Hannibal - I Mlčení jehňátek má své pokračování.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Dr. Hannibal Lecter (Anthony Hopkins)- psy­chi­atr a vrah, kte­rý s požit­kem pojí­dal maso svých obě­tí, uprchl a pře­mís­til se do ital­ské Florencie. Pod mas­kou kul­ti­vo­va­né­ho znal­ce ital­ské­ho umě­ní mate sto­py a s noble­sou pro­ží­vá své chout­ky. Je tu ale něko­lik lidí, kte­ří na něho neza­po­mí­na­jí. V prv­ní řadě zvlášt­ní agent­ka FBI Clarice Starlingová (Julianne Moore). Ta se už této noč­ní můry nikdy nezba­ví. Fascinující tón hla­su dr. Lectera si stá­le vyba­vu­je. Jednou z Hannibalových obě­tí se měl stát také per­verz­ní Mason Verger (Gary Oldman). Přežil v zubo­že­ném sta­vu - je závis­lý na lékař­ských pří­stro­jích a posed­lý tou­hou po pomstě. Prostřednictvím inter­ne­tu sle­du­je svůj objekt a při­pra­vu­je past...

Finanční i kri­tic­ký úspěch Mlčení jeh­ňá­tek vel­mi snad­no vybí­zel k tomu, aby se Hannibal Lecter v podá­ní Anthonyho Hopkinse ješ­tě vrá­til. A vzhle­dem k tomu, že Thomas Harris v roce 1999 napsal novou kni­hu s názvem Hannibal, zdro­jo­vý mate­ri­ál pro nový film byl rázem na svě­tě. Jenže fil­mo­vý Hannibal nebyl tak výraz­ně při­jat jako jeho před­chůd­ce. Naopak vel­mi bru­tál­ně roz­dě­lu­je fanouš­ky a pro mno­ho lidí Hannibal též odkaz Mlčení jeh­ňá­tek popli­vá­vá. Je ale vel­mi hloupé Hannibala srov­ná­vat s Mlčením jeh­ňá­tek, pro­to­že jde zce­la o jiný film i pro­to, že Jonathana Demmea na režij­ní žid­li nahra­dil Ridley Scott.

Hannibal je pře­de­vším mno­hem více bru­tál­ní než jeho před­chůd­ce, což je způ­so­be­né i před­lo­hou toho­to romá­nu. Filmová adap­ta­ce jinak kniž­ní před­lo­hu nea­dap­tu­je zce­la podrob­ně a je to dost mož­ná i dob­ře, pro­to­že prá­vě zakon­če­ní kniž­ní před­lo­hy je něco, co je od Thomase Harrise vní­má­no jako kon­tro­verz­ní roz­hod­nu­tí a jsem rád, že se scé­nář dvo­ji­ce David Mamet/Steven Zaillian vydal tak tro­chu jiným smě­rem a záro­veň zacho­val hlav­ní moti­vy kniž­ní před­lo­hy.

Ve fil­mu pře­de­vším dostá­vá vět­ší pro­stor Anthony Hopkins jako Hannibal Lecter- Ten byl minu­le na plát­ně 16 minut a boha­tě mu to sta­či­lo k zís­ká­ní Oscara za nej­lep­ší herec­ký výkon v hlav­ní roli. V Hannibalovi dostá­vá Anthony Hopkins mno­hem vět­ší pro­stor a díky tomu, že je ten­to­krát na svo­bo­dě má i vět­ší pří­le­ži­tost dostat své pověs­ti řez­ní­ka. Spousta lidí prá­vě poté roz­ši­řu­je názor o tom, že Hopkinsův Hannibal při­šel s vět­ším pro­sto­rem o to, co ho děla­lo tolik děsi­vým. S tím já osob­ně nesou­hla­sím. Anthony Hopkins totiž nao­pak dostá­vá ješ­tě více pro­sto­ru, aby doká­zal, že se pro roli toho­to veli­ce inte­li­gent­ní­ho, ale záro­veň šíle­né­ho psy­chi­at­ra snad jed­no­du­še naro­dil. Nadále je vel­mi snad­né vylo­že­ně žas­nout nad Hopkinsovým bož­ským výko­nem, kde z něj nadá­le vyza­řu­je děsi­vá aura. Hopkinsův Lecter pros­tě po celou dobu půso­bí jako obdi­vu­hod­ný cha­rak­ter, se kte­rým bys­te ovšem čas v jed­né míst­nos­ti roz­hod­ně trá­vit nechtě­li. Hopkins je v téhle roli pros­tě nadá­le skvě­lý a vět­ší měřít­ko pro­sto­ru sku­teč­ně Hopkinsovu Hannibalovi slu­ší.

Na roz­díl od Hopkinse se ovšem nevrá­ti­la Jodie Foster. Ta si též za svůj výkon v Mlčení jeh­ňá­tek došla pro Oscara, vrá­tit se ovšem odmít­la, pro­to­že se jí nelí­bil směr, kte­rým se posta­va Clarice Starlingové vydá. V této roli jí tak nahra­di­la Julianne Moore, kte­rou zce­la urči­tě neče­kal leh­ký úkol. Moore se ale této roli zhos­ti­la výteč­ně a prá­vě díky fak­tu, že se Clarice vydá­vá tak tro­chu neče­ka­ným smě­rem je dost mož­ná dob­ře, že se Foster nevrá­ti­la, pro­to­že je vel­mi obtíž­né si jí v něko­li­ka scé­nách před­sta­vit. Stejně jako v pří­pa­dě celé­ho ucho­pe­ní sním­ku je zde posta­va Clarice před­sta­ve­na v tro­chu jiném svě­tě. Na kon­ci Mlčení jeh­ňá­tek se díky úspěš­né­mu vyře­še­ní pří­pa­du sta­la agent­kou FBI, zde je ovšem hned na samot­ném začát­ku kvů­li zpac­ka­né akci dočas­ně odvo­lá­na z aktiv­ní služ­by. Hannibal tak divá­ka s Clarice stře­tá­vá v momen­tě, kdy se jí samot­né neve­de nej­líp a v momen­tě, kdy nadá­le neú­spěš­ně pát­rá po Hannibalovi. Starlingová je zde před­sta­ve­na jako agent s výbor­nou deduk­cí a nadá­le se výteč­ně pra­cu­je s jejím zvlášt­ním vzta­hem s Hannibalem Lecterem. Právě v tomhle ohle­du se závěr fil­mu veli­ce výraz­ně liší od závě­ru kni­hy a fil­mo­vý závěr je objek­tiv­ně lep­ší i díky tomu, že se zde defi­ni­tiv­ně uká­že, že Hannibalovi na Clarice sku­teč­ně zále­ží. To sice doka­zu­je i závěr kníz­ní před­lo­hy, ovšem mno­hem zvlášt­něj­ším způ­so­bem s jis­tou zvlášt­ní pod­zá­plet­kou navíc.

Trojlístek výteč­ných herec­kých výko­nů uza­ví­rá Gary Oldman. Ten to má sice o pozná­ní těž­ší, pro­to­že je vět­ši­nu času scho­va­ný pod mas­kou, jeho Mason Verger ovšem fun­gu­je i díky samot­né­mu vokál­ní­mu výko­nu Garyho Oldmana. Maskéři se na vzhle­du Masona Vergera oprav­du vyřá­di­li, ovšem samot­ný Oldman dává Vergerovi onu nepří­jem­nou auru. Mason Verger na prv­ní pohled nepů­so­bí jako kdo­ví­jak moc­ný zápo­rák, jeho moc tkví ale prá­vě v jeho tahá­ní za nit­ky a nesku­teč­né vůli v oblas­ti dosáh­nu­tí své odpla­ty. Role Vergera tak nadá­le bude pro spous­tu lidí před­sta­vo­vat roli, kte­rou mohl hrát prak­tic­ky kdo­ko­liv, Oldman ale bude mini­mál­ně v mých očích navždy vyni­ka­jí­cí vol­bou.

Hlavní moti­vy Mlčení jeh­ňá­tek bylo vyrov­ná­ní se s trau­ma­tem a zátě­žo­vá zkouš­ka vlast­ních mož­nos­tí. Hlavní moti­vy Hannibala je poté tou­ha po odpla­tě, trest, korup­ce a lás­ka. Jde pře­de­vším o bru­tál­něj­ší film, kde se Ridley Scott nebo­jí rea­lis­tic­ké­ho vyob­ra­ze­ní nási­lí, při­čemž nadá­le se ovšem vyhý­bá momen­tům, kte­ré by byli bru­tál­ní až pří­liš. Zároveň svou zruč­nou režii napros­to výteč­ně pra­cu­je se zasa­ze­ním do Florencie, daří se mu pro­dat váž­né, děsi­vé i tro­chu odleh­če­né momen­ty a pře­de­vším zde doka­zu­je svůj cit na vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní. Společně s kame­ra­ma­nem Johnem Mathiesonem tak nejen doká­že vymlá­tit maxi­mum z pro­stře­dí Florencie, ale cel­ko­vě dělá Hannibala vizu­ál­ně půvab­nou podí­va­nou. A tako­vá pasáž v ope­ře napros­to doka­zu­je, co dělá režij­ní pří­stup Ridleyho Scotta tolik sil­ný.

Hans Zimmer dodal Scottovi vyni­ka­jí­cí soun­d­track, kte­rý se napros­to doká­že vyrov­nat hud­bě Howarda Shorea z Mlčení jeh­ňá­tek, i přes­to, že se tyto dva soun­d­trac­ky hod­ně těž­ko porov­ná­va­jí kvů­li jiným pří­stu­pům obou auto­rů. Scott bere tolik důraz na soun­d­track i pro­to, že on sám vní­má fil­mo­vou hud­bu stej­ně důle­ži­tou jako dia­log a pro­to bere na hud­bu u svých fil­mů tako­vý důraz. Zimmerův soun­d­track k Hannibalovi je jed­no­du­še úžas­ný a doka­zu­je, že Zimmer je již po mno­ha let jed­ním z nej­lep­ších skla­da­te­lů sou­čas­nos­ti.

V mých očích je Hannibal napros­to důstoj­ným nástup­cem Mlčení jeh­ňá­tek, kte­rý se naštěs­tí vyhý­bá tra­gic­kým momen­tům, kte­ré v závě­ru ser­ví­ru­je Harrisova před­lo­ha a vydá­vá se svým o mno­ho sne­si­tel­něj­ším smě­rem. Hannibal je vizu­ál­ně atrak­tiv­ní, atmo­sfé­ric­ky nesku­teč­ně sil­ný a cel­ko­vě jde o vel­mi pove­de­nou zále­ži­tost, kte­ré se poved­lo nemož­né a své­mu před­chůd­ci se mini­mál­ně vyrov­na­la. Sám Harris už nikdy na udá­los­ti Hannibala nena­vá­zal a i přes­to, že Anthony Hopkins sám napsal scé­nář, kte­rý na udá­los­ti toho­to fil­mu navá­zal, žád­né­ho pokra­čo­vá­ní se nikdy fil­mo­vý Hannibal nedo­čkal. Hopkins si ovšem nicmé­ně tuto roli ješ­tě jed­nou zopa­ko­val a to v nové adap­ta­ci Červeného draka, kte­rý před­chá­zí udá­los­tem Mlčení jeh­ňá­tek. A mini­mál­ně Hopkins se v nové adap­ta­ci Červeného draka s rolí Lectera roz­lou­čil parád­ně. Přesto mě osob­ně mrzí, že tak tro­chu poo­tevře­ná vrát­ka na kon­ci Hannibala už nikdy pořád­ně nerozra­zil......

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © 2001 MGM

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře