Nekonečný zdroj inspirace, krásy, života, humoru i starostí. Tak zní slogan téhle publikace, ve které dojde také na známé vnadné herečky. Celkem kolektiv autorů potřeboval 200 stran, což se na první pohled zdá být málo ... a skutečně to málo je. Třeba právě kapitola ‚Prsa na stříbrném plátně‘ na těch cca dvanácti stránkách zdaleka neobsáhne všechny vyspělé ikony. Zmínka o Mae West, Thedě Baře, Louise Brooks, Claře Bow, Hedy Lamarr, Sophii Loren, Dianě Dors, Jane Russell, Jayne Mansfield, Laně Turner, Brigitte Bardot, Pam Grier, Tamaře Dobson, Pamele Anderson a Marilyn Monroe samozřejmě v pořádku. Ale rozhodně chybí minimálně Salma Hayek!!!

Určitě se nabízela i sekce pornohereček, ale do takovýchto větších akcí se kolektiv autorů pouštět nechtěl. U filmové kapitoly ještě zůstaneme. Uvádí totiž filmeček Nevěsta jde spát/Panička si jde lehnout, o kterém se dočteme už v této knize. Opomenut nezůstane ani z pohledu zobrazování nahoty ve filmu rovněž velice důležitý Haysův kodex, ačkoli se nedá tvrdit, že by se jednalo o mírnější variantu možných státních cenzurních represí. Vždyť už takhle se musel fakt, že se spolu muž a žena vyspali, opisovat například tím, že jí zapálil cigaretu. 

A bude poukázáno na skutečnost, že odhalené ňadro nemusí vždycky být vždycky výhradně zdrojem krásy, ale může také poukazovat na zranitelnost (nebo vypočítavost - viz třeba Jennifer Lawrence v Rudé volavce) - jako v případě Hany Vítové v Nočním motýlovi nebo Adiny Mandlové ve Šťastnou cestu. V úvodu to vypadá, že by se pod touto pasáží podepsaná Šárka Gmiterková chtěla zabývat tím, jakou roli může ve zdůrazňování poprsí hrát kostým. Nestane se. Ale kdyby se bývalo stalo, v žádném případě by nemohly chybět Wonder Woman (Gal Gadot) ve stejnojménném filmu, v Batman v Superman: Úsvitu spravedlnosti a v Lize spravedlnosti. Dále určitě Baronka (Sienna Miller) v G. I. Joe a Varla (Tura Satana) ve Faster, Pussycat! Kill! Kill!. Vynechat nemůžeme ani Barbarellu (Jane Fonda) v této kultovní podívané, ani Raquel Welch v této  ...

 










 

Zpět k úvodní kapitole, která nabízí pohled na ‚Prsa v proudu času a kultur‘. Začíná pravěkými soškami Venuší - Věstonické, Willendorfské, z Grimaldi. Citována bude i pasáž z proslulého a naprosto nekompromisního Chammurapiho zákoníku, který dokládá, že ve starověké Mezopotámii by si jakákoli opatření dovolil porušovat jen málokdo. Dojde na přiblížení řecké pověsti o vzniku mléčné dráhy nebo na „fámu" o tom, že dlouhý pohled na odhalený ženský hrudník zvyšuje dlouhověkost. Zároveň bude postupně přiblíženo, jak na prsa pohlíželi po celém světě od Paraguaye přes severoamerické indiánky a Afričanky až po ženy na Papua-Nové Guineji. 

Suverénně nejobsáhlejší vyprávění se týká ‚Prsou na obrazech i sochách‘. Jedná se o stručnou, jasnou, výstižnou a tím pádem taky velice zábavnou lekci z dějin umění, třebaže se občas nelze zbavit dojmu, že na jednom textu pracovalo více lidí. Probereme si tvorbu – samozřejmě tematicky zaměřenou – všech známých malířů (Sandro Botticelli, Albrecht Dürer, Pablo Picasso, Eugéne Delacroix, Hans von Aachen, Hieronymus Bosch, Salvador Dalí) a jejich múz/předobrazů (Agnés Sorel, Simonetta Vespucci, Marie-Thérése Walter), ale neopomene i svérázné "umělkyně" typu Mariny Abramović či Ilony Staller. Podrobněji se zaměříme na obraz Svoboda vede lid na barikády, zavítáme do Benátek na Most kurtizán, a zjistíme, že ňadra nejsou všide na světě indikátorem krásy. Existují totiž místa, kde si raději ujíždějí na ženském zadečku, chodidle nebo šíji. 

 










 

V této souvislosti určitě nebude od věci si napsat, jak je to v knize s fotografiemi. Není jich zdaleka tolik, kolik by jich být mělo. Oproti této čítance nespatříme žádné polonahé krásky, pouze Afričanky a domorodé ženy. Z obrazů také nedojde na všechny, nicméně pro ilustraci jich mnoho vhodnějších být vybráno nemohlo. Některé herečky jsou v knize pouze v detailu, tj. vidíme jen obličej, což s daným tématem úplně nekoresponduje (ostatně občas se od něj kolektiv autorů odklání i v samotném textu, nikoli však ve smyslu směrem dolů do oblasti pod bříškem). Zato tady máme básničky, bez kterých bychom se bývali jistě obešli. Na druhou stranu asi málokdo čekal, že kniha Prsa bude českou verzí The Little Book of Big Breasts od vydavatelství Taschen. 

Zato u ‚Prsních hor‘ je fotka skoro u každé z těch cca osmnácti. Nejpozoruhodnější se jeví hora prsního tvaru v Západní Sahaře, Maiden Paps ve skotsku a Prsa Afrodity na ostrově Mykonos. U nás bychom taky našly kopce, které by se mezi těmito světovými rozhodně neztratily, ale na ně se jaksi nedostalo. Této kapitole předchází ta o oblékání, tj. o korzetech, podprsenkách, velrybích kosticích, šněrovačkách apod. Odvolávat se bude na Iliadu, Ovidiovo dílo, Bibli krále Václava IV., císařský dvůr Rudolfa II., reklamy a nabídku služeb z 19. století či na výpověď Jíříka Wagnera, jehož milenkou byla Eliška Kateřina Smiřická, jejíž duch za větrných nocí prý dodnes putuje po hradě Kumburku, kde byla za svoje cizoložství vězněna. 

 










 

Při tomto „letem světem“ průřezu si můžeme dál přečíst o Mary Phelps Jacob, Vivianne Westwood, případně o Evě Herzigové (která si zahrála v životopisném počinu o Modiglianim, dalším to významném malíři) na legendárním billboardu v podprsence Wonderbra, který údajně zůsobil nejednu automobilovou nehodu. Velmi pozoruhodné je psaní o Amazonkách, které byly ve skutečnosti zřejmě mnohem ráznějším národem, než jak se nás snaží přesvědčit superhrdinské bijáky v režii Patty Jenkins, eventuálně toto televizní dobrodružství. Prsa v řeči i nářečích nás přesvědčí o tom, že třeba ono pořekadlo "hřál si na prsou hada" znají všude na světě, tak jako „vyprsit se“ a „bylo to o prsa korejské ženy“. 

Podíváme se i do kuchyně na prsíčka, resp. receptů bude víc, přičemž podle některých si už sotva něco uklohníme (jeden pochází z roku 1883, tj. z doby, kdy nebyl problém zbaštit třeba sluku). Trochu zbytečné, ovšem pro zvědavce a zvědavkyně nezůstane zatajeno, co jedla Alžběta II. při státní návštěvě ČR v roce 1996. A taky bude podotknuto, že pro hezká ňadra není hned nutné "instalovat" silikonové implantáty. Semínka, oříšky, něco z ovoce a zeleniny můžou také vypomoct. Na samotný závěr se dočkáme minima lidových legrácek, a také se tady píše o prsou v bazénu, tedy o plaveckém stylu. Dozvíme se, který plavec drží světový rekord na 100 m. Další tratě a hlavně ženské výkony zůstanou bez povšimnutí! A svoje dvě stránky si vysloužila panenka Barbie, jejíž verze á la supermodelka opět vzbudila vlnu různých absurdně-nepochopitelných předsudků, jaké provázejí dění kolem pro všechny nepostradatelných ženských prsou snad od prvopočátku věků. Lhostejno, jestli se jedná o sochy, obrazy, hračky, časopisy, filmy nebo knihy. Tahle, ač není úplná, za přečtení stojí. 


KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY


FOTO: FDb.cz, dobre-knihy.cz, wikipedie.org