Možná jste na tom stejně jako my, možná jste na tom lépe. Možná nesedíte každý večer lehce bezradně před televizí a frustrovaně nepřepínáte z Netflixu na HBO a z videotéky na videotéku, abyste našli ten správný film na večer.
Pro případ, že byste byli přece jen ve stejné skupině, máme pro vás něco, co ušetří čas – tip na film na dnešní večer. Nečekejte rozvitá doporučení filmových kritiků, ale ryze osobní tipy od členů redakce Forbes.cz.
Další trojici filmů si pro vás připravil editor Jakub Heller.
Princess Bride
(Princezna nevěsta, Amazon Prime, 98 minut, 1987)
Pod temným stínem pandemie se každé rozveselení počítá a já se tak večer vždycky přistihnu, jak projíždím seznamem náročných dokumentů a psychologických thrillerů, jen abych to vzdal a pustil si nějakou léty prověřenou srdcovku. A jednou z nich je Princess Bride.
Nenechte se zmást tím, že film odstartuje i zakončí poručík Columbo, respektive herec Peter Falk. Žádná velká detektivka to není. Zato je to ale chytrý, vtipný a hlavně poctivý příběh o pravé lásce, šestiprstém hraběti a zabijáckých úhořích.
Něco vám možná prozradí i fakt, že Američani si tenhle film považují asi tak stejně jako my Tři oříšky pro Popelku. A to přesto, že to je spíš parodie na pohádku než pohádka. Jasně, kulisy vypadají jak z blešáku a celý film je vlastně jen sestřih podivných a často vulgárních hlášek, chytrých akčních scén a šílených nápadů – ale v tom je to vlastně geniální.
Celý příběh navíc táhnou skvělí herci v hlavních i vedlejších rolích – od Mandyho Patinkina po obra Andrého. A titulní princezna Robin Wright je tady stejně půvabná, jak ji asi znáte nemilosrdnou z její pozdější role první dámy v House of Cards. Nezbývá než dodat: „My name is Inigo Montoya. You killed my father. Prepare to die.“
Stardust
(Hvězdný prach, HBO GO, 122 minut, 2007)
Jsem dospělý chlap a i druhý film, který tady doporučuju, je romantická pohádka? Pandemie očividně doléhá i na mě. No nic. Chtěl jsem u Princess Bride původně napsat, že se takové filmy už netočí, ale okamžitě jsem si vzpomněl na Stardust.
Máte rádi souboje na meče, piráty, staré poctivé čarodějnice, ze kterých tuhne krev v žilách, a britský humor? Tak to jste tady správně. Zase je to taková pohádka nepohádka. Předlohu napsal Neil Gaiman, můj oblíbený autor (doporučuju Sandmana, Americké bohy a Norskou mytologii), ale tohle je jeden z mála případů, kdy je film lepší než kniha.
Celé to začíná pádem hvězdy, neopětovanou láskou, bla bla… Ač je to na první pohled typická pohádka, na každém kroku se z téhle škatulky snaží všemožně prorvat ven. Ostatně hned v první scéně jsou před zraky diváka chladnokrevně zavražděni dva ze čtyř zbývajících následníků trůnu (a to jich původně bylo sedm, prostě krvelačná královská rodina).
Je to asi rouhání, ale De Niro si tady střihl jednu ze svých nejlepších rolí za posledních 20 let. A do Claire Danes jsem se při sledování tohohle filmu před 14 lety zamiloval.
12 Angry Men
(Dvanáct rozhněvaných mužů, Amazon Prime, 96 minut, 1957)
Abych si ale trochu napravil pověst, přihodím jedno drama, které by podle mě měl vidět každý. Dvanáct rozhněvaných mužů je můj nejoblíbenější film vůbec a nejlepší důkaz toho, že i s málem se dá udělat víc než dost. Jedna místnost, jeden stůl, dva nože, 12 židlí a 12 herců, kteří během hodiny a půl rozehrají takové konverzační drama, že jsem žádné lepší od té doby neviděl.
Mám na tomhle filmu nejraději, že byl natočený v roce 1957 a že pokaždé, když se na něj podívám, získám dost osvobozující pocit, že se vlastně zase tolik nelišíme od těch lidí, co své životy žili před více než 60 lety.
Fascinuje mě, jak každý z těch 12 mužů dokáže na plátno přenést zcela odlišný charakter, a stejně vás hned napadne, že někoho takového kolem sebe znáte. Navíc se jim to daří tak uvěřitelným způsobem, že máte za chvilku pocit, jako byste sami seděli na třinácté židli někde v rohu.
Celé je to o naší osobní odpovědnosti a o tom, jak si při souzení jiných lidí musíme dávat pozor na vlastní předsudky, za které ti lidé nemohou. O tom, jak se nemáme nechat zaslepit vlastní zkušeností a zároveň nebýt jen součástí stáda.
Navíc je tenhle film jednou z mála dostupných možností, jak se seznámit s tvorbou Jiřího Voskovce (v titulcích jako George Voskovec) po jeho emigraci do USA, kde se po řadě peripetií stal uznávaným hercem – ač o tom český divák vlastně mnoho neví.
