Dlouhé roky na té nejvyšší úrovni a s řadou úspěchů. Luboši Stria si v basketbalu udělal jméno. Teď se však sympatický dlouhán chce zaměřit na další etapu svého života. Po skončení profesionální kariéry si spolu s kamarádem založil firmu na výstavbu a provozování samoobslužných mycích center. A jedno takové úspěšně od konce léta roku 2020 funguje i v Hořicích. „Snažím se žít přítomností, tak mi to přijde nejkrásnější,“ říká.
Nestýská se vám po basketbalu?
Basketu jsem se po ukončení profesionální kariéry nevzdal úplně. S bývalým kapitánem Děčína a dlouhodobým spoluhráčem Jakubem Houškou, který odešel do sportovního důchodu ve stejném roce jako já, jsme se dohodli na angažmá v jeho rodném Chomutově. Tým Levhartů pro nás měl zajímavou vizi a ambice, které jsme během dvou sezon naplnili, když jsme dvakrát postoupili a tým vytáhli ze Severočeské ligy přes druhou ligu až do první ligy (druhá nejvyšší soutěž v ČR). Během našeho společného působení u Levhartů se nám podařilo zlákat několik bývalých spoluhráčů z Děčína, kteří již také ukončili své profesionální kariéry. Nyní v Chomutově tedy máme tým složený převážně z bývalých profíků.
Zahrál jste si nejvyšší basketbalovou soutěž. Jaké jsou vaše vzpomínky na tyto roky?
Jenom ty nejkrásnější. Jako obyčejný kluk z malého města v Podkrkonoší, z ne úplně sportovní rodiny, jsem si po dobu osmnácti let splnil své sny z dětských let a živil se jako profesionální sportovec. Samozřejmě za tím vším stála neskutečně tvrdá práce, bolest, slzy, zranění. Ani se snad slovy nedá vyjádřit, co člověk musí obětovat, aby se vypracoval na téměř nejvyšší úroveň a pokusil se dosáhnout svého absolutního potenciálu a limitu.
Jaký moment či sezona se vám vybaví jako první?
Nemám jeden okamžik, který bych vybral z kariéry. Celá ta dlouhá cesta po dobu osmnácti let byla fantastická. Je to podobné jako v životě, jednou jste nahoře a potom zase dole. Ve vrcholovém sportu je skutečně těžké udržet se dlouhodobě ve špičce, protože jste pod neustálým tlakem - trenérů, managerů, protihráčů, spoluhráčů a samozřejmě i vlastních ambicí. Není to pouze o tom být připravený fyzicky, nejdůležitější je být stále silný v hlavě a být mentálně odolný vůči mnoha faktorům.
Proti kterým slavným hráčům jste si v kariéře zahrál?
Ten výčet by byl dlouhý. Z českých hráčů je to Jirka Zídek, Jiří Welsch (oba NBA), s Lubošem Bartoněm (vítěz Euroligy) jsme byli spoluhráči v Děčíně a s Tomášem Satoranským (NBA) jsem byl v reprezentaci. Ze zahraničních hráčů jsou to především Američané, kteří dříve či později hráli NBA a měl jsem možnost proti nim hrát při jejich působení v Nymburce nebo na zahraničních turnajích. Vždy to byla velká škola.
Vaší srdeční záležitostí je bezpochyby Děčín.
Přesně tak, nikdy jsem nehrál v lepším týmu. Vedení klubu dalo dohromady skvělý tým výkonnostně i charakterově a pod náročným trenérem Budinským se nám na české poměry podařily velké úspěchy, kdy jsme s ryze českým týmem dokázali být vyrovnaným soupeřem Nymburka, přehrávali jsme cizinci nabytý Prostějov a Pardubice.
Jak jste spokojený se svoji kariérou?
Myslím, že mohu být spokojený. Především cítím velikou vděčnost, že jsem měl tu možnost splnit si dětský sen. Navíc mi vše kolem basketbalu otevřelo mnoho dalších možností, o kterých jsem jako dítě v Hořicích ani nesnil.
Udělal byste zpětně něco jinak?
Kdyby byla ta možnost... Určitě bych v mládí více trénoval a celkově se choval více jako profík. Více bych poslouchal svůj vnitřní hlas (intuici) a díky tomu se lépe vyrovnal s mnoha nástrahami světského života. Nebyl jsem však typ hráče, který by kariéře obětoval absolutně všechno. Letní čas po sezoně, kdy byli spoluhráči v reprezentaci nebo se připravovali na další sezony, jsem cestoval s batohem na zádech, chodil po horách, stopoval a užíval si volnosti v odlehlé přírodě střední Asie, kterou jsem si zamiloval. Měl jsem tak možnost vidět živost z jiných perspektiv. Co všechno šlo dělat lépe, si člověk většinou uvědomí na sklonku určité etapy.. Nemá tedy cenu řešit KDYBY, protože jsem šťastný tady a teď.
Určitě sledujete basketbal i nadále. Komu fandíte?
Upřímně jsem už trochu mimo basketbalové dění na nejvyšší úrovni. Občas chodím v Děčíně komentovat zápasy KNBL, ale detailně to již tolik nesleduji, priority mám někde jinde. Spíše fandím jednotlivcům - kamarádům, se kterými mám osobní vazby, ať už je to v nejvyšší soutěži nebo reprezentaci.
Co hořický basketbal? Neláká vás, až to pandemická situace dovolí, návrat na místo činu?
Na hořický basketbal mám samé krásné vzpomínky. Basket jsem začal hrát ve dvanácti letech a hra pod bezednými koši mi učarovala. Navíc parta kluků, kterou trénoval Vláďa Sůva (náš druhý táta) vlastně formovala moje mládí v Hořicích. Všichni se stali mou druhou rodinou a užili jsme si společně krásné chvíle, na které vzpomínáme dodnes.
Co by se muselo stát, abychom vás ještě zahlédli v hořickém dresu?
Musel by se do týmu vrátit můj kamarád a nejlepší hořický baskeťák posledních let Endžů (Ondra Šťastný) a na rozehrávku Franta Růžička s Míňou Švambergem, se kterými se hrálo parádně a společně jsme váleli v krajském přeboru před čtvrt stoletím (usměje se).
Teď odbočím od sportu. Nyní jste jednatelem firmy Wash Force One. Můžete ji stručně představit?
Po konci sportovní kariéry jsme s kamarádem (také baskeťákem) založili firmu na výstavbu a provozování samoobslužných mycích center. Snažíme se vybudovat síť automyček, které budou poskytovat super služby za rozumné peníze. Jedná se o bezkontaktní technologii, která je maximálně šetrná ke karoserii a laku automobilů, čtyřkolek a motorek, přitom si zákazník umyje své vozidlo přesně podle své potřeby a gusta.
Jedno takové mycí centrum jste úspěšně rozjeli i v Hořicích. Překvapil vás zájem veřejnosti?
Jsem moc rád, že je bezkontaktní myčka v Hořicích v provozu od konce léta 2020 a lidé si tuto službu oblíbili a chválí si kvalitu mytí. Za první půlrok provozu naší první myčky sbíráme data, informace i zpětnou vazbu od Vás zákazníků a snažíme se maximálně zefektivnit provoz. Navíc připravujeme další služby motoristům, po kterých je v Hořicích zájem - tzv. mytí all-inclusive - auto perfektně umyjeme včetně interiéru a dalších detailních úprav.
Jaké jsou vaše budoucí pracovní či sportovní plány?
Snažím se moc neplánovat a žít přítomností, tak mi život přijde nejkrásnější. S mým kamarádem a zároveň partnerem ve firmě bychom rádi vybudovali více takových myček, jako máme u nás v Hořicích, ale stojí za tím spoustu času, práce a peněz, a tak se sám nechám překvapit. Především bych se chtěl co nejvíce věnovat rodině a sám sobě. Mám skvělou ženu a dva divoké kluky, se kterými jsem nejšťastnější.
LUBOŠ STRIA
Narozen: 25. února 1981 v Hořicích.
Rodinný stav: ženatý, dvě děti.
Basketbalová kariéra: 2000 - 2018 - Jiskra Hořice, Pardubice, Poděbrady, Kolín, Děčín, Handlová, Svitavy.
Největší úspěchy: 2x vicemistr ČR, 2x stříbro Český pohár, 3x třetí místo ČR, reprezentace ČR 2018, 3x All-Star game ČR, 1x All-Star game Česko-Polsko.
