Cesty do NHL: David Volek – dopingová aféra jako poslední kapka k emigraci

Podobně jako jiná v tomto seriálu již probraná jména byl také David Volek součástí juniorského nároďáku, který skončil v Hamiltonu 1986 čtvrtý. Vynikající bruslař se slušným rodokmenem. Davidův otec byl totiž uznávaným hokejovým trenérem.

Draftem prošel už v roce 1984, v desátém kole si ho zamluvili New York Islanders. Dlouho o tom ale vůbec nevěděl. „Můj táta měl kolegy na hokejovém svazu. Někdo mu to tehdy řekl, včetně kola, kdy mě vzali. Byl jsem draftovaný od roku 1984 a dozvěděl se v to v roce 1986…“ poodkrývá totalitní zvyklosti s pokrčením ramen Volek.

Na Spartě patřil ve druhé polovině osmdesátých let k nejlepším hráčům. Taky s ohledem na vysoké postavení otce v tuzemské trenérské hierarchii to dlouho nevypadalo na předčasný odchod za moře. Ani v NHL této možnosti moc nevěřili, proto až desáté kolo draftu a 208. pozice.

Jak v průběhu let odcházeli někteří Volkovi spoluhráči, začal se přeci jen názorově posouvat. Ostatně byl u toho, když emigroval Michal Pivoňka. Oba byli se svými přítelkyněmi společně v Jugoslávii, když dostal kamarád nabídku z Washingtonu.

Tehdy ještě Volek z New Yorku neměl nic konkrétního. Mohl jen tiše závidět. V roce 1987 potkal na turnaji v Německu člověka, který tlumočil už konkrétní zájem Ostrovanů a naparoval se řečmi o možnostech dostat ho za Atlantik. Volkovi se ale nezdál, moc mu nevěřil.

Jít či nejít? To je, oč tu běží…

Situace se změnila, když dostal otec v témže roce svolení trénovat v Německu. Bez některých kamarádů z juniorské reprezentace, kteří už ilegálně odešli, a teď i bez nejbližší rodiny, začal jednadvacetiletý hokejista odchod do NHL stále víc zvažovat. Pomáhal mu otcův dlouholetý přítel s vazbou na Billa Torreyho, architekta slavné dynastie Ostrovanů. V kontaktu byli už během Kanadského poháru 1987.

Po semifinálovém utkání s Kanadou, kde v závěru korigoval porážku 3:5 jedním gólem právě Volek, zprostředkoval vzájemné posezení Petr Svoboda, tou dobou už tři sezóny hráč Montrealu. „Bavili jsme se o možnosti odchodu a atmosféře zápasů NHL. Hodně jsme si povídali také o jeho životě po emigraci. Byly to pro mě nové informace, dodalo mi to sebevědomí,“ vybavil si později Volek.

Následující rok 1987-88 byl na Spartě se 47 body ve 42 zápasech se třináctibodovým náskokem nejproduktivnějším hráčem. Emigraci zvažoval na olympijských hrách v Calgary 1988, přítelkyně ale bylo tou dobou doma, bez ní odejít nechtěl.

Blbou náladu akcelerovala dopingová aféra, ve které se svezl se Sparťanem Vladimírem Petrovkou. Vzbudila hodně kontroverzí už kvůli tomu, že se s prvním vzorkem zacházelo dost amatérsky a žádost hráčů o druhé testování byla zamítnuta. „Našli steroidy, přitom vím, že jsem nic nebral. Hrozila suspendace na šest měsíců. Nikdy jsem nezjistil, kdo za tímhle zločinem byl,“ zlobil se Volek.

Nebylo nač čekat. Nejdřív si pohovořil telefonicky s otcem, který tehdy trénoval německý Landshut. Souhlasil. Zbývalo přesvědčit přítelkyni Alici, což bylo těžší, protože šlo o tuzemskou plaveckou šampiónku. „Studovala vysokou školu, nebyl z toho nadšená,“ pamatuje si hokejový útočník.

Když jeli za tátou do Německa, celou dobu v autě plakala. Základním táborem se jim stalo na chvíli otcovo bydliště v Landshutu. Odtud s pomocí někdejších krajanů a nyní tátových hráčů – Miro Malého a Jiřho Ponera – rozjeli s Ostrovany první jednání.

Nebylo snadná. Úvodní kontakty skrze prostředníka nedopadla dobře. Volek měl vízum jen na dva týdny, pod tlakem zvažoval návrat domů, kde by ho ale čekal půlrok bez hokeje. Situaci zachránil Miroslav Malý, jenž sehnal hráčského agenta Riche Wintera. Ten už kdysi pomáhal s odchodem za moře Františku Musilovi. Protřelý vyjednávač věděl, jak na klub zatlačit.

Čtyři krásné roky v New Yorku

Jakmile byl kontrakt dojednán, šlo všechno hladce. David s Alicí se vzali a brzo založili rodinu. V Československu vyšlo v novinách pár povinných dehonestujících článků o osudu sportovních uprchlíků, kterým se ve skutečnosti dařilo dobře. Na Long Islandu snadno zapadli do česko-slovenské komunity, Volek oprášil kontakty také na staré kamarády Svobodu, Pivoňku či Musila.

Hráčem Ostrovanů byl šest let (1988-94), skutečně za řeč ale stojí první čtyři sezóny. Dokud byl zdravý, panovala s ním spokojenost. Do historie klubu se nejvýznamněji zapsal na jaře 1993, kdy vstřelil rozhodující gól sedmého zápasu ve druhém kole s Pittsburghem.

„Přesně o tomhle jsem od dětství snil a toužil to prožít ve skutečnosti. Jednou v životě. Byl to mimořádně silný prožitek. Tenkrát byl Pittsburgh veliký favorit, ale my s nimi dokázali držet krok. Série byla 3:3 a jeli jsme k nim. V sedmém zápase jsme se hodně přetahovali, až v poslední třetině měli obrovský tlak. Hrál se vynikající hokej,“ svěřil se po letech doma Blesku.

Penguins byli úřadujícími šampióny. S vyzrálým, pravděpodobně lepším týmem, než měli v předešlých dvou letech. Jejich pouť za zlatým hattrickem ukončil v prodloužení sedmého duelu přesnou střelou zápěstím Čech, který předtím nasázel v základní části jen osm branek.

„Měl rychlé ruce i nohy, jeho bekhend byl smrtící. K tomu všemu velmi silné nohy a dobrý balanc. Bylo těžké dostat ho od puku,“ napsal o něm jednou zámořský novinář Joe Pelletier.

To už se nad jeho kariérou smrákalo. Vyhřezlá ploténka mu obrovsky znesnadňovala život a prakticky vylučovala plné sportovní nasazení. V sezóně 1993-94 nastoupil jen ke 32 utkáním (5+9). Po operaci zkusil návrat v dresu Sparty, kde ale naskočil jen k pěti zápasům a ukončil kariéru. Později dlouho skautoval pro Buffalo Sabres, načež se vydal na trenérskou dráhu.

Předešlé díly:

Cesty do NHL: S požehnáním soudruhů či na paragraf opuštění republiky
Cesty do NHL: Václav Nedomanský – první emigrant a druhý Čech v Síni slávy
Cesty do NHL: Miroslav Fryčer – dobrodruh, flamendr, střelec
Cesty do NHL: Hlinka & Bubla. Litvínovská dvojčata ve službách Vancouveru
Cesty do NHL: Milan Nový - první šestašedesátka v NHL
Cesty do NHL: Jaroslav Pouzar – první český vítěz Stanley Cupu
Cesty do NHL: Petr Svoboda – brzká emigrace, Stanley Cup a olympijské zlato
Cesty do NHL: Miroslav Dvořák – první zámořská posila na mistrovství světa
Cesty do NHL: Petr Klíma – bohem nadaný bohém
Cesty do NHL: František Musil – za svobodou concordem a se zdravicí pilota
Cesty do NHL: Michal Pivoňka – nejlepší Čech v NHL do příchodu Jaromíra Jágra

 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter