Evropská unie plánuje zcela „překopat“ svou migrační a azylovou politiku, což bude vyžadovat dlouhé roky vyjednávání. V Česku panuje shoda, že je potřeba se zaměřit na boj s pašeráky, efektivní azylové řízení nebo zajištění legálních migračních tras.
Evropská komise využila „migračně klidnějšího“ období a v září loňského roku představila návrh nového evropského Paktu o migraci a azylu, který má odblokovat dosavadní neúspěšná jednání a vytvořit fungující a dlouhodobý migrační a azylový systém EU.
Komise se v návrhu snaží reflektovat různé priority jednotlivých členských států a tentokrát vynechat nejkontroverznější mechanismy, jako jsou povinné relokační kvóty. Soustředí se především na rozvoj vztahů se zeměmi, odkud migranti do Evropy přicházejí, nebo na ochranu vnějších hranic Unie a zefektivnění azylových řízení. Nezapomíná ani na vzájemnou pomoc mezi státy.
O nových plánech se neustále jedná, naposledy v pondělí 22. února mezi ministry zahraničí na půdě Rady EU.
At the Foreign Affairs Council of Ministers today to present next steps on Migration as a core issue in EU’s relations with countries of origin and transit. Working jointly with Home Affairs Ministers towards effective win-win partnerships, mobilising all policies and tools. pic.twitter.com/6s2QPvpFEw
— Margaritis Schinas (@MargSchinas) February 22, 2021
Dlouhá cesta před námi
EU se snaží o skutečně komplexní reformu, podle Tomáše Urubka z Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra leží na stole celkem šestnáct různých návrhů. Mezi ně patří doporučení a nová legislativa, stejně jako revize starší legislativy.
Už z toho je patrné, že shodu se rozhodně nepodaří najít v dohledné době. Podle Urubka je v Bruselu běžné, že u nekonfliktních témat trvá vyjednávání pět až sedm let – migrační politika je navíc oblast velmi citlivá. Zcela určitě tedy půjde o úkol, který bude muset řešit i české předsednictví EU v druhé polovině roku 2022.
Odbornice na mezinárodní migraci a integraci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Eva Janská uvedla, že i když je nový evropský migrační systém skvělá myšlenka, vzhledem k velkému množství návrhů a plánované délce jejich projednávání bude velmi komplikované tento záměr naplnit.
„Obávám se, že za tu dlouhou dobu, která je před námi, se stane řada věcí, které zamíchají kartami. Může se stát, že čtyři roky vyjednávání budou najednou k ničemu, protože se principy a hlavní idea v průběhu úplně změní,“ upozornila na nedávném webináři pražského Eurocentra.
Urubek měl zato, že shoda je možná a dokonce nutná, aby i nadále mohl fungovat Schengenský systém volného pohybu. Potřebu reformy migračních pravidel podle něj ještě zvyšuje současná pandemie.
„Unie má předpoklady k tomu, aby díky společnému postupu pandemii relativně rychle překonala, nicméně situace v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích může být hodně odlišná, a to z řady důvodů: přístup k vakcínám, socio-ekonomické dopady pandemie, rychlost ekonomické obnovy,“ připomněl na webináři Urubek s tím, že to všechno může vést k nárůstu nestability a následně i migračního tlaku na Evropu.
Nová podoba solidarity
Největším kamenem úrazu a důvodem, proč se tak dlouho nedařilo najít mezi zeměmi shodu na společném postupu, bylo sdílení odpovědnosti za migranty přicházející do Evropy. Nešťastné relokační kvóty, které se ukázaly jako nefunkční a „vrazily klín“ mezi státy, se zatím nepodařilo ničím nahradit.
Nový pakt se o to snaží, a to prostřednictvím mechanismu povinné solidarity, který členským státům umožní flexibilním způsobem pomoci zasaženým sousedům. Kromě relokací bude možné přispět i tzv. sponzorováním návratů, kdy se země postará o celý proces navrácení neoprávněného žadatele z vnějších hranic EU zpět do země původu. Další možností pak bude poskytnout operativní či kapacitní podporu. Podoba povinné pomoci sousedům se bude odvíjet podle toho, pod jak velkým migračním tlakem se konkrétní stát ocitne.
Česko upozorňuje, že jakýkoliv mechanismus musí v prvé řadě stát na základech konsensu všech zemí. „Podporujeme solidární mechanismus, který bude co nejvíce flexibilní, a dlouhodobě říkáme, že takový mechanismus musí být bez povinnosti a automatičnosti redistribuce (žadatelů o azyl). Nutnost pomoci hraničním státům je nezpochybnitelná, ať už z evropských zdrojů, nebo ze zdrojů jednotlivých členských států. ČR je v tomto směru relativně velmi aktivní,“ řekl Urubek.
V současné době státy s Evropskou komisí projednávají, jak by zmíněný mechanismus fungoval v praxi – první dojmy totiž byly podle Urubka takové, že systém je příliš komplikovaný na to, aby mohl být opravdu spuštěn. Evropská komise prý přislíbila vytvoření simulace, která by pomohla systém doladit.
„Musí se vyjasnit, jaká by byla role evropských agentur a dalších aktérů, a jak by probíhala celková koordinace. Já osobně jsem si představoval jednodušší a flexibilnější systém, který by dokázal reagovat v případě potřeby v řádu hodin nebo dnů,“ podotkl odborník ministerstva vnitra.
České priority
Česká republika vyjednává s Evropskou komisí a ostatními členskými státy Unie na základě tzv. rámcové pozice, kterou kromě vlády schválily také obě komory Parlamentu. Konkrétně ministerstvo vnitra předložení migračního paktu jednoznačně přivítalo.
„Cílem, se kterým vstupujeme do vyjednávání, je pro nás vytvoření moderního migračního systému, který bude definován několika adjektivy – efektivní, funkční, realizovatelný v normálních situacích a zároveň připravený na mimořádné situace,“ popsal obrysy českého postoje Tomáš Urubek.
Česko klade důraz na prevenci nekontrolovatelných migračních toků a na pomoc migrantům přímo v regionech původu, stejně jako na intenzivnější spolupráci se zeměmi mimo Unii. Chce posílení ochrany vnějších hranic a reformu vnitřních pravidel, včetně už zmíněného sdílení odpovědnosti.
Vyjednávání bude nicméně dlouhé a česká pozice se může měnit, mimo jiné na základě diskusí na národní úrovni. V rámci Národního konventu o EU, platformy pro poměrně široké debaty o klíčových unijních tématech, se na konci ledna projednával právě nový pakt a budoucnost společné migrační politiky. Zástupci státní správy, institucí EU, českého Parlamentu, neziskových organizací, sociálních partnerů a akademické sféry dali pod taktovkou Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM dohromady tři stručná doporučení, na co se mají čeští vyjednavači do budoucna soustředit.
Česká republika by podle doporučení měla klást důraz na prevenci nelegální migrace, boj proti pašerákům lidí a spolupráci se zeměmi původu a transitu. Vláda by se také měla zasadit o to, aby azylové řízení a řízení na hranicích, včetně tzv. předběžného posouzení („prescreening“) byly efektivní a rychlé, za podmínky vytvoření nezávislého mechanismu monitorování a dodržení všech mezinárodních závazků. ČR by podle stakeholderů měla zároveň vést diskuzi o nastavení efektivních legálních kanálů migrace na evropské úrovni, včetně mechanismu pro přesídlování.
