ANALÝZA: Čína rozjela v Africe vakcínovou diplomacii. Očkování je nástrojem globálního soupeření

Zpráva Economist Intelligence Unit zveřejněná minulý měsíc odhaduje, že již v první polovině tohoto roku budou v bohatých státech proočkovány zranitelné skupiny obyvatel, přestože proces imunizace bude pokračovat až do roku 2022. Chudé státy však stavu, kdy bude chráněna většina populace, dosáhnou až roku 2023, pokud vůbec.

Některé africké státy tedy hledají jiná řešení. Nejdostupnější se pro ně staly vakcíny z Ruska a Číny. Jde ale o séra, u kterých někteří upozorňují na nedostatečnou průkaznost jejich testování. Vakcína od Sinopharmu nemá například veřejně dostupné výsledky klinických testů.

Státy jako Alžír, Egypt, Čad, Maroko, Senegal, Konžská republika či Zimbabwe už nakoupily nebo dostaly darem čínské vakcíny společností Sinovac či Sinopharm. Keňa, Nigérie, Rovníková Guinea, Sierra Leone jejich pořízení zvažují. Jde zatím jen o malou část afrických států z celkového počtu. Nevýhody západních vakcín, především jejich vyšší cena a obtížnější distribuce a aplikace, mohou však vést k tomu, že se Afrika brzy stane největším odbytištěm farmaceutických výrobků „Made in China“.

Letecký most na převoz

Dovoz čínských vakcín do Afriky je jednodušší než u vakcín západních, ruských nebo indických, a to z několika důvodů. Jak potvrdila mluvčí Etiopských aerolinek, Čína má v Africe dobře vyvinutou logistickou síť a distribuci. Zboží, v tomto případě vakcíny, se tak k příjemcům dostane rychleji.

Už loni v listopadu zahájila společnost Ethiopian Airlines partnerství s logistickou divizí společnosti Alibaba (Alibaba Cainiao) a vybudovala letecký most pro přepravu velkého množství vakcín spojující Čínu a Afriku. První letoun v rámci programu Pharma Wing přistál začátkem února v Addis Abebě a pokračoval s nákladem dál do Čadu. Touto cestou se tak mohou na africký kontinent dostat miliony čínských vakcín.

Druhá distribuční linka vede přes arabské prostředníky. Země takzvaného Maghrebu, které mají historicky úzké vazby s Blízkým východem, dostávají vakcíny i od přátel či partnerů z těchto zemí. Egypt například získal darem čínské vakcíny od Spojených arabských emirátů. Celkově se odhaduje, že Číňané doručí přes Dubaj do této africké oblasti několik milionů očkovacích dávek.

Očkovací diplomacie

Někteří afričtí novináři a politici ale poukazují na to, že čínské vakcíny mohou být sice pro tento kontinent v krátkodobém horizontu výhodné, ale z dlouhodobějšího hlediska pravděpodobně uvrhnou africké země do ještě větší závislosti na ČLR. Například Cobus van Staden z China Africa Project upozorňuje, že: „Vzestup Číny jako významného hráče v této (farmaceutické) oblasti je zásadní změnou a mění to pravidla hry. To ale neznamená, že všichni mají jasno v tom, jaká hra se hraje.“

S tím souhlasí i Agathe Demarais, ředitelka sekce v Economist Intelligence Unit zabývající se světovými předpověďmi. Podle ní Rusko, Čína a v menší míře i Indie chtějí prostřednictvím poskytnutí vakcín posílit své zájmy v chudších regionech.

„Rusko a Čína to dělají už delší dobu (…) zejména v rozvojových zemích. Mají pocit, že se tradiční západní mocnosti z těchto oblastí stahují,“ uvedla Demarais. „V minulosti Čína zahájila Iniciativu pás a stezka, Rusko je zase aktivní v oblasti střední a východní Evropy, kde prosazuje své projekty, například stavby jaderných elektráren. Očkovací diplomacie je jen malá část jejich aktivit ve snaze o posílení globálního postavení.“

Bratrská pomoc… nic nového

Během studené války byly sovětské vakcíny a jejich „bratrská distribuce“ jedním z nástrojů posilování vlivu SSSR v takzvaných satelitních státech. Číně jde ale pravděpodobně o víc než jen o posilování svého politického vlivu na africkém kontinentu. Důležitou roli hraje i ekonomický faktor.

To bylo zjevné například na rouškové diplomacii, kterou si ČLR v řadě zemí vydobyla obdiv za svou „nezištnou pomoc“, přestože šlo často o komerční zakázky a v některých případech i nevýhodný nákup předraženého čínského zboží nižší kvality. Hezkým příkladem může být Česká republika, kde děkovaly u čínských letounů za draze nakoupené zboží nejvyšší političtí představitelé ve špalíru před čínským velvyslancem.

Že jde ČLR především o zvyšování svého vlivu ve světě, dokládají i čísla. Vakcín určených do zahraničí bylo už distribuováno přes 46 milionů. Naopak v Číně vakcinace zaostává, podle informaci deníku South China Morning Post v zemi zatím naočkovali asi 40,5 milionu lidí (údaj k 2. 2. 2021).

Chuang Jen-čung z amerického think-tanku Council on Foreign Relations tvrdí: „Čína využívá (své vakcíny) k tomu, aby se stala světovým lídrem v očkování a pomohla rozvojovým zemím, které nemají takový přístup k léčivům jako Západ. To Číně pomůže zlepšit image a posílit takzvanou soft power.“

To dokládá například prohlášení publikované čínským ministerstvem zahraničí, které citovalo alžírského šéfa diplomacie Sabri Boukadoumu, který údajně v telefonickém rozhovoru děkoval za čínskou pomoc s vakcinací a přislíbil ČLR podporu s Iniciativou pás a stezka.

Jak už v červnu slíbil generální tajemník Si Ťin-pching na čínsko-africkém summitu, z masové distribuce čínských vakcín budou mít africké země nemalý prospěch.

Obavy provázející vakcinaci

Řada Afričanů se však obává toho, zda jejich vlády budou dostatečně transparentní při zavádění masových očkovacích kampaní a jestli z nich nebudou chtít tamní zkorumpovaní úředníci profitovat. Ugandská lidskoprávní aktivistka Saraha Akello v této souvislosti poukazuje na aféru se Světovou aliancí pro vakcinaci a imunizaci (GAVI), jejíž finance ugandští úředníci před zhruba dvaceti lety zpronevěřili.

Dalším problémem je nedůvěra místních obyvatel v očkování. Odborníci však varují, že nezačne-li tento druhý nejlidnatější kontinent rychle očkovat, může být ohniskem třetí vlny nákazy v globálním měřítku.

Čínská Afrika

O tom, že čínská očkovací diplomacie bude mít v Africe stejný úspěch jako roušková diplomacie, která si našla naivní příznivce i ve vyspělém západním světě, není pochyb. Jak píše v jednom z článků na China Africa Project Eric Olander, Čína velmi rychle zaznamenala potenciál, který boj s pandemií může mít.

Nigerijský komentátor k tomu na svém twitterovém účtu Defence News Nigeria poznamenal: „Číňané (nám) prodávají válečné lodě, pokročilé bojové drony, bojové tanky třetí generace a vypouštějí na oběžnou dráhu nigerijské satelity. Budují (nám) systém železnic, v současné době dokonce staví první vysokorychlostní železnici v Nigérii. Na druhou stranu USA, historický spojenec, nás ohrožuje sankcemi za porušování práv LGBT nebo omezování práva na manželství osob stejného pohlaví.“

Jak upozorňují někteří ekonomičtí experti, včetně Arthura Minsata, šéfa oddělení pro Afriku v OECD: „Africké země si vytvořily na Číně takovou závislost – ať už ve formě obchodní, nebo finanční spolupráce – že pro klid v regionu musí tento vztah zůstat stabilní.“

V roce 2018 se čínsko-africký obchod zvýšil o 19,7 procenta, zatímco se zbytkem světa vzrostl pouze o 12 procent. Během téhož roku se čínské investice na africkém kontinentu vyšplhaly na 5,4 miliardy dolarů, zatímco v Latinská Americe šlo jen o 1,9 miliardy. Jak dodává Minsat: „Kromě velmi silného čínsko-afrického partnerství jsou tu i projekty v hodnotě miliard dolarů spojené s Iniciativou pásu a stezky, jejímž prostřednictvím Číňané získávají základní suroviny. Je tedy jasné, že Čína je v Africe proto, aby tu už zůstala. A očkovací diplomacie tomu jen napomůže.“