získání krevních derivátů je potřeba šokové zamražení, zcela nové vybavení a krevní vaky, nic z toho u nás do příchodu Diag Human nebylo. Plazma je poté co nejrychleji vyvezena ke zpracovateli v zahraničí, který z plazmy vyrábí deriváty. V případě Diagu to byla dánská společnost Novo Nordisk. Diag zde postavil do té doby neexistující trh, zafinancoval technické vybavení a vyškolení personálu, a měl náskok před konkurencí, která navíc nebyla ochotná zpracovávat plazmu od českých dárců odděleně od ostatních. Diag proto měl prakticky monopol. V léčbě deriváty tehdy platila zásada, že pokud pacient měl ordinován derivát od jednoho výrobce, zůstával u něj po celý život. Takže zásahem ministerstva byl rozběhnutý obchodní model DH mocensky rozbit a vše co vybudoval zadarmo předáno dvěma konkurentům – a s tím i celý český trh. Ti si nadiktovali ceny i výtěžnostní parametry, které, jak přiznal jeden z těch konkurentů na kongresu v Praze v roce 2007 nebo 8, jim ponechávaly polovinu české plazmy zadarmo…
Škoda, způsobená státem se proto počítala podle mezinárodních pravidel, z propočtu percentuálního podílu na trhu. A jak už jsem psal, stát se nechtěl dohodnout tak dlouho, až musel pro znalecký posudek předložit oficiální data o velikosti trhu, podstatně převyšující požadavky Diag Human.
Nešlo o nějaký tržní fundamentalismus, ale o prostou loupež a korupci, potichu řízenou zpoza scény lidmi z bývalé vojenské kontrarozvědky a armády.