Schválně: Co je to? Sotva vyskočíte z autobusu, můžete hned běžet totálně placatý maraton. V půlce ledna, ve třinácti stupních, bezvětří. Pak stačí zdolat pár schodů (ale mají tu i jezdicí), nadlábnete se, něco pokoupíte a tradá domů. To vše, aniž byste museli vystrčit paty z jediné budovy.
Zní to jako hodně poťouchlá hádanka. Českobudějovické Dopravně obchodní centrum Mercury je holt vtipná budova. Autobusové nádraží na střeše, pod ním dvě patra obchodů a v podpalubí toho kolosu dvě patra podzemních garáží. Mezi parkovištními sloupy vytyčí okruh ve tvaru písmena E. Kdo oběhne dotyčných 660 metrů čtyřiašedesátkrát, může si na svá maratonská futra vyškrábat další zářez.
Recese? Plezír? Zapomeňte! Budějovický Mercury maratón v roce 2018 oslavil desáté narozeniny. Na startu se sešli borci z málem těžko uvěřitelných devíti zemí, drtivá většina ze 130 přihlášených šťastlivců to pokaždé bere naprosto vážně. Pořadatelé si letos dokonce nechali den před závodem trať úředně přeměřit – to aby platil i případný světový rekord…
Těžká, rychlá garáž
Anebo aspoň limit pro květnové mistrovství republiky, o který se kupříkladu pokoušel nadšený pražský vytrvalec Jaroslav Urban. „Kde jinde u nás si můžete v lednu dát maraton v teple? Nečekal jsem ale, že mě ty zatáčky tak zničí. Vůbec jsem k tomu přistoupil špatně a i vzhledem k čerstvě prodělané chřipce jsem toho raději zavčas nechal. Každopádně je to hrozně zajímavý závod. Vypiluju běh do zatáčky a za rok se vrátím splatit dluh,“ tvrdí odhodlaně dvaatřicetiletý běžec.
Názory na náročnost závodu o 514 zatáčkách se mezi jeho účastníky různí. Oprávněně. Na jednu stranu není žádná legrace v jednom kuse někam ostře uhýbat. Výrazně častěji vlevo. A samozřejmě i uhýbat někomu, toť jasná nevýhoda okruhových závodů. Ti nejrychlejší takto nakličkovali bezmála dva kilometry navrch. „Také proto nechceme pustit na trať více než sto třicet běžců. Což o to, zájem by byl, závod zaplníme během jednoho měsíce, běžci už by si to ale v tlačenici tolik neužili. Navíc ta trať je prostě náročná sama o sobě,“ míní ředitel závodu Martin Gazda.
Kotníky či kolena bývají po garážovém kroužení pořádně vytahané. Přemíra kol pod nevysokým stropem a mdlé zářivkové světlo pro změnu způsobí, že i jinak duševně odolní jedinci mívají potíže vydržet sami se sebou.
Je tu ale silný protiargument v podobě časů. Nemálo maratonců si sem jezdí pro osobní rekord. Tak jako třeba nakonec třetí liberecký Pavel Pirkl s časem 2:50:07. Po pozoruhodném finiši mu utekla pouze tradiční ultramaratonská dvojička Brunner–Orálek.
Ojedinělý závod obecně vzato láká spíše zkušenější, opravdové maratonce. Průměrný čas závodního pole činí 3:40 hodiny, největšímu českému maratonu dává na frak bezmála o 37 minut. A když už jsme u pražského běžeckého svátku, stejně jako on má i budějovická garážnická party svoje kingy neboli věrné účastníky. „Máme tu pět lidí, kteří běželi všech deset ročníků. A spousta dalších se sem pravidelně vrací, což nás pochopitelně těší,“ praví Gazda, sám zkušený maratonec a také dlouholetý vodič seriálu RunCzech.
I na jihu se pokaždé čeká, aby se mohlo zatleskat tomu úplně poslednímu běžci. Ale letos ještě o chlup hlasitěji. Aby ne, vždyť nestárnoucí Zdeněk Kopecký oslavil při podzemním závodě svoji osmdesátku! Jen pro pořádek, byl to jeho 326. maraton.
Budoucnost s otazníkem
A jak už to bývá, každý pořádný maraton končí v hospodě. Ten budějovický dokonce musí. Je totiž zároveň otevíracím závodem Jihočeského běžeckého poháru, celoročního dvacetidílného seriálu napříč celým krajem, a pro vyhlášení výsledků předchozího ročníku si organizátoři pravidelně zamlouvají restauraci v budějovickém centru Mercury. Tentokrát navíc využili příležitosti a po vyznamenání nejrychlejších Jihočechů pozvali na kus řeči (a pivo) přítomného ultraběžce Radka Brunnera (viz rozhovor).
Zdánlivá idyla. Budoucnost kultovního závodu je totiž nejasná. Klíč k otazníku třímají v rukou zástupci majitele víceúčelového centra. Zavřít polovičku garáží v obchoďáku totiž není jenom tak. Musí se to udělat nejméně tři dny dopředu kvůli úklidu a hlavně řádnému vyvětrání celého prostoru. Čtyřdenní výpadek parkoviště je znát. „Už pro letošek jsme jednali o tom, zda nás majitel vůbec do garáží pustí. Chvilku to dokonce vypadalo bledě. Zpětně jsme rádi, že nám nakonec vyšli vstříc. Variant řešení je několik včetně té, že závod prostě nebude. Každopádně uděláme všechno pro to, abychom se tady za rok v lednu potkali znovu. Běžci mají závod rádi, byla by obrovská škoda nechat jej zaniknout,“ uzavírá zatvrzelý optimista Martin Gazda.
Budějovický Mercury maratón v číslech
- 64 okruhů, 514 zatáček
- kapacita hlavního závodu 130 běžců, 5 z nich běželo dosud pokaždé
- vložený Groz-Beckert závod na 4 km
- nejstarší účastník Zdeněk Kopecký oslavil 80 let
Radek Brunner: Pronásledovatelům v patách
Závod jsi neběžel poprvé. Co tě tam láká?
Zatím jsem byl třikrát, vždycky jednou za dva roky. Zajel bych častěji, ale zabránily mi v tom zdravotní potíže… Přínos? V první řadě je to zábava, co jiného může maraton natočený v garážích být.
Připravuješ se nějak mentálně? Kol ani zatáček není málo.
Nejsložitější je, že musíš v jednom kuse někoho obíhat, takže pořád jedeš ve vnějším poloměru. I když si letos pořadatelé nechali trať oficiálně přeměřit, já jsem měl na hodinkách pomalu o dva kilometry více. A co vím, nejen já. S tím tady prostě musíš počítat, i pocitově to odpovídalo mému obvyklému času okolo 2:35.
Co ti vadilo více: tolik zatáček, nebo betonový povrch?
Hladký beton byl v pohodě, ani neklouzal. Horší to bylo s těmi zatáčkami. Už od podzimu mě trápí bolavá levá pata a v garážích se běhá převážně na levou ruku. Takže i kdybych nemusel nikoho obíhat, stejně bych v zatáčkách poskakoval jako babka a nabíhal si do strany, abych patu pošetřil. To fakt příjemné nebylo.
Opět jsi válčil s Danem Orálkem a opět jsi vyhrál. Jak se ti to povedlo?
Vždycky jsou dvě možnosti. Buď si počkat, jak se to vyvine, nebo se zkusit utrhnout hned zkraje. Já jsem se rozhodl pro to druhé a podařilo se mi nahonit tři čtvrtě kola náskok. Vlastně jsem se pověsil asi tak na sto padesát metrů za Dana a ten rozestup jsem si hlídal v podstatě až do cíle.
Těžko hledat jiný maraton, kde si svého pronásledovatele jistíš zezadu.
Je to naprosto skvělá věc. Dan to samozřejmě občas zkusil, udělal na mě třeba „jeden sloup“, pak jsem se zase dotáhl. Nedarovali jsme si nic! Musím říci, že pro toho stíhajícího to musí být fakt na morál, když má toho před sebou kousek za zády… To na silnici jsou ve výhodě spíše ti dotahující.
Údajně jsi večer před závodem podstoupil speciální přípravu.
Syn měl maturitní ples, trochu jsme tedy slavili. Ne že bych se nějak zmrskal, spíš to bylo o nevyspání se. Do postele jsme lezli v jednu, v pět budíček a hurá autem do Budějovic.
Poté jsi zase měl i besedu. Jsi po loňském Spartathlonu v jednom kole?
Už si připadám trochu jako cirkus Humberto… Ale vážně, není to nepříjemné. Měli vyhlášení výsledků celého tamního Jihočeského běžeckého poháru. Nikdo neodešel, navíc to byli vesměs takoví ti pravověrní běžci. Fajn lidi, jedna nota, znáš to. To mám rád, to mě baví. No, takže jsme povídali, dokud nepotřebovali zavřít hospodu.
Hodnocení závodu
Trať: ***
Peklo i ráj. Obíhat neustále jedno velké betonové éčko není zase až tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. Pět set zatáček se každopádně o slovo přihlásí. Když ne při závodě, tak rozhodně po něm v podobě setřesených bočních úponů a vazů. Zároveň se hodí netrpět klaustrofobií a nevlastnit úplně basketbalovou postavu. Strop ve výšce 2,1 metru se tyčí pocitově níže, než ve skutečnosti je.
Zázemí: ****
Pro 130 lidí naprosto dostatečné, žádný problém. Převlékárny, masérna, úschovna, toalety přímo na trati, slušná občerstvovací stanice každých 660 metrů… Všechno s jihočeským úsměvem. A další zázemí včetně umýváren a restaurací čeká o pár pater výše. Autobusák na střeše nevyjímaje.
Webová prezentace: ****
Závod používá rozhraní stránek Jihočeského běžeckého poháru. Vše je jednoduché, přehledné. Registrace je snadná, pořadatelé nezapřou hravost. Pro vyznavače statistiky umějí „rozpitvat“ jejich výsledek do posledního detailu, zároveň si můžete před závodem stáhnout „jízdní řád“ neboli časový rozpis kol pro váš vysněný čas. Nechybějí odkazy na úložiště fotek, ke stažení zdarma.
Organizace: *****
Uvážíme-li, že pořadatelé nejsou přeplácení profíci – tento i ostatní závody jihočeského poháru dělají po práci, není moc co vytknout. Dokonce vám na požádání mohou během závodu zahrát „tu vaši“. Za ty roky jsou ostatně dobře sehraní i oni sami.
Atmosféra: ****
Dvě patra pod zemí těžko lze očekávat davy fanoušků a mexické vlny k tomu. Paradoxně právě atmosféra tohoto garážového dýchánku, kdy si mohou dost dobře fandit i běžci navzájem a takřka nikdo nechvátá domů ani v cíli, vytvořila z Mercury maratónu už poměrně svébytnou komunitu. Však se také maratonci loučí se slovy: Tak za rok zase v garážích!