Mezinárodní festival Fandíme divadlu má reklamu v televizi každý rok. Pokud jste viděli tu z roku 2016, možná se vám díky své originalitě vybaví. Herci Jaromír Dulava a Václav Neužil jako vyšetřovatelé naléhají na Lenku Krobotovou, aby jim prozradila, komu měla předat drogy. „Přimhouříme oko, když nám pěkně zazpíváš,“ říkají ironicky.

Krobotová si stoupne na stůl a spustí burlesku ze 40. let. Tu písničku byste hledali na starých gramodeskách marně. Složil ji Jan Valter z Tábora přímo pro tuto reklamu. Stejně jako ostatní hudební podkres, který na krátké ploše zazní.

„Tvorbě hudby k reklamám se věnuji deset let,“ bilancuje skladatel hned na začátku a s pohledem upřeným do počítače čte názvy firem, jejichž produktům vtiskl hudební podobu: „Microsoft, Renault, Porsche, Garnier, Fedex a mnoho dalších.“

Autor hudby však v reklamách nikdy není uvedený. I Valter šetří s termínem skladatel reklamní hudby. Na úvodní stránce svého webu má napsáno, že je producent, skladatel a zvukový designér. Zní to možná překvapivě, ale i zvuk může mít svůj design.

„Základy zvukového designu vytvořil americký zvukař Jack Foley koncem 20. let minulého století, když do té doby němý film získal zvukovou stopu,“ vysvětluje Jan Valter. 

„K dialogům a hudbě filmu bylo nutné dodat i odpovídající ruchy. Některé se dají nahrát mikrofonem z reálného prostředí, ale u některých je to technicky náročné. Třeba zvuk letícího holuba. Ten je jednodušší nasimulovat pomocí rekvizit. Foley stanovil způsoby, jak který ruch vytvořit mechanicky ve studiu.“ 

S tím by ale současní zvukoví designéři nevystačili. Film postupem času začal zobrazovat i zcela nereálná prostředí, hlavně v žánru sci-fi. Zvuk zde nemá připomínat nic, co je známé. Ke slovu přišly zvukové generátory, syntezátory a poté digitální technika. 

„Zadání režisérů jsou někdy hodně abstraktní. Například požadavek, abych vytvořil chlupatý zvuk,“ připojuje s úsměvem. „Chce to hodně představivosti, důmyslu i času. Například jediný výstřel ze sci-fi pistole jsem skládal čtyři dny ze čtyřiceti zvukových vrstev, aby zněl podle režisérových představ.“

Výroba zvuků a ruchů je taková alchymie, že nezasvěceného napadne otázka, kde se toto všechno dá naučit. 

„Nevím, jak dnes, ale v době, kdy jsem do této oblasti vstupoval, žádné specializované školy v Česku nebyly,“ odpovídá skladatel. „Člověk se ke zvukařině dostal buď přes studium elektrotechniky nebo díky hudební konzervatoři.“

Konzervatoř, to byla cesta Jana Valtera. Pochází z muzikantské rodiny, jeho otec je klasicky vzdělaný profesionální klarinetista. 

„V mých čtyřech letech rozhodl, že se jednou stanu hudebníkem z povolání. Jako nástroj mi určil housle, protože jsou z hráčského hlediska velmi obtížné a dobří houslisté vždycky práci najdou. Aby mě hned na začátku nevyděsil, zavedl mě za učitelem, o kterém mi řekl, že je to kouzelný dědeček a naučí mě kouzlit. A ten mi dal housle pod bradu.“

Přestože Jan vykazoval hudební vlohy, hrát na housle ho ze začátku nebavilo. Díky dobrému vedení v lidové škole umění dosáhl takové úrovně, že v 15 letech pro něho bylo jasnou volbou studium na konzervatoři.

 „Dozvěděl jsem se, že za rok budou otevírat konzervatoř v Českých Budějovicích, kam jsem chtěl raději než do Prahy. Ten rok jsem strávil na učňovském středisku v oboru opravář strojů a zařízení. Vypěstoval jsem si tam technické myšlení, které je pro mou současnou profesi důležité.“

A vysněná konzervatoř? Toužebný sen nabral podobu noční můry. Výborných houslistů se toho roku hlásilo mnoho, Janovi přidělili kontrabas, trápil se s ním dva roky a z konzervatoře odešel.

Nastoupil jako grafik a animátor do regionální televizní společnosti TVT Tábor. Potřebovali také složit hudbu k znělkám, zkusil to a hned uspěl.

 „Zjistil jsem, že mě hodně baví vytvářet hudbu k obrazové složce. Od té doby jsem přemýšlel, jak se co nejvíc dostat k psaní hudby pro hraný nebo animovaný děj.“

Televizní společnost po roce ukončila činnost a Jan začal postupně budovat svůj nový sen – domácí studio se zaměřením na skladatelskou produkci, a hlavně zvukový design. K tomu je třeba mít kvalitní zvukové knihovny jednotlivých nástrojů. Díky nim skladatel sám u kláves a počítače pořídí i orchestrální nahrávku, která zní stejně, jako by ji nahráli živí hudebníci.

„V roce 1998 jsem plně rozvinul skladatelské a producentské aktivity. Dělal jsem všechno možné, co souvisí se skládáním a vytvářením zvuků – aranžoval jsem orchestrální party, nahrával kapely, produkoval alba zpěvačkám, vytvářel hudební podkresy pro weby firem. Marně jsem se snažil dostat také k reklamě,“ podotýká.

Pomohl až rozmach Facebooku. V roce 2011 se přes něj seznámil s grafičkou a animátorkou, která mu nabídla první zakázku. Ale zadarmo. 

„A já to vzal. Kamkoliv totiž v oblasti reklamy přijdete jako skladatel, chtějí po vás předložit ukázky a portfolio vašich realizovaných prací. Tenhle zadavatel sice potom vybral hudbu někoho jiného, ale já už měl co představovat dalším producentům. A jim se moje tvorba líbila.“

„Alfréd Strejček je noblesní pán“

První reklama, na niž ho přijali jako honorovaného skladatele, propagovala psí krmivo. Pak už to šlo ráz na ráz – zakázky pro tuzemské firmy i nadnárodní společnosti. 

„Skladatel nemusí za každou zahraniční firmou jezdit do jejího sídla. Hudba se v reklamách nejčastěji dělá až po kompletaci obrazového materiálu, proto je dobré být v kontaktu s režiséry a producenty, kteří vás doporučí na ozvučení svého díla. Oni pracují třeba v New Yorku a já v Táboře. Hudba ke krátké stopáži se dá poslat přes internet.“

Ačkoli jsou poměry v mediálním světě tvrdé, stále platí, že kdo má za sebou dobré výsledky, dostane další zakázky. A nejenom reklamní.

„Komponuji hudbu také k seriálům, k počítačovým hrám a teaserům, což jsou krátké upoutávky na film nebo seriál. Například jsem vytvořil hudební track k teaseru známého amerického TV seriálu Takoví normální Američané.“

Pracuje především s výrazovou zkratkou. A proto si čas od času rád odskočí k rozsáhlejším a klidným projektům audioknih s duchovní tematikou. 

„Nejzajímavější zakázkou, na které jsem zatím pracoval, byla třídílná zvuková podoba knih s názvem Modlitby od spisovatele Jana Konfršta. K trilogii jsem zkomponoval rozsáhlý soundtrack orchestrální hudby. A především jsem poznal při práci recitátora Alfréda Strejčka, který měl na starosti umělecký přednes díla.“

Alfréd Strejček přijížděl do domácího studia vždy dokonale připravený, s texty plnými vlastnoručních poznámek. „Je to velice příjemný noblesní pán, takového člověka jsem nikdy předtím nepotkal.“

Snad i díky tomuto zážitku si Valter vytyčil další tvůrčí cestu. Chtěl by se více věnovat rozsáhlejším dílům. „V plánu je práce na filmech a na samostatných skladbách s živým koncertním provedením. Rád bych se také zaměřil na tvorbu pro děti,“ prozrazuje skladatel.