Vítrholc v lockdownu: Zbohatnout z ničeho

neděle 14. března 2021

Umělecké sdružení Vítrholc sdružuje už přes čtvrt století pevně, úzce i příležitostně literáty, výtvarníky a hudebníky. Někteří se mění, jiní zůstávají. Tito se sešli zde v Nedělní chvilce poezieCZ v době, která setkávání nepřeje. Navzdory hranicím států, okresů, vzdálenostem a zdím.


(Foto: Vítrholc upravuje světlo při přípravě zkušebny na soustředění v Oudoleni, červenec 2020, autor Karel Škrabal)


















Mirka Ábelová

Covid drinking


V skutočnosti sa to až tak veľmi nezmenilo

Zvykli sme sa vyhovárať, že “niekedy budúci týždeň by sme mohli skociť na drink”


Dnes sa vyhovárame

že naň skočíme, keď sa to všetko skončí






Mirka Ábelová

Izolácia


Domov ako väzenie

Namiesto mreží

sieťky proti komárom






Mirka Ábelová

Keby sa jej niekto spýtal 


Odpovedala by s ľahkosťou: 

“Zvládam to dobre, ďakujem za opýtanie, dni si krátim trhaním kartónov

Na malé drobné štvorčeky

Rozdeľujem kontinenty na štáty

Štáty na mestá

Mestá na obce

Atak (ďalej)...

Za tie mesiace som sa zlepšila

Práca je presná

dokonalá

Vďaka internetovému predaju

Mám stále čo robiť”


Stále má možnosť zlepšovať sa

V dome je ticho

V tichu

Zvuk párajúceho sa kartóna

Vo zvuku


Rozozvučiť sklíčka na lustri

Súcit v ľudstve

Čo na to Zem - radšej needieť

Veď recykluje


Lenže

Sa nikto nepýta

Už dlho

Na nič






Mirka Ábelová

V snoch vidíš defilé


Rtg snímkov

napadnutých pľúc

Budíš sa spotená

Úzkostne strkáš prst pod pazuchu


Po týždni

bez sprchy

antigénový test

čuchom






Mirka Ábelová

Doma máme kyslíkový prístroj


Keď sa deti dohrajú

cez videohovor 

so spolužiakmi zo škôlky

hráme sa na lekárov

Spálňa je nemocnica

Rozhodujeme

koho pripojíme a koho necháme umrieť






Mirka Ábelová

Pandémia priniesla nové spôsoby páchania samovrážd


Veľkí machri 

Si v obchode plnom ľudí strhli masku

A s výkrikom Tak poď, ja sa nebojím! sa vrhli narážať do zákazníkov pri pokladniach

Potom sa zavreli doma a v tichu

s vypnutým Facebookom

čakali

kým im to obrastie pľúca


Tí skutoční frajeri

sa však len tak “hore bez” 

vybrali na protivládny míting

proti obmedzovaniu slobody rúškom

A miesto v nemocnici prepustili iným






Krista Kašpar

Západ slunce na riviéře

















Libor Poznámka Pospíšil

***


Sáhnout si na život

držet  jej  v  hrsti

proti srsti prsty

jemně mu hladit hřbet





Libor Poznámka Pospíšil

Milion mýlek pro demokracii


na Žitném ostrově

ti pšenka nepokvete






Libor Poznámka Pospíšil

Přijde čas


v moderním outfitu

čas jde s dobou

přítomnost má reálný základ

přitom však nejistě přešlapuje na místě

pochybná   minulost  přítomnosti

ze smetiště  dějin  dívá se do budoucnosti s nadějí

přítomnost rovněž sází na budoucnost

budoucnost je přítomnosti v patách

přítomnost má nepřítomný výraz

budoucnost přítomnosti je v minulosti

budoucnost minulosti je ve hvězdách

budoucnost  čerpá ze své kruté minulosti

ta nastavuje budoucnosti nemilosrdné zrcadlo

minulost žije přítomností

přítomnost žije z ruky do huby

No future!

děj  je  pod vlivem

každou chvíli umírá čas

expanzivní vesmír

hegemon s rozepnutým poklopcem

vyčkává

nespěchá nikam

ve finále umře naděje

nesvítí někde zbytečně

jiskřička naděje?

při odchodu zhasíná poslední

s odstupem času všechno se zdá






Libor Poznámka Pospíšil

…      … /…      … /…      …


podpalubí  utopené v krvi

temnou sraženinou

ucpané pumpy

koule zmítaná

bezvládná na boku

leže poledník

vzpřímená rovnoběžka

biči Boží, smiluj se nad námi

bujarost s vychýleným kurzem

na cestě  ke dnu

všichni přes palubu!

Ty-ty-ty-já-já-já-ty-ty-ty


Ty-ty-ty-já-já-já-ty-ty-ty






Libor Poznámka Pospíšil

***


Je neděle

Po mši

Se synem modlím se

Na hrobě mýho taty

V duchu říkám si

Jsem otec  i syn

Jen ne Duch svatý

Zatím...







Eliška Hondlová

Citové bivakování


voláš mi z kapsy jen to nejnutnější

o zásobu hlasu akorát na přežití

zatímco v popelníku kolébám pár tvých slov

na která si zítra nevzpomeneš


zdá se, že srdce není býložravec

že za skřípotem zubů citově bivakujeme

zase v pošmournu až gořalečnu

den za dnem

čím dál víc

cítím v ústech pachuť mýtiny






Eliška Hondlová

***


slyšíš?

nezbylo dost ticha na odpověď

jen pach zaschlé krve po zabíjačce

hrnce vydrhnem jakoby zdviženými prsty 

a přísaháme repasovat všechny ty trhliny v homeostázi

ale daří se nám jen znovu zatřít oprýskanou branku od zahrady






Eliška Hondlová

Ukolébavka


všichni jsou v kundě 

a jak jsou tencí!

napnuti ve stěnách zadupaných ohňů

na týlech hladí břit – kunda je gilotina 

lullyby labia poslední


tma voní mazlavě a trochu po bolehlavu

světlo na konci tunelu nikoho nedojímá

lullyby labia, zpívá ta jeskyně,

zatímco jazyky v protisměru

pohání hrnčířský kruh beznohých bohů






Krista Kašpar

Svatostánky: poutní místa v Brně





















Karel Škrabal

Alkodystopie

(baru, jehož jméno se nesmí vyslovit)


Zamčený bar

Rolety zatažený

Hosté ožralí

Všechno zakázaný

Venku leje

Uvnitř se lije

Všude epidemie

Žánr: Alkodystopie






Karel Škrabal

Revoluce okresního formátu


Zapálíme popelnice

Zameteme stodoly

Nabrousíme kytary

Přesolíme vývar


Otevřeme kurníky a králíkárny

Vyoráme starý lásky


Dodáme si odvahy

Překonáme hranice okresu






Karel Škrabal

Clubhouse


Z každé píčoviny

je dneska fenomén

Lhář je konspirátor

Namyšlenej pičus influencer

Nahranej rozhovor podcast

A žvanění jako tohle Clubhouse


Technologie stárnou rychleji než my

Společnost se překotně mění

Ale šoféři pořád troubí jako šílenci

když to chvilku nejede






Karel Škrabal

Za lesem


Sedíme a pijeme pivo

meleme o ženských a o životě

Nesmí se to

Hospody musí být zavřený

My víme kam jít

Je to přes les


V lokále je prázdno

Všichni jsou dneska

na bečce u Ladina

Na druhé straně vesnice


To před týdnem

to ste měli vidět

Fandův tata měl pohřeb

Hospoda praskala ve švech






Karel Škrabal

***


Zalít čaj

Vyvenčit psa

Schovat si záložku

z přečtené knihy


Pozorovat řeku

Oblíbit si ten chlad


Nenechat si vnutit

cizí agendu






Karel Škrabal

Lockdown


Prázdné atraktivní turistické lokality

Policejní hlídky kontrolující zda nejde o výletníky

Návštěva výstavy v uzavřené galerii

Plné nemocnice

Nakládání pacientů do sanitek a vrtulníku

Čísla

Čísla mrtvých

Dálkový ovladač

Ticho

Lockdown






Psosuárium Lenky Klodové


Pod značkou “Chien terrible” nakreslila sochařka a performerka Lenka Klodová hřiště pro Strašného psa, pro psa, který dostal kvůli nelidské pandemii zaracha kvůli tomu, že má ještě svého páníčka, psa, který nesmí jezdit na výlety a při venčení otráveně čichá k zažloutlým důlkům své včerejší moči. Bojí se, že červenobílé pásky opentlí i psí hřiště a tajně sní o své vlastní psí kostnici s průlezkami. 



















Dalibor Maňas

Zkamenět jako socha


Prosím vás, když se někdo v lockdownu ve veřejném prostoru, v obchodě, na zastávce, kdekoliv, kde není sám, zastaví, nezkameněl. Nikdo ho nevypnul.

Je jen ohleduplný a čeká, až bude také někdo k němu. Zpomalte. Zklidněte se. Začněte vnímat ostatní kolem sebe. Jejich pohyby můžete přečíst.

Sochaři tvrdí, že žádná dobrá socha není nehybná, ale skrývá pohyb, dynamiku. “Nese myšlenku,” říká Martin Péč z Matek a otců. “Musí mít myšlenku.” I na tu myšlenku i na ten pohyb myslíváme, když nás někdo někde předběhne, když nám šlápne do bubliny.

Jednou jsem byl za sochu v legendární pivnici Na Bláhovce v Brně. Žádný pivní štamgast nejsem, občas kolem na jedno na stojáka, častěji pak s klukama z fotbalu. Ale i to už je dávno. V mezičase sem tam, takže klasicky po brněnsku “cizí člověk”, který pár lidí v lokále zná.

Stál jsem bez hnutí rovnou před číšníkem, co točil, naproti němu přes pult. Snažil jsem se mu zahledět do očí, zastavit ho a říct si o pivo, na které jsem tam už třeba dvě minuty čekal. Nic. V hospodě kravál, na můj hlas nereagoval. Tak jsem zkameněl a čekal. Jenže on pokaždé, když by zavadil o postavu rovnou před svou pípou, sklopil oči a podíval se dolů na sklenice, pak na opačné straně prohodil pár slov se štamgastem a jasně, že se ho zeptal, zda chce ještě jedno.

Já nic. Já socha.

To samé má řada lidí s těmi odstupy. Dávají přednost, kde jen mohou, ale furt vlastně zavazí. “Když se důchodce na ulici na chvíli zastaví, aby se nadechl a zakroutil hlavou nad stavem věcí, nehoda stane... ”

Slušnost a důstojnost je v časech tak zlých na obtíž. Sochy se totiž obdivují jen v galerii, nebo na vycházce, ve městě někdy i některým lidem vadí.

Sochy nemyslí na sebe, ale na své okolí, teprve tehdy začne ladit s okolím – a tím i zvládat i různé krizové situace.

Socha se nikdy ničemu nediví. Má vlastní zákony a nařízení. Ale vejde se spokojeně do každé uzávěry.

Já nic, já socha.






Dalibor Maňas

Třeba 

 

Obouváme se 

do starých stop 

Je potřeba 

zkušených matadorů 

aby si vzpomněli 

kudy 

to vedly 


Je třeba uvěřit 

že všechno je 

vždycky jinak 

než si dokážeme 

představit 

 

A navíc jsou tu ještě 

ty související světy 

kameny 

stromy 

vody 

a deště 


Třeba






Dalibor Maňas

Soucit 


Až 

když se  

rozstoná 

spatříš teprve 

celý obsah 

její duše 


Už to nebudou 

jen oči 

uši 

gesta 


Promluví 

nečekaným 

jazykem 


Ozve se 

skutečné 

souznění 


Odšroubuješ ruku, 

ovážeš ránu, 

rozvážně ukážeš 

na správná slova 


Rozebereš 

zase jen 

ten dokonalý 

obraz ... 


... Až z bolesti 

zbavují se stromy 

listí 

psů a lidí 






Dalibor Maňas

Něco za něco 


Tak když si slíbíme 

že až to všechno 

skončí 

už budeme lepší...


Co jako první 

padne? 


Něco se děje 

mění 

 

ale to už 

řadu let... 


Třeba 

až nebudeme... 


Čím míň 

tím líp 


Nic nevědět 

Už po ničem 

netoužit 

 

Zbohatnout 

z ničeho 


Najednou 






Dalibor Maňas

Naopak 


Mysleli si 

že je to zlomený 

a nebylo 


Omezili jídlo 

pohyb 

aktivity 


Srůst 

se proměnil 

v růst 

dieta 

v plnohodnotné menu 


Jsou časy 

kdy se prostě 

hubne 

a jindy zase ne 


I málo 

je vlastně 

pořád 

hodně






Petra Čiklová

Tvoje SM trofej

















Petra Čiklová

Dlouhý pugét



















ČILY

Co dělat s dlouhým jarním večerem?



















Dominik Bárt

Daliboru Maňasovi


jeden telefonuje

prej je nasranej

protože projel kšeft roku

druhej zavolá později

tady hovno slyší

slečna se směje na displej

slečna vedle taky

kluk naproti na mě blbě čumí

co tak blbě čumím já na něj

večerní tramvaj v Ostravě

z oken vidět jen prach a smog

žádné Beskydy a Jeseníky

které tady kdesi vídá z tramvaje Jiří Macháček






Dominik Bárt

21. srpna

Karlu Škrabalovi


Karel Škrabal

nám bude říkat že jsme

pozerský undeground

mezitím chodí v kraťasech

námořnickém triku bekovce

a na tuctovém country koncertě

se zasněně pohupuje do rytmu

ale těsně před každým koncertem Vítrholce

se obligátně převleče do černého


undeground

to je jasný

ale hlavně že je mír






Dominik Bárt

Janě Orlové


největší umění v poezii

je umět škrtat

ale jen dokud je těmi jiskrami

co zapálit






Dominik Bárt

Filipu Klegovi


životní úroveň v západní Evropě je vysoká

ve východní Evropě je nízká

problém Brna je ten

že leží přesně uprostřed






Dominik Bárt

Davidu Kollerovi


že v duši zbylo světlo z jedný holky?

hovno

tak z dvaceti

totální diskotéka


tak už prosím zhasněte

a běžte všechny do hajzlu

já stejně tančit neumím






Petr Lysáček

Vetřelec

















Petr Lysáček

Natáh brka

















Petr Lysáček

Suck the Sack



















Pavel Kašpar

Poloha 2020


Na roušky 

se bude jednou vzpomínat,

jako na mrkváče

nebo plesnivý džíny.


Ujetej módní doplněk,

pro starý hipstery

kterej si budou

brát na karneval.


Nebo k sexu.

Poloha 2020. 

Takovej woodstock

s oholenejma frndama.






Pavel Kašpar

První kolo


Budeme se společně

přejídat. 

Pak se budem válet,

hladit se, šoustat.


A nakonec se zamilujeme

do myšlení.


Ze zálohy nás napadnou

necudné myšlenky

a rozežerou poslední

zbytky naší soudnosti.


Přejezení, uválení a našoustaní 

si pak z nudy 

vzájemně vymyslíme 

vlastní konec.


Zazní gong.


Takhle nějak vypadalo

naše první kolo.






Pavel Kašpar

Osobní strážce


Když umřu,

budou se mi po hrobě

válet jen psi nebo a kočky?


Kdo z nich je lepší 

osobní strážce?


Kočka popel.

Rakev pes.






Pavel Kašpar

Hosty


Spolkl jsem v kostele hostii.

Nevím proč. 

Nejsem věřící

a slaninovým chipsům se nevyrovná.


Spolkl jsem v kostele hostii.

Nevím proč.

Možná abych nebyl sám.

Když už hosty nepřijímám.






Pavel Kašpar

Robinson Crusoe a tuba montážní pěny


Zavřeli obchůdek s charitou.

Dobrosrdeční teď nechávají tašky u mříží.

Do rána to většinou ostatní rozkradou.


Zbyla jen tuba montážní pěny

a Robinson Crusoe.

Toho v lockdownu nikdo nečte.

Radši.

Jeho svoboda je moc nakažlivá.






Pavel Kašpar

Nouzový stav


Lásko, 

očekávám tě v ložnici.

Ale nic od toho neočekávej.






Honza Walda Valík

Neseme vám



















Kateřina Koutníková

***


V probuzení do noci či jitra

nezbývá čím rozmazat inkoust

Můj podzim je z uletělých včel

strnulý a prázdný

Jediná kaňka je krev

prolitá v pokusech sebezapření 






Kateřina Koutníková

***


Už ani neslýchám hlasy

jen škrábání po zdech

snahu odstrčit víko

tupé ťukání

Jen otevřít a pustit ven

ten neutišitelný křik

emočního vyvrhele

ve mě samotné 






Kateřina Koutníková

***


Věci se děly tak rychle

nebyl čas se nudit

nebyl čas si v klidu vypít kávu

natožpak si ji sám připravit

Věci se děly tak rychle

že je člověk zapomněl dřív

než je stačil prožít


A teď

staticky čekáme

až se zase bude něco dít






Honza Walda Valík

Mám na hlavě

















Honza Walda Valík

Co s rouškami?

(v Rakovníku dne 20. 3. 2020)


Doba náhubků

z přebytků postaví

lid rouškový sloup






Honza Walda Valík

Haiku fernetem

(Oudoleň, 2020)


Připíjíme si

pijeme rudý Fernet

řka „Akatahý“






Honza Walda Valík

Noční báseň (2021)

„novoroční“


Spát nemůžeme.

Tma si hraje do karet,

jen projekce září

na peřinu dny.


Ve světlech kouř

tančí, jak fet

a šíří ty černé,

skrze-zdivé oči.


Jsme neuchopitelní

bez smyslu zraku

obyčejných lidskostí.

Jdem hlouběji.


Cítíme

sílu a dým,

slasti a tep,

ticho a dech.

Nejdeme spát.






Honza Walda Valík

Svébohov (2020)


Samoška a tabule.

Vývěska pouze skýtá

modlitbu papeže Františka.

U obchodu popelník

na rohu prodeje plynu

a já s cigaretou pivo slabé piju

s příchutí horských bylin.

Dobíjím baterii.


Kolemjdoucí ruce v bok praví:

„Olej.“

Odchází.


Karel opravuje obytný vůz.

Někde došla šťáva.






Honza Walda Valík

Fotka Bořka Mezníka

















Bořek Mezník

Ztratil jsem ju


měli jsme se rádi

pak jsem se jí vysmál

za názor

o dnešní situaci

s koronáčem

a ona chtěla

abych si ju 

odevšad

smazal

a zablokovala mě

a opustila mě

a zatratila mě

a asi mě

i nenávidí

prostě

lockdown

má na svědomí

další lásku

a to jsem

ani

nemusel

a

nechtěl cestovat






Bořek Mezník

Je to všude


všichni

se hádaj

a leze mi to

na nervy

už nevím

všechno stojí

za hovno

papaláši

udělali 

spousty chyb

a nikdo už 

je nemá rád

a nikdo už

je nerespektuje

i kdyby řekli

že je země kulatá

nikdo už 

jim neuvěří

celej svět je v prdeli

tohle není anarchie

ale chaos

nikdo

nemá šanci

se v tom vyznat

jak rád bych se 

z toho všeho vyzul

ale moje nohy

jsou

zamčený

ve španělský botě

debility






Bořek Mezník

Vydělávaj na tom


jedni na rouškách

a respirátorech

další na vakcínách

a další se smějou

protože nechali

otevřený květinářství

Monča jich má plno

takže bude na kabelky

z Bubaje

vydělávaj na tom

někteří na konspiracích

a jejich publikacích

další na reklamách

na dezinformačních webech

a „zaručenejch“ receptech

a další dělaj

politický body

na lidský hlouposti

a důvěřivosti

vydělávaj na tom

na tý hysterii

rovnováha zmizela

když to řeknu

z jedný i druhý

strany

je mi šíleně

co nám na týhle planetě

karma nachystala

patří nám to

jsme toho strůjci

všechno je tak

jak má bejt

jsme

zblblí tupci

a to podhoubí

zmatenosti

a katastofy 

tady rostlo dlouho

a dokážem se

v týhle situaci

akorát poštěkat

ale

zaplatíme to všichni

ještě k tomu všemu

vymáčkne 

a vyšťaví nás to

jak citrón






Bořek Mezník

Má prasečí ksicht


a ožmoulaný triko

a nečeše se

a spí v jedný

modrý košili

a vypadá jak hovado

s uskříplým sosákem

vysmívá se nemocnejm

vysmívá se umělcům

vysmívá se všem

plive a dští síru

a pro popularitu

je schopnej zabíjet

lhát

a pomlouvat

a je sprostej

na všechny

a

všem by nejraději

rozbil hubu

protože maj

rozdílnej názor

kterej se nehodí

do jeho 

politickýho byznysu

s chudobou

ducha

kterej všechno

jenom zhoršuje

je to svině

a já bych mu nejraději

rozbil hubu hned

jo

snížil bych se

na jeho úroveň

a vyseru se na uzávěru

a pojedu do Prahy

jo

je to svině

a

rozbiju mu hubu

soucitně






Bořek Mezník

Viděl jsem


onlajn přenos

kapel

a hudebníků

a umělců

a to je teďka

bohužel

zakázaný

a já u toho slzel

radostí

a štěstím

a dojetím

byla tam 

smějící se

violončelistka

která teď

rozváží rohlíky

bylo vidět

jakou z toho

má extázi

ze svý práce

byla tam

krásná houslistka

co teď uklízí

kanceláře

a hejbala se

do rytmu

a bylo to vidět

cítil jsem to

její mrazení

a živel

kterej do toho dává

byl tam 

zpěvák básník

co teďkonc

dělá helfra

na stavbě

a bylo vidět

jak si užívá

komunikaci

s publikem

a jak mu to dělá

dobře

a těší se z týhle

jedinečný možnosti

viděl jsem tanečnici

jak se natřásá

a bylo vidět

že se soustředí

a dává do toho všechno

a klidně by pokračovala

celý hodiny

až do padnutí

páč teď 

doma šije polštáře

ach jo

prostě

kultura

je teď v hajzlu

a kde je tomu konec?

čuráci

je posílaj

do polí a továren

nevidím ho

neslyším ho

necítím ho

nemůžu

nejde to






Bořek Mezník

Chybí mi


to nadšení

chybí mi

ta lidská dobrota

chybí mi

ta atmosféra

chybí mi to

a

už z toho

nezůstalo nic

všechno je v troskách

narodilo se z nich

ponížení

nasranost

rozkazy

nadávky

všemu a všem

jo

chybí mi

ta soudržnost

chybí mi ta víra

že všechno zvládnem

chybí mi 

ten pocit jedný paluby

chybí mi to

a

nezůstalo nic

všechno shořelo

nastoupila

hloupost

zmatenost

protiklady

v jedný osobě

všeho a všech

jo

chybí mi

ta lidská laskavost

chybí mi

nadšený oči

chybí mi

úsměvy pod rouškou

hnusu kolem nás

chybí mi to

a

přišly

pocity beznaděje

a vynucený pocity

zmaru

a nesmyslnejch výčitek

všemu a všem

jo

chybí mi to

všechno dobro

shořelo

a já nevím

jak toho Fénixe

zase nechat povstat

co se musí stát?

nevím

cítím

zmar

jak pokračovat

natož jak 

vypointovat

tuhle báseň

nevím

co si počít

jenom vím

kterej zmrd

za to všechno 

může

a to je důležitý

najít viníka

našeho

posranýho

života

každá piča

tohle umí






Honza Walda Valík

To je konec