Coming out: Jak jsem se stal šalinářem

Autor: Oskar Jančík, vydáno: 1.3.2021

Oskar pracuje v bike byznyse a na kole jezdí od nepaměti. Vystřídal spousty kol a jezdil doslova po celém světě. Ebikům se vyhýbal, ale poslední podzim a zima mu jeho náhled na kola s motorem změnila. Přečti o jeho ebikovém coming outu a možná i ty pak změníš názor na ebiky. 

Všechno se mění. Kdyby mi někdo v roce 2016 i 2017 řekl, že budu mít sjezdáka na  29 kolech, ťukal bych si na čelo. No dobře na enduro možná, ale proč na  sjezd. Už dva roky mám doma GT Fury 29.
E bika už jsme doma měli, Cannondale Tramount tahal přívěs nejdřív s jedním a pak s oběma dětmi. Děti, gril, piva, všechno na piknik k vodě. Odveze i  týdenní nákup. Krátké výlety, delší výlety. Na tahání vlečky se e bike hodí.  Skvělá náhrada auta, pokud máte to štěstí, že žijete tam, kde je infrastruktura.  Průchodnost terénem nebyla nic moc a nějaký to dobrodrůžo jsme si s tím užili.

Cca ve stejné době (2014-2015)jsem poprvé uviděl předprodukční prototyp Cannondale Moterra. Broušený hliník, tehdy ještě nevyráběná vidlice Lyrik a plusky gumy. 
No jo, tak to už zase děláme motorky... FFWD - to je takový to tlačítko, kdo neměl walkmana a začínal na ipodu, ani nemusí číst dál. Proč? Protože e bike je přece pro starý a hendikepovaný. V červnu 2016 jsem se na Moteře poprvé svezl. Bylo to na trati evropské EN série v Kitzbuhelu, pěkný kopec a bylo mokro, párkrát se mi to splašilo. Taky jsem byl po úraze a lanovka jezdila, takže žádná velká motivace pokoušet kolenní vazy s těžkým kolem. Ty pocity na cílovým doublu stejně nebyly kdovíco. A kdo by chtěl kolo co je jako můj sjezdák v roce 2000? Já a e bike do lesa v tom máme jasno.

Roky plynou čím dál rychleji. Na enduro závodech přibývají e bike kategorie, kámoši ve Vogézách drandí Moterry a Moustache. Keli nám už několikátý Nakakat staví a najíždí s pomoci e biku. Víc mých kolegů jezdí na e mtb a já jenom kroutím hlavou a myslím si svoje. 
Podzim 2019 vyjížďka ve Freiburgu na e kolech. Hrůza, pořád mi to hrabe do kopce, zatáčet se na tom nedá. Na tomhle já nikdy jezdit nebudu.  Místo motoru mám 29 kola, aby mi to jelo rychle do kopce. Tečka.

Breaking point přichází na jaře 2020, kdy si s Kelim dáváme vyjížďku - on na e biku, já na trailbiku. Do kopce mě tahá. Oba si dáváme a jezdíme do kopce 18-21km/h průměr. Výjezdovou cestu, která bezmotorově trvá 15 i 20 minut, dáváme za 6! Je to neskutečná sranda. Včetně mého katapultu. S jídlem roste chuť a v tandemu vyjíždíme věci, které bych i já tlačil.

Kamarád Guillaume, který dělá u Bosche, mi vysvětlil jak sám už trénuje jenom na e biku a bezmotorové enduro si bere jenom na závody nebo víkendovky s teamem. Semínko se zaklíčilo a roste. Tak já to teda pořádně vyzkouším. Tréninkový nástroj na zimu. S motorem budu motat frekvence jako na silničce a přitom se trochu vozit po lese. Guillaume radí začínat s mellow trails a nejdřív jezdit do kopce a moc to nehrotit. A flat pedály, když se na tom kole fakt necítím dobře.

Zase to tlačítko FFWD a náhodně zmáčknout STOP, někde tady bude ten vál. Říjen-listopad 2020. První den ježdění je podobná zoufalost jako vždy, kolo je těžký, nezatáčí. Bojím se ho. Taky to řádně klouže jak je konečně letos mokro. Ale jsme na e bikach 4, náš DHrace gang z Brna. Takže je to lepší. Béďa je na něm taky poprvé, ale protože to vždycky na kole uměl, nemá s ničím problém. Jednou mě ta potvora shodí přesně tak, jak by nikdo nechtěl. Kloužu z kopce a těžký kolo mi leží na noze a nemůžu z něj vyskočit. No fuj. 
Druhý den jsem prosekl gumu, chce to DH boky. Další víkend už dávám dorazy na tlumiči a je znát jakýs takýs pokrok v ovládání. Pocit jako při lyžování ve velkých velkohorách. Ten pocit je respekt. Bojím se a přitom nechci přestat.

 

Víkendovky dostávají nový rozměr. Je to ekvalizér, na bezmotorovém kole bychom vždycky museli na někoho z party čekat, teď jedeme nahoru všichni stejně. Já teda ne, mám z party nejslabší baterku i motor, a tak mě kluci s posměchem tahají do kopce.
Dalších pár víkendu. Těším se jako malej, jezdíme na notoricky známých tratích, kam by mě s bezmotorovým kolem nenapadlo jet dvakrát po sobě. Mokro a jiný kolo koření tratě i tam, kde by jinak chyběla chuť nebo to byla nuda. Třetí víkend už dokonce odlepuju kolo a tahám ho do vzduchu.
Kolo musím mnohem víc řídit, nutí mě nezevlovat a i na známém trailu s ním mám víc práce. ZR přede mnou už předskakuje kořeny, takže já musím taky. Aspoň naznačovat. Pokud je to už opravdu zkopce, setrvačnost je pekelná. Za dopoledne dáme 5-6 jízd/ 35km. A stačí nám to. 
V pondělí jsem zmordovanej jako po víkendech na sjezdáku v Mariboru. Jenom jsem neujel v autě 800km.

Nebudu predikovat pro koho emtb je a pro koho není. Cílový zákazník tohoto produktu není čtenářem DK. Sjezdaři mají většinou jasno, puristi ať si jezdí na 26kách. Nemyslím, že bych přestal jezdit na kole bez motoru, ale je docela možné, že e bike vyžene z garáže xc kolo. Všechno se mění, když jsem začínal jezdit na sjezdáku, nikdy bych nesedl na silničku. Už dlouho ze silničky není jenom tréninkový nástroj, ale příjemná změna.

ZR nemusím přemlouvat aby v sobotu na kolo vstával, Béďa letí do kopce jako Sagan a Keli, ten nám to přece dávno říkal... A všichni se u toho skvěle bavíme.
E mtb je další sjezdák. E mtb je sloup od lanovky. Nastěhovalo se k nám do domu asi už natrvalo.

Otázka skoro na závěr, pokud sjezdař přes zimu trénuje na MX, vzbuzuje úctu ostatních co moto doma nemají. Tak proč je e bike takové stigma?
Když se nebudete na borce s e bikem jenom mračit tak Vás třeba někde vytáhnou nad traily do kopce a taky změníte názor na šalináře. Slunce v duši a energii v baterce!